Jaroslav Šustr: Z vojáka diplomatem a mediální hvězdou
Jaroslav Šustr v úloze rozhlasového komentátora. FOTO: Poskytnuto z archivu M. Nekoly

Jaroslav Šustr: Z vojáka diplomatem a mediální hvězdou

26. 1. 2024

V našich novodobých dějinách nalezneme bezpočet polozapomenutých hrdinů, kteří bojovali proti nacistické i komunistické totalitě, procestovali svět a jejich životy spíše připomínaly špionážní román. Jedním z nich byl i plukovník generálního štábu Jaroslav Šustr.

Narodil se 18. března 1908 ve Strážnici na Hodonínsku, kde absolvoval gymnázium a v Hranicích na Moravě nastoupil na Vojenskou akademii. Po úspěšném zakončení v létě 1927 vystřídal v hodnosti poručíka pěchoty několik jednotek po celém území Československé republiky. Prošel přitom i pyrotechnickým, zpravodajským či minometným výcvikem. K 1. únoru 1935 začal navštěvovat první ročník Vysoké školy válečné v Praze. Vedle toho se však věnoval i studiu žurnalistiky a politických věd na Karlově univerzitě. Díky výborným výsledkům se dočkal povýšení na kapitána pěchoty a přidělení do generálního štábu v červenci 1938. Po německé okupaci a rozpuštění branné moci se Šustr uchytil jako kontrolor ve firmě s motorovými oleji Socony Vacuum Oil Company v Pardubicích. Zaměstnání mu mělo poskytovat vhodné krytí pro čilé odbojové aktivity. S krycím jménem Přemysl byl v kontaktu se skupinou Obrana národa, připravoval sabotáže a pomáhal bývalým důstojníkům v ilegálním přechodu přes hranice. V únoru 1940 se mu dostalo na stopu Gestapo a on sám musel odejít do exilu.

Válečná anabáze

Zvolil cestu směrem na Balkán, jenže již v Maďarsku byl zatčen a téměř dvě měsíce vězněn v Budapešti. Navzdory přísnému střežení 17. dubna 1940 uprchl a již o tři dny později se hlásil v Jugoslávii, kde se shromažďovaly československé vojenské jednotky a byly postupně přepravovány na Blízký východ, aby se po boku Spojenců zapojily do bojů proti silám Osy. Než se vydal dál, Šustr v Jugoslávii působil coby instruktor u četnických oddílů generála Draži Mihailoviće. Ve formující se zahraniční armádě strávil jaro a léto v Libanonu, Sýrii a především Palestině, než byl v září 1940, už jako velitel roty u pěšího pluku, převelen do Velké Británie. Na ostrovním království, sužovaném těžkým německým bombardováním, však vyměnil pěchotu za letectvo. Měl pověst schopného a zodpovědného, ale zároveň výbušného, přehnaně sebevědomého a k nadřízeným nadmíru kritického vojáka. Ani tyto nedostatky nezbrzdily další služební postup.

Od jara 1941 sloužil na exilovém ministerstvu národní obrany pod vedením generála Sergěje Ingra. Konkrétně byl pověřen řízením skupiny zvláštního určení. Sám přitom prošel všemi nejobtížnějšími kurzy speciální školy pro speciální operace (Special Training School). Šustr vybíral a přímo cvičil parašutisty, kteří měli být vysazeni nad Protektorátem a plnit úkoly mimořádné důležitosti. Byl jim rádcem, pomocníkem a starším kamarádem. Po dva roky doprovázel odvážné muže v letadle jako výsadkový dispečer až do okamžiku seskoku nad tmou zahalenou nepřátelskou zónou. Celkem se účastnil devíti výsadků. Z výšky tak 29. prosince 1941 sledoval i klesající padáky členů skupiny Anthropoid, kteří o pět měsíců později spáchali úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Netušil, že nacisté si mezitím vybrali krutou daň za jeho válečný příspěvek. Rodiče a oba bratři zahynuli v koncentračním táboře Mauthausen, manželku Miloslavu židovského původu stihl stejný osud v Osvětimi. Šestiletého adoptivního syna Jiřího na poslední chvíli ukryla rodina švagrové. Na hlavu samotného Šustra úřady vypsaly odměnu ve výši 10 000 korun.

