Není zahrada jako zahrada. Některé jsou plné květin, jiné zarůstají plevelem.
Tu úplně první nazýváme Rájem. Mohla být nejkrásnějším místem na Zemi, kdyby se v ní neobjevil člověk. Adam.
Nicméně i v Ráji mu začalo být smutno, tak byl obdařen družkou – Evou.
Jako každá ženská šmejdila, kde mohla, až narazila na Strom poznání. A také na Hada.
Úlisně se vetřel do její přízně a navedl ji k pozření ovoce ze Stromu poznání.
A tak to všechno začalo.
Poznání připravilo ženu a muže o Ráj, a tak se rozmnožili mimo něj a zakládají zahrady po celé Zemi. Některé se podobají Ráji. A také stále hledají větší poznání, které by jim umožnilo ten ztracený Ráj najít.
Také hledám. Dívám se kolem, naslouchám lidem a přírodě, čtu.
Co mě zaujme, snažím se zapamatovat, mnohé si zapisuji, abych nezapomněla.
Když tak o tom přemýšlím, došla jsem k závěru, že vlastně v tom ztraceném ráji žiji.
Tento text uvádí můj poznámkový sešit, na jehož obalu se nachází nápis Garden, který mě inspiroval k jeho napsání.
