Dana Drábová: Nejvíce se s jadernými technologiemi setkáváme v medicíně
FOTO: Poskytnuto z archivu Dany Drábové

Dana Drábová: Nejvíce se s jadernými technologiemi setkáváme v medicíně

12. 12. 2023

Na spotřebě elektrické energie se u nás ze 40 procent podílí energie jaderná. Nad tím, aby užitek z jaderné energie byl bezpečný a bez rizik, bdí Státní úřad pro jadernou bezpečnost. V jeho čele již dlouhá léta stojí předsedkyně Dana Drábová.

Co může veřejnost očekávat od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, respektive co je náplní činnosti tohoto úřadu?
Zhruba před 130 lety objevem Wilhelma Conrada Röntgena, dneska jeho jméno nesou paprsky, které objevil, vykročilo lidstvo na cestu poznávání, jak to s těmi silami, které drží jádra atomu pohromadě, je, ale také, k čemu by nám mohly být. Hned v prvních letech skupina otců zakladatelů i matek zakladatelek, nesmíme zapomenout na Marii Curii Sklodowskou, zjišťovala, a to doslova na vlastní kůži, že jaderná energie, radioaktivita i ionizující záření mohou přinášet lidem spoustu užitku. Ale tyto fenomény jsou spojeny s riziky. Takže úkolem našeho úřadu je, aby jaderné technologie byly využívány ku prospěchu lidí a aby ta rizika byla co nejmenší.

Kde všude ty jaderné technologie využíváme?
My jsme známí zejména dozorem nad bezpečností našich jaderných elektráren. To je mediálně hodně skloňované. Nicméně, netvoří to největší kus naší práce. Ten tvoří regulace rizik jaderných technologií v medicíně, kde se, jak v diagnostice, tak i v terapii, záření využívá hojně. Je to úplně nejfrekventovanější oblast, kde se vůbec můžeme s těmi jadernými technologiemi setkat. Ale setkat s s nimi můžeme také v průmyslu, zemědělství i ve výzkumu a vývoji. Také v oblastech, kde by nás to ani nenapadlo, jako je geologie, archeologie, restaurátorství. Tam všude můj tým má za úkol dohlížet na to, aby, jak už jsem řekla, ty technologie byly využívány bezpečně, to znamená s minimálními riziky přinášely co největší užitek.

Když hovoříte o medicíně, máte na mysli rentgeny a jiné moderní diagnostické metody?
Ano. U nás se jenom pro představu udělá 20 milionů rentgenových snímků ročně.

Dáváte například doporučení, jak často může člověk na rentgen?
To je odpovědností tzv. indikujícího lékaře, vždy pečlivě zvážit, jestli to které vyšetření pro stanovení diagnózy opravdu potřebuje, jestli se nemůže obejít bez použití rentgenu jako zdroje záření. Nedáváme doporučení jak často, protože to je individuální záležitost a ta která diagnóza může vyžadovat poměrně frekventované použití rentgenu.

Jak se jaderné technologie využívají třeba v zemědělství?
Jedním takovým hezkým příkladem, i když není z České republiky, je použití modifikací při ozáření sazenic banánů. Ty před několika desítkami let začaly trpět houbovou chorobou a tím pádem to ošetření pomocí ionizujícího záření umožnilo vytvořit odrůdu, která je proti téhle plísni odolná. Ono se to zdá možná jako zajímavost, ale není tomu tak. Pro značnou část světa nejsou banány potěšením jako u nás, ale jsou jednou ze základních potravin.

O radiaci se mluví často v souvislosti se zvěří. Především v případě konzumace masa divočáků...
Ano, jako pozůstatek jednak testů jaderných zbraní v atmosféře v šedesátých letech, ale zejména spadu, který byl na našem území deponován po havárii v Černobylu. Stále se ještě setkáváme s měřitelnými úrovněmi Celsia 137 v houbách a také v mase zvěře. Divočáci jsou typickým příkladem. To znamená, že v místech, kde ty úrovně černobylského spadu byly vyšší, což je pás řekněme od Jesenicka, Opavska přes střední Čechy na Šumavu a plynule pokračuje až do Bavorska. Je třeba, pokud odlovený kus není určen k osobní spotřebě rodiny myslivce, provést měření. Nad určitou hodnotu Celsia 137 nesmí to maso na pult. Státní veterinární správa se tím velmi pečlivě zabývá.

