Zamýšlím se, jak prožívám ten svůj volný seniorský den. Co dělám, měla bych a co nedělám, na co se těším a ono se to ne vždy splní, a čekám, jaké mi život připraví překvapení. Plány a představu o tom, co mi den přinese mám, ovšem jsou tam mnohdy menší, mnohdy větší časové mezery, které si vyplním nahodile, dle nálady a situace. Nebyl by ze mne dobrý plánovač.
Každé ráno mi zazvoní budík o půl osmé, kromě soboty, kdy pravidelně zvoní krátce po šesté hodině. Většinou, zvláště když už je venku světlo, jsem vzhůru dříve než budík a vychutnávám si ten krásný lenošivý pocit v teplé posteli. Měla bych cvičit jednoduchý cvik, který lze bez problému v posteli provést. Mám být upřímná? Ne vždy zvítězí zdravý rozum nad příjemným lenošením. Také někdy sáhnu po rozečtené knize i když vím, že se v posteli nemá číst. Je to můj velký zlozvyk z dob, kdy bývala v bytě zima. Vím, že je nutné mít plán akcí na další den, souhlasím, ale ne vždy se nad tím zamýšlím. Samozřejmě, že mám různé aktivity zapsány v kalendáři, jako pěvecký sbor, klub seniorů, zpívání s kamarádkami a také výlety do okolí s klubem turistů. Prostě ráda chodím do společnosti lidí, se kterými se cítím pěkně. Nemyslete si, že jsem stále „rozlítaná“, také si doma ráda sednu k zajímavé knížce, luštím sudoku nebo křížovky a někdy se musím pustit do úklidu, a to dle vážnosti stavu domácnosti.
Vím, že aktivita v seniorském věku je důležitá, ale myslím si, že je také třeba se naučit lenošit. To znamená, že z chvilky prožité u aktivity doma mám mít potěšení. Není mi líto, že svítí sluníčko a já si v křesle čtu. Ale je to jen můj názor a věřte, že obdivuji všechny aktivní seniorky, které dokáží být mnohem a mnohem víc aktivnější než já.
