Domácností, v nichž žije jen jeden člověk, v Česku přibývá. Během minulých patnácti let se jejich podíl zvýšil, namísto někdejších čtyřiadvaceti procent tvoří už třicet procent domácností. Potvrzují to data z Českého statistického úřadu. Podle statistiků nyní žije ve třech z deseti domácností člověk sám. „Takzvaných singlů přibývá a jde o hodně různorodou skupinu. Tvoří ji mladí, více muži, ale i lidé starší, přičemž mezi nimi výrazně převažují ženy- vdovy,“ uvedl Martin Kreidl z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Právě senioři se skrývají za vysokým číslem single domácností, podle zprávy Českého statistického úřadu nyní z milionu a půl domácností obývaných penzisty, tvoří polovinu ty, ve kterých muž nebo žena seniorského věku bydlí sami.
Třiasedmdesátiletá Jana se nedávno přestěhovala z rodinného domu do panelákového bytu. „Po smrti manžela jsem pochopila, že péči o dům sama nezvládnu. Po dohodě s dětmi jsme ho prodali, peníze jsme si rozdělili a já si koupila pěknou garsonku s terasou na sídlišti. Je tady zeleň, obchod je blízko, k dětem to mám taky nedaleko. Jen jsem se bála, že tam nikoho nebudu znát, že si budu připadat osamělá. Jenže jen v našem vchodě žijí další čtyři ženy plus minus mého věku samy. Přes ulici sedává na terase starší pán, který je evidentně taky sám. Na dálku se už zdravíme. S dalším mužem jsem se dala do řeči, když venčil pejska podobnému tomu, jakého jsme kdysi měli. Z rozhovoru vyplynulo, že je taky vdovec. No a naproti mně na chodbě bydlí moc milá mladá žena, která je také sama. Vypadá, že jsem se přistěhovala na sídliště singlů,“ vypráví.
Má dobrý pocit z toho, že jde o lidi, kteří si sice drží své soukromí a žijí sami, ale zároveň se chovají mile, pohovoří, nejsou morousové. „Vlastně mám pocit, že v okolí mého předešlého bydliště byli sousedé uzavřenější. Žili jsme si tam v těch svých rodinných vilkách, všude jsme jezdili auty, nebyli jsme v kontaktu. Sice se říká, že sídliště jsou anonymní, ale mně to tak nepřipadá,“ přemítá.
Trend žít sám silně pociťují i developeři, protože stoupá zájem o menší jednopokojové byty. Kupují si je mladí muži a mladé ženy. Podobná situace se týká i pronájmu. Malé byty se pronajímají snadněji než velké, často o ně mají zájem takzvaní singlové. Mladí lidé navíc nepovažují za důležité byt vlastnit, než aby se zadlužili a byt koupili, raději žijí v podnájmu, cestují a nevylučují, že se třeba po čase přesunou jinam.
Nikdy v minulých letech v Česku tolik single žijících lidí nebylo. V podstatě tento jev způsobily dva souběžné trendy. Přibývá ovdovělých žen a ty se dožívají vyššího věku než dříve. Přibývá mladých lidí, kteří oddalují svatby a rodičovství, tudíž žijí sami, což je odlišné od generace jejich rodičů a prarodičů, kteří se vdávali a ženili dříve a hned se poté sestěhovávali do společné domácnosti.
Je také rozdíl mezi singlem městským a venkovským.
Například v Praze tvoří mezi domácnostmi ty jednočlenné až čtyřicet sedm procent, v Brně a v Ostravě čtyřicet pět procent. Ve velkých městech se singl život týká ve větší míře studentů, lidí, kteří mají náročnou práci, budují kariéry, mají spoustu zájmů. Na venkově jsou singlové častěji vyššího věku a někdy se jedná spíše o osamělost než o cílenou volbu životního stylu. „Já žiju sám, protože jsem neměl nikdy dost příležitostí najít si ženu. Nějaké známosti byly, ale nikdy to neklaplo. Rád bych s někým byl, ale nemám možnost se seznámit, tak jsem časem trochu rezignoval,“ vypráví jednapadesátiletý Milan, který po smrti obou rodičů žije sám v malé beskydské obci. Přestože často říká, že nezavrhuje možnost, že mu nějaká žena do života vstoupí, nic pro to aktivně nedělá a připouští, že mu singl život vyhovuje. „Tak rozhodně mi nikdo kvůli ničemu nenadává a to taky není k zahození,“ podotýká.
„Vývoj počtu domácností singles má dlouhodobou vzrůstající tendenci,“ uvádí Pavlína Habartová z Českého statistického úřadu. Zpravidla se jednalo o svobodné osoby, častěji muže, ekonomicky aktivní s vyšší vzdělanostní úrovní, než je průměr u populace ve stejném věku. Největší zastoupení je v Praze. Nejvýznamnější skupinou však zůstávají senioři. Z důvodu nadúmrtnosti mužů se jedná o ovdovělé ženy, zpravidla nepracující důchodkyně,“ vysvětlila.
Vše nasvědčuje tomu, že lidí, kteří žijí sami, bude i v následujících letech přibývat. Na rozdíl od minulosti už většina z nich neslyší otázku: proč si někoho nenajdeš? Nikdo je už nelituje. Samota se stala běžnou a naopak jim ji někdy lidé žijící v ne zcela idylických poměrech, závidí.
Nikdy bychom ale neměli zapomínat, že lidé, kteří žijí sami, netvoří stejnou masu stejně smýšlejících bytostí se stejným osudem. Naopak, často to jsou lidé zajímaví, sebevědomí, schopní. Někdy jsou single z vlastního rozhodnutí, někdy se jim to tak přihodilo, ač po tom nikdy netoužili.
Takže hlavní je nikdy nikomu, kdo žije sám, říkat všemi singly nejvíce nenáviděnou větu: a není ti někdy smutno?
