Po sobotním aprílovém počasí, kdy se střídal vítr s deštěm, se neděle probudila do slunečného dne. Pomalu se blíží konec měsíce dubna a vlády se ujme květen. Pro nás bude 1. máj slavnostní, ne kvůli Svátku práce, ale proto, že se v r. 1978 v 8.00 ráno narodil náš syn. Už se objednal na své oblíbené chlupaté knedlíky. Ale zpátky k neděli.
Nejdříve jsme se rozmýšleli kam, venku sice trochu foukalo, ale slunce docela hezky hřálo. Vyhrála zahrada v Brné, stejně jsme se tam chtěli jet podívat. A tak jsme po obědě sbalili s sebou, co jsme potřebovali, samozřejmě jsme nezapomněli na pejska a hurá na zahradu.
Jedno musím přiznat, práci jsme tentokrát vynechali. Zaparkovali jsme auto a jdeme k vrátkům. Jaké bylo naše překvapení, když na nás za plotem koukaly dvě kočky. Tedy jedna byla kočka a druhý byl evidentně kocour. Vyhřívali se na písku jako doma. Šla jsem se na ně podívat blíž, ale chvíli na mě koukali a pak zmizeli u sousedů pod námi. Zkazili jsme jim rande. Prohlédli jsme, jestli je všechno v pořádku a bylo. Šeřík byl ještě v plném květu, v květnu už nebude žádný, brambory na kompostu od posledka docela vyrostly. Co mělo kvést, kvetlo, na vistárii, juku vláknitou a pivoňky si musíme ještě nějaký čas počkat.
Zvu vás na malou procházku jarní zahradou, fotila jsem co se dalo. Modrou oblohu, rozkvetlý šeřík, z květin na rozkvetlém záhonu si pamatuji jen narcisky. Ono je to v podstatě jedno, důležité je, že je o ně dobře postaráno a ony se odvděčí krásnými květy.
Přeji všem do konce jara a začátku léta pohodu, radost, zdraví a štěstí.