Navýsost riskantních misí se Jaroslav Šustr účastnil do března 1943. Pak se vrátil do Londýna jako přednosta oddělení pro přípravu mírových jednání. Zpoza úřednického stolu zpět do terénu již nevrátil. Exilové ministerstvo národní obrany využilo Šustrových výjimečných organizačních a jazykových schopností a vyslalo jej do Číny v pozici vojenského a leteckého atašé. Agrément od nacionalistické vlády generalissima Čankajška obdržel 1. června 1944 a mohl se vypravit na předlouhou cestu, přes Teherán a Kalkatu až do nového působiště v Čunkingu, v letech 1937-1945 prozatímního hlavního města, těžce zkoušeného japonským bombardováním. V březnu 1946 byl pak dokončen přesun veškerých úřadů, včetně československé ambasády, do čtrnáct set kilometrů vzdáleného Nankingu. Vedoucím celé mise byl vyslanec Stanislav Miňovský, předtím konzul v Záhřebu.

sustr v cine.jpg
Jaroslav Šustr jako vojenský přidělenec ČSR v Číně. FOTO: Poskytnuto z archivu M. Nekoly

 

Diplomat v uniformě

Šustr na Dálném východě strávil plné dva roky, povolán do Československa byl až v srpnu 1946. V jeho pozůstalosti, která je uložena na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, jsou k nalezení desítky detailní zpráv o politické a hospodářské situaci „Říše středu“, o vývoji bojů Čankajškových armád s Japonci, ale i s komunisty pod vedením Mao Ce-tunga. Mezitím se podruhé oženil s Češkou Věrou, která s ním žila v Číně, a zanedlouho do rodiny přibyl syn Vladimír.

Po návratu do republiky, již jako podplukovník generálního štábu, několik týdnů docházel na ministerstvo národní obrany. Již počátkem listopadu 1946 ale rozšířil řady československé vojenské mise u Spojenecké kontrolní rady (Allied Control Commission) v Berlíně, kolektivního orgánu, jenž po porážce nacismu řídil okupační správu na území Německa a dohlížel na plnění podmínek kapitulace. V této funkci Šustra zastihl i „vítězný únor“. Záhy poté jej komunistická moc začala šikanovat jako většinu důstojníků, kteří válku strávili v Anglii. Logicky se rozhodl zůstat v zahraničí, v dubnu 1948 skončil u vojenské mise a ukryl se s rodinou na západě Německa. Dostaly se k němu totiž zvěsti, že má být unesen sovětskou rozvědkou. Nabídl spolupráci Američanům, kteří jeho bohaté zkušenosti a vojenské znalosti rádi využili. Již v srpnu proto Šustrovi získali povolení k pobytu v USA, na rozdíl od tisíců Čechoslováků, čekajících měsíce a léta v uprchlických táborech. V Československu se Šustrovo jméno okamžitě ocitlo na černé listině. Byl označen za zrádce, degradován na vojína, v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti a připraven o veškerý majetek.

upoutávka na Šustrovy rozhlasové pořady.jpg
Upoutávka na Šustrovy rozhlasové pořady. FOTO: Poskytnuto z archivu M. Nekoly

 

