Nebýt toho Doktora, který jí poradil, aby si pro radost objednala něco drahého, nevymyslela by tu blbost, že chce Roombu. Doma se jí sice vyptávali, jestli by jí raději nestačil kurz tance, ale ona si trvala na svém. Chtěla mít prostě něco extra. A teď to teda má.
Přitom den začal poklidně. Probudilo jí nezvyklé ticho. Koukla na budík. Bylo devět. Dnes si přispala neobvykle dlouho. S radostí zaznamenala, že i Pes ještě tvrdě spí. Bylo sice volno, ale všichni ostatní už někam odešli a ona zůstala sama doma. Konečně. Taková nádhera. Chvilku se ještě povalovala, ale pak si vzpomněla, že na ní čeká její vysněný, dosud nezprovozněný dárek.
A není to dárek ledajaký, ale malý domácí génius – robotický vysavač s mopem na všechny druhy podlah, který se automaticky sám vysype, sám si vymění vodu, nezanechává na podlaze mokré fleky, je vhodný pro alergiky, vymete kdejaké smítko i psí chlupy, má kartáče odolné i proti namotávání vlasů a co víc, lze ho ovládat hlasem i mobilní aplikací. No prostě sen každé hospodyňky a do Alžbětiny nové kuchyně jako dělaný. Už žádné zametání, vytírání a lítání s kýblama.
Rychle se tedy oblékla, vzbudila Psa a šla se s ním projít. Trochu ho ošidila a vrátili se už za půl hodiny, protože byla celá nedočkavá, aby mohla uvést svůj sen do života. Tentokrát nezvolila metodu pokus – omyl, ale opravdu si pečlivě pročetla návod a podle něj provedla instalaci. Zapojila dobíjecí stanici do zásuvky, stáhla si appku do telefonu a provedla spárování. Potěšilo ji, jak lehce to zvládla. Pro umocnění slavnostní atmosféry zapálila na poličce sousedící s vedlejším bytem svíčku. Teprve tehdy si uvědomila, že ještě nejedla. Dala překapat kafe a s panáčkem vaječňáku si ho i se snídaní odnesla vedle do obýváku.
„A teď si tě pěkně vyzkouším,“ zamnula si ruce, posadila se a vyslala vysavači pokyn přes telefon.
Zaplavila ji vlna nadšení, když uslyšela, že přístroj začal fungovat. Vychutnávala si jeho lehké bzučení až do chvíle, kdy ho přehlušil zvuk vrtačky. Soused přivrtával cosi do společné zdi. Alžběta zvedla oči v sloup a znechuceně zavřela dveře do kuchyně.
A za zavřenými dveřmi…
Vysavač jezdil po kuchyni, ale otřesy vrtačky způsobily, že se svíčka na poličce posunovala a nakláněla, až z ní spadla ve chvíli, kdy byl zrovna pod ní. Kupodivu nezhasla, ale byla jím, stále hořící, převezena asi ke dva metry vzdálené myčce, pod kterou se nepochopitelným způsobem vysavač zapasoval. A svíčka dál hořela pod myčkou…
Ve stejnou chvíli v obýváku…
Díky rámusu z vedlejšího bytu se Alžbětin pocit pohody pomalu vytrácel. Po chvíli se jí zdálo, jako by ucítila nějaký divný zápach. Trochu znejistěla, ale až když začal jevit známky neklidu i Pes, nedalo jí to, zvedla se, vešla do kuchyně a ustrnula.
Ze dveří se na ni vyvalil černý dým. Její nová myčka byla v plamenech. Nechápala sice, co se děje, ale duchapřítomně zavolala na přicházejícího Manžela, aby vypnul pojistky. Pak myčku uhasili. Mezitím Soused, který také ucítil kouř, zavolal Hasiče. Ti už ale pouze provedli kontrolu a udělali bilanci: myčka i vysavač na odpis, ohořelý bok nové kuchyňské skřínky a zničený kus podlahy.
A přitom si Alžběta byla jistá, že na konci návodu k obsluze stálo optimisticky napsáno: „Žádná nehoda není s novým robotickým vysavačem katastrofou.“
Do háje, a tohle tedy bylo co?
P.S. Přátelé, tento příběh je pravdivý, protože mi ho vyprávěl T. Texas Taylor.
