Že jsem se na ty velikonoční tradice radši nevykašlala
FOTO: Zuzana Zajícová

Že jsem se na ty velikonoční tradice radši nevykašlala

23. 3. 2024

Tradice se mají dodržovat. Ale za každou cenu? Někdy cena dosáhne nebeských výšin, a tu je potřeba se zamyslet. Velikonoce na Moravě mají zcela jiný rozměr než v Čechách, to mi nikdo nevyvrátí.

Když jsem ještě byla dítkem, bydlícím u rodičů, Velikonoce byly top. Po všech stránkách. My holky jsme malovaly vejce, maminka pekla a táta oprášil láhve se slivovicí. V pondělí se k nám dostavilo nepřeberné množství mladíků, my dostaly na zadek, kluci vajíčko nebo panáka, to podle věku. Svět byl v pořádku.

Když jsem se vdala a Velikonoce poprvé netrávila doma, ale u tchýně na sídlišti v České Lípě, doznaly velikonoční zvyky, na něž jsem byla zvyklá, povážlivé trhliny. Vajíčka byly, beránek a mazanec taky, to bylo v cajku. Ovšem koledníci! To vám byla tragédie! U našich dveří zvonily bandy dětí, které neuměly jedinou koledu! Nechtěly vajíčka, i čokoládovými pohrdly! Chtěly, a tomu nebudete věřit, prachy!

Zjistila, jsem, že Velikonoce se dají pojímat různě, a to mi bylo dost líto.

Donedávna jsem poctivě rok co rok barvila vejce v cibuli, pekla beránka, zdobila zádveří, okna i byt.

Když jsem utekla z toxického druhého manželství, na vajíčka jsem se vykašlala. V Praze se to tak nehrotí, koledníci nechodí, a co potom s vajíčky!

Na Velikonoce jsem vždycky pekla beránka a nádivku. Perníčky kdysi dávno, když byly děti malé, aby měly co zdobit.

Moje dcera Terezka je skvělou kuchařkou i pekařkou, perníkářkou pak famózní. Její perníčky jsou vyhlášené svojí krásou i chutí. I zachtělo se mi vyrobit taky takové krásné perníčky.

Požádala jsem Terezku o recept. Brnkačka, řekla jsem si při jeho studiu, to dám levou zadní, jsem přece zkušenou kuchařkou i pekařkou, a jako výtvarnici mi zdobení přinese jen samou radost. Přátelé, netušíte, jak hluboce jsem se mýlila! Moje sebevědomí mělo záhy doznat, zač je toho loket…

Všechny potřebné ingredience jsem měla, nic nestálo v cestě. Podle receptu mělo být  záhy ze všech komponentů hladké tužší těsto. Jak jsem hnětla, tak jsem hnětla, leč hladké tužší těsto nikde! Furt z toho byla taková jako drobenka. Jala jsem se zkoumat, kde udělala soudružka z NDR chybu. A to byste neuhodli. Místo mouky hladké jsem tam vrazila mouku polohrubou… měla jsem plnou mísu drobenky, vonící sice medem, anýzem a skořicí, leč úplně na… na nic.

Když mi klesl tlak, rozhodla jsem se, že nehodím flintu do žita, ani drobenku do záchodu.

Na druhý pokus jsem stvořila hladké tužší těsto a uložila ho do lednice. Jednak se to musí, jednak jsem hodlala do druhého dne docílit psychické rovnováhy.

Koupila jsem si roztomilá vykrajovátka. Slepičku, kohoutka, zajíčka, srdíčko. S těstem se krásně pracovalo, na tři plechy toho bylo.

Jediné, co mě malinko rozptylovalo, byla barva. Moje dcera má perníčky krásně hnědé, ty moje byly světlé. I zavolala jsem Terezce, a ta mi sdělila, že místo bílé hladké mouky dává celozrnnou a kořením nešetří, jen mi to zapomněla říct.

Na tomto místě musím říct, že lenost se fakt nevyplácí… chtěla jsem si ušetřit patlání s polevou, i zakoupila jsem hotové polevy v tubě od jistého doktora. Podlehla jsem nejen lenosti, ale i lákavému obalu tubiček, jakož i návodu, v němž se pravilo, že zdobení je zcela jednoduché, které zvládne i malé děcko. Nevěřte reklamám…

Podle návodu jsem počala zdobit. Nebudu vás napínat. Já, jež jsem se dosud holedbala jistou výtvarnou zručností, jsem zdobení perníčků vůbec nezvládla. Tubičky sice vypouští jakousi hmotu, ale musíte vynaložit dost síly, a výsledná polevová stopa je roztřesená, nepravidelná, puntíky nejsou puntíky, a když jsem polevu ochutnala, byla sladká jako cumel, o pikantní citrónové chuti si může nechat jen zdát.

Moje sebevědomí kleslo na bod mrazu na rozdíl od tlaku.

V noci jsem nemohla spát a vymýšlela nápravu. Ráno jsem udělala klasickou citronovou polevu, vzala štětec a milé perníčky komplet  namašlovala. Výsledek je srandovní, ale jsou kupodivu k jídlu. Jen musíte zavřít oči. Terezčiny perníčky je škoda jíst, ty moje jsou jen ke konzumaci, jinou funkci nemají.

A jak jsem si poradila s perníčkovou drobenkou? Uplácala jsem z ní dvě placky ala cheesecake, upekla, potřela zbylou citronovou polevou a nakrájela na trojúhelníky. Jíst se to dá, pokud máte po ruce čaj nebo kafe.

Složila jsem přísahu. Perníčky už nikdy! A jestli ještě někdy podlehnu, rozhodně si nebudu chtít ulehčit zdobení výrobkem v dokonalém obalu. Odteď budu péct jen podle mých prověřených receptů, protože jsem zjistila, že už na nějaké inovace a novoty prostě nemám. Naštěstí mám Terezku. Určitě mi zase nějaké svoje perníčky schová, abych se mohla kochat.



 







 

gastronomie Velikonoce zvyky
Hodnocení:
(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.