Tahle země není jenom pro mladý
Byl 1. červen, večerní čas
ty ses rozhodl opustit nás,
neměl jsi sílu vzdorovat osudu,
toto Ti určitě vyčítat nebudu.
V samotě stojím tu sama,
rodina se teda stará,
padesátšest roků společných,
teď marně hledám ten Tvůj smích,
Pět kluků hledá zas dědu,
s jednou fešandou v sledu.
Bolí to lásko bolí,
dlouho byli jsme svoji,
stejně jsi býval borec,
a teď je pohádky konec.
Báseň věnuji svému muži, který včera 1.června po dlouhé nemoci zemřel. Já a naše děti
Vyděsil se v noci Janek,hukot přerušil mu spánek,u mámy hledal útěchy.To zahučel sníh ze střechy. …
Všechno je jinak. Měla jsem bratra. Měli jsme oslavit jeho sedmdesátiny. K takovému jubileu se schází většinou celá rodina, aby oslavila společně s jubilantem významné a krásné výročí.
Podle snachy by mladí neměli bydlet s rodiči. No upřímně řečeno, ona se nastěhovala k nám a ne my k ní, a tak jsem nevěděla, jestli si to mám brát osobně, když mi vyprávěla o tom, jak má ráda své rodiče a jak se na ně těší, když je vidí jednou za týden nebo čtrnáct dnů.
Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.
V nouzi poznáš rodinu. Na toto heslo si lidé vzpomenou, když se ocitnou ve finanční krizi. Do centra pozornosti se pak často dostávají nejstarší členové rodiny. Leckoho totiž napadá: vždyť penzisté na tom nyní vůbec nejsou špatně, tak ať pomohou.
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.
Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?