Mr. Sustar

Na další potrestání již byla komunistická moc krátká. Šustrovi chvíli pobývali v New Yorku, načež se přemístili do malého městečka v Minnesotě, téměř u kanadských hranic, kde místní pila zrovna hledala účetního. Nalezl zde klid a přátelskou atmosféru, lidé se dozvěděli o jeho válečných zásluhách a velkolepě vítali Šustra jako hrdinu. Vyšli rodině maximálně vstříc, poskytli dům i automobil, o příjezdu celebrity informovaly všechny lokální noviny a rozhlas. Aby se lépe vyslovovalo, změnil si jméno na Jerry Sustar a strávil v zapadlých končinách amerického severu plných sedm let, během kterých se narodili ještě synové Peter a Myron. V říjnu 1953 získal občanství USA. Studená válka mezi Východem a Západem se na mnoha místech světa měnila v pořádně horké, krvavé konflikty a Sustar stále více cítil potřebu podělit se s veřejností o své politické a vojenské úvahy. Nadšeně proto přijal nabídku na místo zahraničněpolitického komentátora v pittsburském rádiu KDKA, byť to znamenalo další komplikované stěhování. Sustar se ocitl ve svém živlu. Připravoval vysílání, točil reportáže, dělal rozhovory, zanedlouho mu vedení svěřilo i vlastní pořad. Jednalo se o patnáctiminutové relace třikrát až pětkrát týdně, zaměřené na aktuální mezinárodní témata. Zároveň psal sloupky pro několik novin a začal spolupracovat i s televizním kanálem WQED. Všechny projekty zaznamenaly ohromný úspěch. Američané mají rádi silné osobní příběhy a ten o podplukovníkovi, který hovořil sedmi jazyky, procestoval šest desítek zemí světa, pomáhal zlikvidovat Heydricha, znal se osobně s národním hrdinou generálem Clayem (šéf amerického zastoupení u Spojenecké kontrolní rady v Berlíně) i věrným přítelem Bílého domu Čankajškem, je naprosto uchvátil. Sustar neusnul na vavřínech a neustále si doplňoval vzdělání. Téměř neuplynul rok, aby nezískal nějaký certifikát nebo osvědčení odbornosti. Věnoval se především bezpečnostním studiím a politologii.

Ani po vyhasnutí mediální hvězdy v šedesátých letech Sustar nezahálel. Stal se lektorem politických věd na Point Park Junior College, byl jedním ze zakladatelů prestižní Allegheny Academy, působil jako zástupce ředitele a lektor na Institutu mezinárodních studií na Westminster College v New Wilmingtonu, nebo jako expert na mezinárodní politiku ve velké poradenské firmě Consulting International, což s sebou neslo i časté pracovní cesty do různých míst světa. Nevyhýbal se ani kontaktům v rámci československé exilové komunity a zapojil se například do činnosti Společnosti pro vědy a umění, jež si kladla za cíl udržovat a rozvíjet vědu a kulturu Čechoslováků ve svobodném světě na nejvyšší úrovni.

v polovině osmdesátých let se třetí manželkou Mary Joyce.jpg
V polovině osmdesátých let se třetí manželkou Mary Joyce. FOTO: Poskytnuto z archivu M. Nekoly

 

Nikdo nemohl očekávat, že by Jerry Sustar na prahu důchodového věku ustrnul v pasivitě a trávil čas na verandě svého domku v pensylvánském Bakerstownu. Opak byl pravdou. Potřetí se oženil, dokončil studia práv na univerzitě La Salle v Chicagu a stal se konzultantem FBI pro východoevropský region. V neuvěřitelných šestasedmdesáti letech dosáhl na magisterský titul v náročném oboru strategického zpravodajství na National Defence Intelligence College ve Washingtonu, ba co více, podařilo se mu to jako vůbec prvnímu zaměstnanci FBI v historii. Do sytosti naplněná životní pouť válečného hrdiny se uzavřela 6. listopadu 1988. Sluší se doplnit, že Jaroslav Šustr posmrtně obdržel vysoké české státní vyznamenání a byla mu propůjčena hodnost plukovníka generálního štábu.

 

Historik a politolog PhDr. Martin Nekola, Ph.D. vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze. Specializuje se především na československý exil po únoru 1948, problematiků krajanů a nedemokratické režimy. Vedle čtyř set odborných a populárně naučných článků publikoval i pětadvacet monografií, další připravuje. Zároveň je koordinátorem projektu The Czechoslovak Talks, shromažďujícím inspirativní příběhy Čechů ve světě.

 

 

 

 

Osudy Čechů ve světě
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA