S tchyněmi to opravdu není tak zlé, jak si mnohdy myslíme.
Osmdesát čtyři procent Čechů tvrdí, že má s tchyní dobrý vztah. Téměř čtyřicet procent z nich dokonce vztah označilo za velmi dobrý. Průzkum na toto téma před časem dělala agentura Ipsos. „Je jakýsi úzus, že především matka ze strany syna je někým nežádoucím, kdo mladou rodinu neustále kontroluje a řídí. V našem průzkumu jsme ale zjistili něco jiného,“ komentovala anketu Šárka Nevoralová ze společnosti Modrá pyramida, která si ho zadala.
Čím to, že mýtus o zlé tchyni, která rozvrací rodinné vztahy, ve společnosti tak zakořenil a předává se z generace na generaci? Má vůbec ještě v současné společnosti místo nebo je přežitkem z doby, kdy mladé rodiny žily pohromadě s rodiči v jedné domácnosti, matka muže měla stále hlavní slovo a žena, která se do rodiny přivdala, se jí cítila být neustále poučována, kritizována? Co když se současné modely soužití generací změnily tak, že jsou vtipy o tchyních naprostým přežitkem?
„Pod pojmem tchyně si většinou představíme semetriku, která ztrpčuje život nezkušené mladé nevěstě a je jí stále nablízku, ale ukažte mi, kdo tak dnes žije? Společné soužití generací v jednom domě je stále víc výjimečné. Tchyně jsou nyní akční veselé ženy, které mají své koníčky, svou práci a mnohdy je vůbec nezajímá, jak mladí žijí, natož aby se jim pletly do života. Vždyť nyní se spíše objevují u mladých stesky ve smyslu, že tchyně nemá čas hlídat děti, není k dispozici vždy, když je třeba,“ říká terapeutka Jana Novotná.
Z průzkumu na téma vztah ke tchyním vyplynulo, že čím jsou lidé vzdělanější, tím lepší vztahy s matkami svých partnerů a partnerek mají. Vysokoškoláci uváděli dobré vztahy s tchyněmi v osmdesáti devíti procentech, lidé se základním vzděláním v šedesáti šesti procentech. Neukázaly se rozdíly mezi ženami a muži, všichni shodně tvrdili, že s tchyněmi vycházejí dobře.
Ale pozor, jakmile přijde na situaci, že člověk má pocit, že mu tchyně mluví do života, dobré vztahy jsou pryč. Padesát pět procent Čechů uvedlo, že nic takového není ochotno snášet a přitom to jejich tchyně dělají. Je to přímá úměra, čím více se lidé s takovým chováním setkávali, tím častěji uváděli, že jejich vztahy s tchyní nejsou dobré.
„Měl jsem v životě tři tchyně. Ta první byla příšerná, neustále nám do všeho mluvila, ale bylo to dáno i tím, že jsme bydleli v jejím domě. Zpětně to chápu. Byla tam doma, byla zvyklá velet. Přispěla výrazně k tomu, že manželství nevyšlo, byli jsme mladí, nezkušení, nezvládli jsme to. Oženil jsem se podruhé, to už jsem měl vlastní byt. Tchyni jsme neprozřetelně dali klíče, takže nám neustále něco nosila, vnucovala se s různými výpomocemi. Rozvedli jsme se, ale tentokrát to byl náš problém, tchyně v tom roli nesehrála,“ vypráví šedesátiletý Radek. „Do třetice všeho dobrého. Tchyně mé třetí ženy byla skvělá od začátku. Přijala mě, přestože by měla právo děsit se dvakrát rozvedeného mužského. Vážím si dodnes jejího nadhledu, inteligence, humoru. Nikdy by nepřišla bez pozvání, nikdy si nevynucovala pozornost. Teď už má určité zdravotní potíže, takže se jí snažíme pomáhat, ale neberu to jako povinnost, jsem rád v její přítomnosti,“ tvrdí.
O tom, že je zřejmě čas překonat předsudky a skoncovat s hloupými vtipy o tchyních, svědčí i fakt, že se tomuto tématu nedávno věnoval i papež František. Na setkání s věřícími na Svatopetrském náměstí přímo řekl: „Je čas překonat obvyklé předsudky.“
A pokračoval: „Tchyně je mytická postava, neříkám, že ji považujeme za ďábla, ale vždy se říká, že tchyně jsou špatné. Ale jsou to matky vašich manželů, vašich manželek. Zamysleme se nad tím. Udělejme jim radost, aby své stáří neprožily špatně. A pokud mají nějakou vadu, ať ji napraví. A vám tchyním říkám: dávejte si pozor na jazyk, protože ten je jedním z hříchů tchyní.“
Někdy je hodně těžké svým dospělým dětem do života nemluvit. Nedávat jim rady, nevarovat je, nesnažit se vyjádřit svůj názor. Protože pro mnoho žen jsou to pořád děti, i když je jim třicet, čtyřicet, padesát. Právě to je největší problém žen, které se dostanou do pozice tchyně. Vypořádat se s tím, že už nejsou matky dětí, které potřebují radit, hýčkat, chránit. A ještě těžší je smířit se s tím, že partner dítěte není nepřítel. Žena, která tuto těžkou zkoušku zvládne, zpravidla bývá tchyní respektovanou a nezřídka i milovanou. Takových není málo, jen se o nich nemluví, nepíše. A tak stále podléháme předsudku a mýtu, že každá tchyně je nesnesitelná semetrika.
