K cíli to máme asi tři kilometry, odhadujeme čas pomalé chůze tak na hodinu. Okolí cesty je poznamenáno těžbou dřeva, je cítit vůně čerstvě pokácených jehličnanů. Po chvíli spatříme cosi, co bychom v lese nečekali. Mohutné betonové základy mostu či nadjezdu, pozůstatek zahájené a nikdy nedokončené dálnice z doby před druhou světovou válkou. Beton to byl jistě kvalitní, tolik let odolává počasí a stále vypadá výborně. Dnešní podobné stavby tak dlouho nevydrží.
Občas prohodíme nějaké to slovíčko s okolojdoucími turisty a za chvilku už rozhlednu vidíme mezi stromovím. Několik set metrů před ní je jakási krytá, polootevřená útulna i s ohništěm. Je pod ní zakouřeno, tak bez odpočinku, nač taky odpočívat po tak krátké cestě, míříme k vrcholu. Stoupání je teď prudší, funíme kamenitou strání a už jsme nahoře.
Rozhledna je vysoká, pěkná, kamenná, a má jen jedinou vadu. Je zavřená! Otevírá se až v dubnu, a jen o víkendech. O letních prázdninách pak denně. No ale tak dlouho čekat nebudeme. I když je tu spousta lavic a stolů k odpočinku či občerstvení. Vydáme se sem ještě někdy? To se zatím neví. Ale jistě může být zajímavé pohlédnout z rozhledny na Brdu, jak do hanácké roviny, bude vidět Kroměříž?, tak na druhou stranu, na Slovácko, snad lze spatřit i hrad Buchlov.
Schodů na rozhlednu jsme byli tentokrát ušetřeni, ale však my si to určitě vynahradíme. A taky že ano. Kterýsi den na konci března je pěkně, moc nefouká, pojďme na rozhlednu! A na kterou? Přece na tu krásnou, úžasnou, jež skýtá pohled na velký kus Hané, přestože není nijak vysoko. Stojí na vrcholu naší milované hanácké velehory Velký Kosíř, vysoké 442 metrů, jíž, my domácí, přezdíváme Hanácké Mónblank!
Dojedeme do městečka Čechy od Kosířem, projdeme překrásným zámeckým parkem a zadní branou vstoupíme na stezku ke Kosíři. Začátek našeho výstupu je poněkud rušen štěkotem z nedalekého psího útulku, ale po chvíli jej přestáváme vnímat. Dva kilometry putujeme do kopce, do batohů putují bundy. Je v nich horko. Třetí kilometr už je téměř po rovině. Výhledy do okolí jsou jen nevalné. Ne kvůli porostu, ale pro jakési mlžno, jež prý je způsobeno saharským pískem, jejž k nám přináší vítr. Tak to asi z rozhledny moc vidět nebude. A nebylo! Písek však nevadil. I tato rozhledna má zavřeno! Dřevěný ochoz je uhnilý, je třeba opravy. Otevřena je pouze osvěžovna. Nápoje, dokonce i točené pivo, káva, špekáčky. Ty je možno si připravit na krytém ohništi. Je tu spousta turistů, pěšky i na kole, někteří tlačí kočárek s dítětem, kdekdo se vydal na Kosíř. Je zde opravdu pěkně. A výstup není nijak náročný, necelá hodinka a jste nahoře. Široká, pevná stezka snese i nějaké to mokro, jde se opravdu pohodlně.
Tak jsme se vypravili na dvě rozhledny, ale rozhlédnout se z nich nám nebylo dopřáno. Snad se to podaří jindy a budeme ještě trochu v kondici, abychom tu výšku zdolali!
