Poslední dobou se ale podzim mění v nejkrásnější období roku. Mám ho teď velmi ráda.
Ani ten můj podzim života mi nevadí. Proč se mám trápit tím, že stárnu. Tak, jak přichází podzim, tak přichází i stárnutí. Je pravda, že podzim přichází pravidelně a mládí už někam zabloudilo. No, je to koloběh. Ten podzim ví, že přijde znovu, ale mládí už se nedostaví. Proč by také chodilo?
Každému byl dopřán život a jak si s ním naložil, jak si ho šetřil, je jeho věc. I stáří ale může být příjemné a někdy i slunečné. Já se každý den raduji, že ještě jsem a že možná něco hezkého ještě přijde.
Naučila jsem se udělat každý den nějaký dobrý skutek. a vyplácí se mi to. Dobré skutky se totiž vracejí. Když se na někoho usměju a něco hezkého mu řeknu, nemůže být na mne nepříjemný. To totiž nejde. Zkuste si to někdy.
Přijdu do obchodu a tam odněkud vyleze nakrklá, protivná prodavačka, na které je vidět, jak ji obtěžuji. Pozdravím, usměju se na ní, pochválím účes, nebo oblečení. Ona se pozvolna začíná měnit. Poprosím ji, jestli by mi nemohla při nákupu pomoci a poradit. Ona najednou roztaje, je ochotná a hezky si spolu popovídáme.
A o tom to, lidi, je. Být na sebe hodní a k sobě pozorní. Nic to nestojí a je to příjemné.
Vím, že stárnu a můj podzim života odezní. Já jsem ale ráda, že si ten podzim ještě mohu užít.
A jak jsem zestárla, jsem na sebe laskavější a méně kritická. Nenadávám si za to, že sním další zákusek, že si neustelu postel a koupím si nové oblečení, i když nevím, jestli ho ještě unosím. Co je komu do toho, že se rozhodnu číst do noci a chodím spát po obědě. Když se mi zachce plakat, třeba nad tím, že mi nedávno zemřel milovaný pejsek, tak plakat budu. Už mě moc nezajímá, co si myslí ostatní. Jak člověk stárne, je snažší být pozitivní.
Ano, jsem stará, ale můj věk mě osvobozuje. Nebudu žít navždy, ale dokud jsem tady, nebudu ztrácet čas hořekováním, co by mohlo být a nebo si dělat starosti, co bude.
A budu dělat každý den přesně to, na co mám chuť.