Nikdy by mě nenapadlo, že po sedmdesátce budu spát pod širákem. Venku ve spacáku jsem spal naposled na začátku sedmdesátých let jako mladý kluk. Mám kamarády, s kterými se znám přes čtyřicet let. Chodíme spolu po horách a někdy i přespíme na hřebenu, ale na chatě. Jejich nabídky k „čundrování“ jsem dosud odmítal. Potřebuji postel, teplou vodu a WC. Oni několikrát za rok brouzdají minimálně týden po horách v Česku i na Slovensku. Většinou spí v přístřešcích nebo někde venku. Například přešli v kuse celé Krušné hory nebo Slánské vrchy od Prešova až k řece Tise na slovensko-maďarských hranicích.
Loni jsem konečně přestal pracovat. Sedm let v důchodu stačilo. Mám více času, tak jsem jim na to konečně kývl. Na oslavě sedmdesátky v únoru jsem dostal od kamarádů dárek kvalitní spací pytel. Ještě si objednám batoh 60 l a teplé spodní prádlo. Nejsem už nejmladší. Vyrážíme po 12. dubnu. Na 8 dní. Jdeme po česko-slovenské státní hranici až do Bratislavy. Je to asi 150 km. Denně musíme urazit kolem 20 km. Já budu za nimi asi cupitat. Mám handicap. Umělé koleno na pravé noze, kardiostimulátor a cukrovku. Jen tlak jako miminko. 120/80. Na něj léky neberu. Ušel jsem s umělým kolenním kloubem omylem i 30 km.
Půjdeme čtyři chlapi. Věkové složení máme 70, 70, 72 a 75 let. Dohromady je nám 287 roků. Určitě po cestě navštívíme různé zajímavosti. Rodný dům M. R. Štefánika a jeho mohylu. Čachtický hrad, kde řádila krvavá hraběnka Báthory. Smolenský zámek a památky v Bratislavě. Držte mi palce¨, ať to putování přežiji. Budu si psát zápisky a popíši vám, jak se mi vedlo.