Svět zrychluje obrátky, eskalace napětí se stala bohužel součástí naší každodennosti. O to naléhavěji mohou působit některá umělecká díla. Křehkost v kontrastu s násilím, hledání soucitu, to jsou témata, která znovu volají po pozornosti. Pokud žijete teď a tady a jste diváky, pro které potřeba krásy a lásky, ale i doteku umění je součástí života – nenechte si tuto příležitost ujít.
Nejen pro znalce literárního díla Tennesseeho Williamse je určen balet z prostředí jižanského New Orleans Tramvaj do stanice Touha. Toto psychologické drama přináší svým divákům Balet Národního divadla ve výjimečných čtyřech termínech v průběhu března na jeviště Stavovského divadla. Jde o jedinečnou choreografickou a režijní vizi Johna Neumeiera, legendárního tvůrce, ikony choreografie 20. století.
Tíživě pohnuté osudy Williamsových hrdinů Blanche, Stanleyho a Stelly v citlivé a promyšlené Neumeierově režii dokonale podtrhuje hudba Sergeje Prokofjeva a Alfreda Schnittkeho, čímž vzniká mimořádné taneční dílo, které se dotýká samé podstaty lidství.
Sledujeme příběh ženy, pro kterou se sny staly východiskem, útěkem z reality, v níž se nedalo žít. Jako by popřela pravdu, že reálné je to, co skutečně žijeme, a fikcí jsou naše sny. Vždyť obrazy, představy a plány odehrávající se v intimitě našich hlav existují také, teď a tady. Jsou přítomné a mocné…
Absurdnost dělení na dobro a zlo je pak dávno překonaná. Nežijeme v pohádce. Ano, jistě, Stanley se svou maskulinitou a sklonem k agresi je příkladem Zla. Jenomže i on je z určitého pohledu oběť… je dlouhodobě zraňovaný, nedostává se mu respektu, takže si vlastně neváží sám sebe, a to často končívá násilím.
Balet Národního divadla rozhodl tuto inscenaci propojit s organizací Konsent, která boří mýty o sexuálním násilí a mění sexuální výchovu. Upozorňuje třeba na to, že každá desátá Češka a každý třiatřicátý Čech za svůj život zažijí znásilnění. A jen v pouhých deseti procentech případů – oproti všeobecně rozšířené představě – je pachatelem takového činu cizí člověk.
Jak přispět k tomu, aby se všichni mohli cítit bezpečně? Konsent nově pojmenovává takzvanou Generaci K. Konsenzuální kohortu lidí, kteří do středu svých hodnot zasadili respekt. Princip souhlasu. A respekt ke zbytku světa – širšímu okolí, blízkým osobám, partnerům či partnerkám – končí nebo začíná u respektu k sobě.
Říká se, že některá témata jsou nadčasová a rozumí jim všichni lidé. Milujeme stejně vášnivě či nezištně jako lidé před sto lety. A stejně tak voláme po respektu. Zdá se ale, že stejně silně nás doprovází nenávist a násilí. A tak i v současnosti, nejen při zhlédnutí divadelních příběhů, bychom měli víc přemýšlet o svědomí. Nevidět jen Blanche, ale i Stanleyho a Stellu a jejich osobní peklo. A to, jak se vypořádají se svým proviněním. A prosit, aby ti, kdo mají podíl na eskalaci světového násilí, nahlédli do svého svědomí dřív, než bude pozdě. Nejen zraněných už je dost.
Hrajeme 14., 28., 29. a 30. března 2024 ve Stavovském divadle.
