Dědečku už nečaruj, prosím!
FOTO: Z archivu Dany Strakové

Dědečku už nečaruj, prosím!

16. 11. 2023

O ženách se říká, že jsou čarodějnice, ale já si myslím, že u nás spíš čaruje dědeček. Zjistila jsem to už dávno, a tak mi nic jiného nezbylo, než proti těm jeho černým předpovědím taky použít svoje tajné síly, hahaha. Já jsem na rozdíl od něho ta "hodná čarodějnice", někdy mi to ale nevyjde...

Jako třeba tenkrát, když jsem naší dovolenou do oblíbeného místa a hotelu v Bulharsku nesjednala jako obvykle přes Čedok. Bylo to už před deseti lety, ale občas si na to, dneska už s úsměvem vzpomenu. Prostě než jsem se k tomu, abych do Čedoku zašla dostala, bylo už to co jsem chtěla vyprodáno a já měla obavy, jak to vysvětlím doma. No a kolega v práci mi poradil, ať si to zkusím najít jinde. Sláva, podařilo se mi objevit totéž přes Invii, smlouvu jsem sjednala online a zaplatila požadovanou zálohu. Manžel se při pohledu na to, co jsem donesla zamračil a pronesl: " To není od Čedoku? No to jsem zvědavý, jak pojedeme." No jak asi, přece poletíme, ne? A nečaruj, jo.

Měsíc před odjezdem jsem doplatila zbývající část a začala se těšit na dovolenou. Ovšem za tři dny mi zvonil telefon a z Invie mi oznámili, že cestovní kancelář, přes kterou jsme měli sjednáno zkrachovala... Zatmělo se mi před očima a bylo velké štěstí, že jsem zrovna seděla. Mám prý možnost se vrácení peněz domáhat buď sama, nebo využít pojištění Invie, podepsat jim postoupení nároku a oni vše vyřídí. Byla jsem taky úplně vyřízená... ale pán z Invie byl velice ochotný a měl snahu mi pomoci. Když jsem poprosila o zajištění dovolené ve stejném hotelu, podařilo se mu to jakoby zázrakem zařídit. Jenom o týden později a taky to bylo o něco dražší, ale to jsem doma vysvětlila, ovšem bez přesného sdělení skutečného důvodu a celkem to prošlo. To jak to doopravdy bylo jsem manželovi prozradila až na místě a pak jsme oba jen doufali, že nás cestovka dostane z Bulharska i domů. Vyšlo to a my jsme se díkybohu nedostali do hlavních zpráv v televizi, jako spousta jiných oklamaných klientů.

Pobyt jsme si hezky užili a jelikož jsme, ačkoli jsme měli "all inclusive" chodili po večerech do místních restaurací a peníze, co jsme sebou měli nám začaly docházet, rozhodla jsem se, že si ještě něco vyberu z bankomatu. Bylo to v noci, když jsme se vraceli z restaurace do hotelu a já usoudila, že nejbezpečnější bude vybrat peníze z bankomatu přímo u banky na náměstí a ne v nějaké méně frekventované a spoře osvětlené lokalitě. Při výběru stál manžel za mnou a zase "čaroval": "Nemůže ti někdo z toho účtu peníze vybrat? Víš že se to stává..." Krátce po návratu do Prahy mi volali ze spořky a ptali se, jestli jsem skutečně vybírala peníze ve Svatém Vlasu. A sdělili mi, že bankomat byl napaden, všechny karty, které tam byly v ten den použity byly zkopírovány a některé už ti zločinci stačili vybrat... Ovšem jelikož si předpisově při zadávání PINu kryju ruku peněženkou, můj PIN neměli... Sláva !!! Pro to, aby bylo zase vše v pořádku jsem si, podle doporučení měla jenom změnit PIN a to jsem neprodleně udělala. 

Když jsem to potom vyprávěla kamarádce, zeptala se mě: "A to jsi to o něm dřív nevěděla?" Ale pochopitelně že ano, bývala to občas docela legrace, jenomže čím jsem starší, tak to nějak hůř snáším. Jelikož už ale vím, že ty jeho strašné předpovědi opravdu můžou vyjít, tak jsem holt s tím čarováním taky musela začít... Prostě se snažím těm jeho hrůzným předpovědím dle svých možností zabránit. Je to ale fuška, to mi věřte. Kdyby radši předpověděl, jaká čísla vyjdou příští týden ve sportce...

Občas si vzpomenu na starý vtip, jak se dvě kamarádky potkaly v obchodě s obuví. Manžel té první si zrovna zkoušel boty a tak se holky domluvily, že se sejdou večer. No a když tedy k nim večer ta druhá dorazila, uviděla ležet mrtvého manžela na zemi s nožem zapíchnutým do břicha. Proboha, co se stalo, ptala se? No představ si, byli jsme pro ty boty, manžel si je zkoušel a já mu povídám, jestli mu nejsou malé. Tak se v nich prošel a prý že ne. A já zase, jestli nechce zkusit větší, ať si to dobře rozmyslí, aby ho náhodou netlačily. Prý ne. A pak přijdeme domů a on si ty boty obuje, projde se v nich a povídá, že si asi měl vzít ty větší. No nezabila bys ho???

Můj příběh rodina
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA