"Pěkné ránko, Miluško, vítám tě v novém dni a přeji, abys jej měla hezký."
"Děkuji Toníčku, tobě taky. A jak jsi se vyspal?"
"Děkuji za optání, dnešní noc se nijak nevychýlila od standardu. Toaletu jsem navštívil jen čtyřikrát."
"Svatá prostato, tak to jsem ráda."
"Miluško, na co bys měla chuť, co ti mám připravit na snídani? Dáš si ten štrúdl, co jsem večer upekl, anebo bílý jogurt s ovocem?Müsli, myslím, už došlo."
"Poprosím o kousek štrúdlu a bílou kávu, Toníčku."
"Ano, počkej chviličku..."
"A ty už jsi snídal, nemám za tebou jít do kuchyně?"
"Snídal Miluško, s třetím kokrháním. Přinesu ti snídani do postele, jak to máš ráda."
"Děkuji Toníčku."
"Tak tady to máš, štrúdlík, kafíčko a tvoje pilulky na srdíčko."
"Děkuji, zlatíčko."
"Miluško, jaké plány kuješ na dnešní den? Já bych po obědě chtěl něco dělat na zahradě a večer mě čeká pivní sezení."
"Já bych ti na té zahradě ráda pomohla, ale odpoledne jdeme s holkama podívat se na jednu výstavu, tak pak si asi půjdeme ještě někam sednout. Možná se budeme míjet. Ty povečeříš s tlupou?" (Tak říká Miluška naší hospodské osádce)
"Jojo, něco si tam k pivku dáme."
"V sobotu přijedou mladí, tak bychom mohli zítra něco nakoupit. Říkala jsem si, že bych upekla dort, když máš ty narozeniny."
"Miluško, pro mě ho dělat nemusíš, víš, že mám zvýšený cukr. Ale děti si asi rády dají. Můžeme když tak zajít do cukrárny pro nějaké dobroty, aby ses s tím dortem nemusela dělat..."
"Já ho upeču ráda."
"Peče celá země, tak i ty, Miluško."
"Holky, jsem ráda, že jsme si zase vyrazily, potřebovala jsem už vypadnout z bytu. Ten můj starej už je fakt starej. Sedí u televize, sleduje zprávy a furt na něco nadává," hodí do placu Naďa u kafíčka.
"Ten můj je zase věčně v garáži. Co tam jako dělá, jsem nepochopila. Auto máme vyleštěný od ventilku po střechu. Mám pocit, že se tam zašívá, aby se mnou nemusel prohodit slovo," navazuje Věra.
"No jo, holky, chlapi jsou všichni stejný, já mám doma to samý. Buď v garáži, nebo u televize," přidává se Miluška, aby také něco řekla...
"Pánové, tak si představte, že ta moje včera začala luxovat zrovna v době, kdy začlo derby. Já ji říkám, že to zítra vyluxuju a ona na to, že chce mít čisto hned. Já na to, že začal fotbal, na kterej se už tři tejdny těším. A ona, že to je beztak nuda. A vysávala prach i moje nervy dál. Celejch patnáct minut jsem Bosáka neslyšel. To mi udělala schválně," stěžuje si v hospodě Mirek.
"Já jsem se včera taky nasral. Koupil jsem špekoně, že si je utopím v láku, ráno je hledám v lednici a nikde nic. Ptám se Ireny, kde jsou ty špekáčky a ona, že je nakrájela a bude dělat buřtguláš. Já na to, probůh Ireno, proč ses měl nezaptala, já jsem je koupil na utopence! Ona, že přije ségra se švárou, tak chtěla udělat večeři a že ji vůbec nenapadlo, že bych chtěl nakládat po letech utopence. Tak si je prej udělám jindy. Takový pindy, dobře věděla, že když už jsem je koupil, tak je asi na něco použiju..."
"No jo chlapi, to znám, ženský jsou všechny stejný, to ta moje zase... ale škoda mluvit, na zdraví, chlapi," ťuká si s půllitrem Tonda s tlupou.
"Ahoj Miluško, tak jak ses měla s holkama, bavily jste se dobře?"
"Ale jo, Toníčku, bylo to fajn. Výstava pěkná, pak jsme poklábosily, hezké to bylo. Holky tě pozdravují..."
"Děkuji! Já jsem se měl taky dobře. Dali jsme si tři točený a klobásu s křenem."
"Tak to jste se pak určitě pěkně křenili. Co nového chlapi povídali?"
"Ale, ani nic, zdrbli jsme politiku, fotbal, takové ty chlapské radosti a starosti..."
"To jsem ráda, Toníčku, důležité je mít pořád kolem sebe kamarády."
"Přesně tak, Miluško. Budeš se dívat na televizi, dáme si ještě vínko?"
"Asi ne, Toníčku, jsem unavená. Chvíli si budu číst a pak si půjdu lehnout."
"Dobře děláš, Miluško."
Holt, někdy se lidi za lásku stydí...
