Až mě můj humor přejde,
a boží sluníčko zajde,
obléknu si skafandr
a vydám se na věčný vandr.
Vstoupím na dráhu kosmickou
a zanechám vám duši komickou.
S sebou si vezmu vše dobré,
přivítat mě přijde nebe modré.
A to špatné nechám zde na zemi,
vážení a milí, věřte, věřte mi.
P.S.
Moje spolužačka ze střední školy Jana, rozená M., nemá ráda mé nostalgické říkačky. Je totiž děvče veselé, plna optimismu a svůj život v důchodu pobírá plnými doušky. A tak jí čas od času zasílám nostalgické řádky... Inu, jak se říká: Co se škádlivá, to se rádo má!