Z celé dlouhé cesty si totiž pamatuju jenom to, že autobus, staré RTOčko, úplně stejné jako v tom filmu, nechtěl startovat a vždycky, když jsme zastavili někde na odpočivadle, nahnali nás potom všechny dozadu za autobus a museli jsme ho roztlačit. No vážně! A úžasný bylo, jak na nás všichni vyděšeně koukali, když jsme tohle prováděli na hranicích po celní a pasové kontrole, když celníci řidiči řekli, že už může jet a on nemohl. Ale musím uznat, že při roztlačení to chytlo na první drcnutí, to jo. Dneska už se do Bulharska autobusem asi nejezdí, ale tenkrát to bylo úplně normální.
Nejrůznějších zážitků má asi každý spoustu, každý z nás taky pochopitelně potkal v životě někoho známého, nebo slavného, ale tohle, co se stalo mému manželovi, patří určitě do kategorie "to nevymyslíš". Byl zaměstnán v nejmenovaném stavebním podniku a při cestě domů pravidelně míjel autem na kole jedoucího kolegu, který pracoval v tak zvané nádvorní partě, tedy pro ujasnění tam, ač inženýr, uklízel dvůr. No a jednou manželovi přišlo předvolání z bezpečnosti k podání vysvětlení. A když se dostavil, bylo mu sděleno, že na něj bylo podáno oznámení, že ohrozil a snad se dokonce i pokusil toho "kolegu" z kola srazit. Vůbec nechápal, o čem je řeč... No a potom se "soudruh příslušník" podíval do složky, kdo že je tím stěžovatelem a řekl: "No myslím, že to asi odložíme. To je přece známá firma, pan XY z Plastic People." A bylo vyřešeno, ovšem manžel z toho tehdy vůbec neměl dobrý pocit... No, byla to do divná doba a to přece víme všichni, a někteří měli ten život složitější, než ostatní, ne?
Veselejší příhoda se nám stala jednou v létě, když jsme stáli v Praze na křižovatce před semafory, bylo horko a "klimatizace" byla tehdy ještě jenom cizí slovo, jakoby z nějaké sci-fi povídky v časopise Mladý svět. Všichni jsme měli stažená okna, abychom to horko nějak přežili a jak jsme tam tak čekali na zelenou, koukám a vedle nás v odbočovacím pruhu jsem uviděla v autě "majora Zemana". A pak naskočila zelená a řidiči v autě před majorem se podařilo místo jedničky zařadit zpátečku! Hned si to sice uvědomil a vrazil tam tu správnou rychlost, ovšem to, co se v tu chvíli, co mu blikly couvačky, ozvalo z auta od "majora" se vážně nedá publikovat. To by přes redakci neprošlo.
