Na moji ironickou prosbu - prosím, zadejte do systému, že mi už bylo osmnáct - paní s úsměvem odklikne dokonce věk 21 let! C'est la vie, jediná spravedlnost na světě - všechno živé stárne. Já na zádech nosím už sedm křížků.
Nedávno mě moje neteř pochválila, že se neuzavírám moderním technologiím. V duchu jsem povyrostla do výše hubených modelek (váha a s tím spojené tělesné proporce zůstaly na úrovni atletek ovládající vrh koulí). Když zjistila, že chytrý telefon nejen vlastním, ale jeho různé funkce běžně využívám, chválu zopakovala. Její obdiv jsem záhy utlumila sdělením, že využívám možná deset procent možností, že ignoruji hry, youtube, instagram a další a další. "Teto, ale vždyť ty fotíš, fotky upravuješ, vytváříš z nich koláže," snažila se mě uchláchoĺit. Ujistila jsem ji, že to nepovažuji za supervýkon, že to dnes umí snad každý, kdo ty telefonní chytrouše vlastní.
Inventurní proces v úřadě nebo výslech před ostrým světlem by se nemusely stydět za to, co následovalo. Neteř chtěla vědět, kam jsem se to vlastně s moderními technologiemi dostala. Kromě telefonu nosím i chytré hodinky, které zapínám při chůzi a cyklovýletech, abych pak v aplikaci sledovala například trasu pohybu, kilometry, výškový profil, rychlost. Občas sleduji procento kyslíku v krvi, tep, někdy délku a kvalitu spánku, mohu s nimi telefonovat. Co mi na nich vadí, jsou poznámky vyskakující v tom nejnevhodnějším okamžiku. Třeba na konferenci se mi na displeji objeví upozornění: je čas na protažení. To se klidně napíše, ale zvedněte se uprostřed nějakého referátu a obejděte sál, nebo proveďte pár dřepů. Za to nepříjemné pozdvižení mi to nestojí, to raději vydržím další hodinkové upozornění.
Základní práci na počítači beru jako základní dovednost, s tímto tématem se neteř nechtěla zdržovat. Zajímaly ji aplikace v mobilu. "Teto, ty hodně jezdíš vlakem, jak si vlastně kupuješ jízdenky?" Samozřejmě přes aplikaci, takže průvodčímu ukáži QR kód v mobilu. V mobilu sleduji počasí, počet kroků, schůzky a termíny už dávno nezapisuji do papírového diáře, pracuji s maily osobními i pracovním. Internetovému bankovnictví jsem se dlouho vyhýbala, dnes si tuto možnost nemohu vynachválit. Jako milovnice geocachingu hledám kešky jen prostřednictvím aplikace. V notesu mám zaznamenané adresy, odkazy, do mobilu si ukládám různé soubory. Pro objednání taxi mám také aplikaci, když nejsem líná, procvičuji anglická slovíčka. Plastové platební karty mám, ale nevyužívám, mám je v telefonu. Kalkulačka, mapy, překladač, budík už se staly samozřejmostí. Prý, co obchody. Ale jo, mám několik aplikací, ale používám jen občas, protože se mi zdá, že obchody se zákazníky jednají v duchu hesla: nechci slevu zadarmo. Neteř ztichla, aby poté zhodnotila: "Teto, víš co by se na tebe hodilo?" "Dítě moje skoro vlastní, to opravdu nevím," odvětila jsem. "Jsi cool!" To ne, vyhrkla jsem. Teď se dostáváme na tenký led. Vím, co znamená být - cool -. Ale, zatímco s mobilem jsem kamarádka, se současnými mladými bych se možná domluvila s obtížemi. Coolem to začíná a bůhvíčím to končí. Prý, kdybych se pohybovala na sociálních sítích, poučila bych se. Jenže, tam jsem nikdy nebyla, nejsem a nebudu. Nemám potřebu světu sdělovat, co jsem uvařila k nedělnímu obědu, zda jsem uklouzla na ledu nebo na banánové slupce nebo brečela u romantického filmu. Takže tady moje coolení začíná blednout, naparování splaskávat. Mám velké mezery nejen v moderních technologiích.
Pak se mi do rukou dostala nenápadná brožurka s názvem: 10 fíčur bezpečného chování v onlinu a na sítích. No, rozumíte tomu? Třeba: Hajduj své osobní údaje. Nebo - Hustej týpek se na síti neflexuje poušnem, emkem a dickpickem. Nebo - Nenech se vyprankovat, ať nejsi jako enpísíčko. Nebo rozumíte snad tomuhle - BFF na síti nemusí být chábr nebo feláč?
Tahle brožurka je důkaz: Jsem dinosaurus. Pro mě a pro další, kteří netuší, co mají odpovědět na otázku, zda nechtějí dostat ban, nebo jak se tedy mají zachovat, když nemají posílat dajrekty, či třeba kdy ze sebe udělám skammera, by měl být vydán slovník moderních neologismů. Naštěstí, autoři textu s námi, dinosaury, počítali. A vzápětí se dovídám, že se jedná o deset rad v informačním materiálu v rámci Evropského měsíce kyberbezpečnosti určené žákům a studentům, kde jsou jejich jazykem popsány základní body bezpečného chování na internetu. Jinými slovy doporučení: Nebuď jako dinosaurus, mysli na svou digitální stopu. Přeloženy do lidštiny jsou i ony rady. Konečně tomu rozumím! Nicméně, i když semtam se v moderním světě orientuji, je to málo, takže DINOSAURUS, to mně už nikdo neodpáře.
FOTO: Jana Vargová