Chápu správně, že současná energetická krize stojí za tím, že se začíná hovořit o renesanci jádra?
Jsou na světě země, které to berou vážně a jaderné elektrárny jsou a budou součástí toho, jak si budou opatřovat energie. Klasickým příkladem je Čína. Evropa a Severní Amerika je zatím rozpačitá. Ale situace na energetických trzích vede ke změně názorů. Jenomže změna názorů, změna stavu mysli, ještě neznamená, že se tady hned teď začne stavět.

U nás to třeba alespoň urychlí dostavbu bloku v dukovanské jaderné elektrárně...
To asi neurychlí, protože legislativní procesy, které jsme si v Evropě vytvořili, jsou opravdu náročné na zvládnutí a tím pádem také pomalé. Alespoň ale, a znovu to zopakuji, došlo k určitému posunu ve vnímání užitečnosti jaderných elektráren.

Není pro Dukovany stejně skoro za pět minut dvanáct?
Myslím si, že je třeba se podívat na to, z čeho si budeme opatřovat elektřinu obecně. Uhelné elektrárny skončí v následujících dvaceti letech. Přitom snaha je, aby skončily kvůli svým emisím skleníkových plynů ještě dříve. Ale ony skončí tak jako tak, protože to uhlí pro ně prostě mít nebudeme. Čím je nahradíme? Stále ještě dodávají polovinu naší roční spotřeby elektrické energie. Co nám zbývá? Zbývají nám jaderné elektrárny, obnovitelné zdroje a částečně také plyn. Plyn není třeba zavrhovat kvůli tomu, co se poslední dva roky děje. Plynu je na světě dost. Jak se ukazuje, sice to potřebuje úsilí a peníze, ale když se nám podaří ho sem dostat, tak nám pomůže. A bude muset. Nestihneme postavit nové jaderné bloky tak, aby pokryly vzrůstající poptávku po elektřině a postupné odstavování uhelných elektráren. Takže to, co nám bude tvořit můstek, budou určitě elektrárny plynové. Tam, kde to má význam, je dobré maximalizovat podíl obnovitelných zdrojů zejména fotovoltaických elektráren na střechách domů. Postupně, jak jste zmínila, naskočíme do vlaku jaderných elektráren.

Takže je dobře, že jsme jádro nezavrhli. Jsme na něj připraveni...
Já si myslím, že připraveni jsme. Jaderné obory u nás mají dlouhou tradici a konec konců, těch našich šest provozovaných bloků, které nám poskytují zhruba 40% nízkoemisní, životnímu prostředí přátelské elektřiny, ukazuje, že jaderné elektrárny umíme postavit a provozovat bezpečně.

Je obecně známo, že na pokraji celosvětového jaderného konfliktu bylo lidstvo nejblíže v době kubánské invaze. Hrozí podobné nebezpečí i dnes?
Já mám za to, a doufám, že nejsem naivní, že jaderné zbraně, které by dokázaly vážně poškodit lidstvo a planetu, si svoji úlohu splní, stejně jako si ji splnily v období studené války. To znamená, že fungovaly jako vzájemné odstrašení a myslím si, že i když se najde hodně šílenců a nějak se mi zdá, že jich v těch vysokých státních funkcích v různých zemích přibývá, tak že to vzájemné odstrašení přesto bude fungovat. To neznamená, že někde nedojde k použití tzv. taktické jaderné zbraně. Ano, bylo by to ošklivé, ale nemusíme si s tím z hlediska rozsáhlých a ničivých dopadů dělat velké starosti. To by byla lokální tragédie. Ne každá jaderná zbraň způsobí apokalypsu.

V Česku se jako již poněkolikáté rozhořela otázka jaderných úložišť. Údajně samosprávy míst, kterých se to týká, nemají co k tomu říct...
To není pravda. Nemají to, co by chtěly. A jestli ten stát má držet nějak pohromadě, tak to nikdy ani nedostanou. Jde o právo veta. Jinak ale fungují tak otevřené povolovací procesy, že úloha místních komunit je ošetřena velmi dobře. A že se tváří, že do toho mají málo co mluvit, to je jejich úkol. Ten jim dali v komunálních volbách jejich voliči. Ti si samozřejmě nepřejí, aby v jejich blízkosti bylo umístěno úložiště. Práva lidí a práva komunit jsou tady dle mého přesvědčení ošetřena opravdu dobře.

O kterých místech se uvažuje?
Jsou čtyři a začnou probíhat podrobné geologické průzkumy do velkých hloubek až půl kilometru. Aby se zjistilo, která z těch lokalit je nejvhodnější. Jde o Janoch u Temelína, Horka na Třebíčsku, Hrádek na Jihlavsku a Březový potok na Třebíčsku.

A kdy by mělo to úložiště začít fungovat?
Současná koncepce nakládání s vysoce radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem předpokládá jeho spuštění v roce 2065. Není ale vyloučeno, že tlak z evropského společenství způsobí, že to bude muset být dříve, asi tak kolem roku 2050. Nyní se vyhořelé palivo skladuje v areálech našich jaderných elektráren.

Jaká je podle Vašeho názoru klasická nepravda, týkající se jádra? Co Vás irituje?
Mě už neirituje nic. Já jsem si zvykla počítat s tím, že pravá hemisféra lidského mozku, která pracuje se symboly a emocemi, dokáže vymyslet cokoliv.

Co říkáte na současnou energetickou situaci? Jak se tomuto strašidlu máme bránit?
My se rádi necháváme strašit. Však si poradíme. Lidé si vždycky poradili a poradí si zase.

Vy jste dlouhá léta neuvolněnou místostarostkou Pyšel. Vy také jistě budete muset řešit cenu energií?
My tu otázku zásobování energiemi řešíme dlouhodobě aukcemi na energetické burze. Nikdy jsme nešli na spotové ceny a nikdy jsme se nenechali zlákat výhodnými nabídkami od dodavatelů jako byla například Bohemia Energy. Samozřejmě, že šetříme tak usilovně, jak je to rozumně možné, a samozřejmě se snažíme využít třeba fotovoltaiku tam, kde to jde. Momentálně máme projekt na umístění slunečních panelů na čističku odpadních vod. Šetření má konkrétní dopady. Například, když vytápíte veřejné prostory ne na 22 ale na 20 stupňů, ušetříte až 10% z nákladů na energii potřebnou k vytápění.

Absolvovala jste na ČVUT obor jaderná fyzika a inženýrství. Učíte tam ještě?
Ano.

Jaký máte názor na dnešní studenty?
Já rozhodně nesdílím názor, že je to špatné. Oni jsou jiní, ale to vůbec neznamená, že jsou horší než jsme byli my. Mám štěstí, že se potkávám s lidmi, kteří ty technické obory chtějí studovat.

Jaké možnosti mají Vaši vysokoškolští studenti?
Obrovské. Pomalu se to začíná lámat, i když pomaleji než jsem očekávala, především v oblasti jejich jazykového vybavení. Pokud budou věnovat čas a úsilí jazykům, tak naše techniky mají vysokou úroveň a oni najdou uplatnění všude na světě. A i u nás jich bude zapotřebí stále víc.

Jste známá jako zdatná turistka. Platí to dosud?
Snažím se ujít za týden dvacet kilometrů. Někdy to ale ujdu i najednou.

To máte stále kolem Pyšel kam chodit?
No, určitě. U nás je krásně. Všude kolem nás je krásně, ale tam kde se člověk narodil a kde vyrůstal, to má za nejkrásnější.

 

Ing. Dana Drábová, Ph.D., Dr.h. se narodila 3. června 1961 v Praze. Absolvovala Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT, v roce 2002 získala doktorát v oboru jaderné inženýrství. Pracovala jako jaderná inženýrka. Od roku 1999 působí jako předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. V roce 1998 byla zvolena zastupitelkou města Pyšely, již šestým rokem vykonává funkci místostarostky města.

 

 

 

 

 

osobnosti rozhovor technologie
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA