Dopisy I - Mé dětské babičce
Fotka na naše město z vrchní části podbělové louky. Podběl rostl dole, kde jsou dnes již domy.

Dopisy I - Mé dětské babičce

6. 10. 2023

Listy papíru vložit do obálky, zalepit ji, vzít pero a napsat adresu. Babička Řezníková, Nebe tam nahoře a jak dál? Znáte někdo PSČ do nebe? A jakou známku mám koupit na takový dopis?

Milá Babičko, (Proč velké B? Protože pro mě si vždy byla Babička)

je to už 23 let, co jsem měl tu čest být v tvé blízkosti. Úvodem bych se ti chtěl omluvit, že jsem neměl dříve čas ti napsat. Jsem to ale nevděčný vnuk, ale znáš to sama, čas letí a až když člověk něco prožije, vrací se ve vzpomínkách. Asi by jsi byla překvapená, jak se naše ulice, kterou jsme spolu tolikrát prošli, změnila. Všichni naši staří přátelé, paní Svačinová, Bábíková a jiní tu už nejsou. Potkala si tam nahoře paní Čechovou? Nebo ji ještě můžu potkat tady dole já? Nevím to, odstěhoval jsem se a už jen občas navštívím místa, kde jsme spolu bývali.

Pamatuješ na to, jak jsi mě brávala na své výpravy na louku nad městem? Šli jsme pomalým krokem, já měl krátké nohy a ty zase hůlčičku. Šli jsme ulicí kolem domů, které tu stojí už desítky let, některé od války. Každou chvíli jsme prošli kolem zahrádky nějaké tvé, naší známé, s kterou jsme se zavykládali a já vždy něco dostal. Takové vycházky nám trvaly hodiny a když jsme se konečně dostali na louku, začala pravá zábava. Učila jsi mě, jak poznat podběl, petrklíč a jiné bylinky. Jak je správně nasušit, aby měly stále svou sílu. Jaký čaj je na co nejlepší a jak si jej namíchat a pak připravit. Od tebe vím, že se nesmí zalít vroucí vodou, že se musí louhovat přikrytý a že med je nejlepší od souseda včelaře. A věříš, že už jsem spoustu z toho, co jsi mě učila, zapomněl? Nemáš, prosím, obrázek podbělu? Víš, ta louka, kde jsme spolu trávili tolik času, už je plná domů a cest. Bylinky se odstěhovaly jinam a já je už nemohu najít.

Pamatuješ na to, jak za škaredého počasí jsi mě brávala k sobě domů? No domů, spíše do pokojíku, který ti tvá dcera nechala a kde jsi žila. Pamatuji si ho přesně. U okna starý gauč, na kterém jsi lehávala, stůl, 3 židle a na něm vždy upečený výborný lejanec z remosky, kterou jsi měla vedle dveří na dalším stolku. Na všech sekretářích a skříňkách byly květiny různých druhů. Jednu z nich si však měla v oblibě nejvíc. Říkávali jsme jí potos, měl světle zelené, žíhané listy a krásně se pnul z jednoho konce místností na druhý. Věříš, že ho mám taky moc rád? A víš, že to štěstí, které jsi mi kdysi dala, žije ještě dnes? Jen ten potos už nemám, pokud budeš mít možnost, pošli mi, prosím, výhonek. Vím, můžu si jej koupit v jednom z mnoha květinářství, které zde máme, ale přece jen, ten od tebe nebyl jen květinou, byl kouskem tvého srdce, byl kouskem tebe.

A proč ti to vlastně všechno píšu? Protože mi chybíš. Chybí mi tvá moudrost, tvůj klid, tvá láska a přítomnost. Ujala jsi se mě i přesto, že jsi už měla vysoký věk. Rodiče neměli moc času, táta hodně pil a já byl sám. Za těch pár let, které jsem s tebou mohl prožít, jsi mě naučila tolik věcí. Naučila jsi mě radovat se. Radovat se z maličkostí, ze slunce, z trávy. Z krásných vzrostlých stromů a z toho, že je další krásný den. Naučila jsi mě tomu, co je rozdělit se. I když jsi sama neměla skoro nic, vždy jsi mi půlku dala. Půlku koláče, půlku limonády, část peněz na sladkosti. Půlku sebe.
Naučila jsi mě žít. Žít naplno, žít skromně, s pokorou a optimismem. A naučila jsi mě to, co spousta lidí neumí. Naučila jsi mě milovat na 100%, milovat lidi, milovat svět a nedělat rozdíly v tom, kdo je náš a kdo cizí. Všichni jsme lidé, všichni jsme stejní a všichni si zasloužíme lásku.
Byla jsi mým strážným andělem při vstupu do života a vím, že jsi jím zůstala i nadále. Napiš mi, prosím, jak se máš. Napiš, jaké je to v nebi a pokud bych tě mohl poprosit, až se znovu za dlouho zim setkáme, upeč ten svůj lejanec, příjdu posedět.

S láskou tvůj skorovnuk Honza.

 

S Babičkou jsem se postupně přestal vídat když jsem začal chodit do první třídy. Hodně zestárla a já měl už více povinností. Když jsem byl asi ve čtvrté třídě, zasáhla mě zpráva, že zemřela. Její rodina ji pohřbila někde snad v Prostějově a já vlastně nevím pořádně kam bych jí položil květiny. Myslím si, že to je ale jedno. Hroby jsou paráda pro živé, vzpomínky na ty, kteří tu nejsou si nosíme v sobě a tím si neseme i jejich část napořád v srdci.

A proč jsem napsal svůj dopis do nebe a vás tady tím obtěžuji? Protože třeba taky někomu zrovna měníte život a možná o tom ani nevíte. Možná máte tu možnost někomu změnit život a jen jste ještě neotevřeli své srdce. A možná jste to už udělali a říkáte si, že na vás zapomněl nebo od vás utekl. Není to pravda. Když někomu otevřete své srdce a změníte mu tím život, ponese si kousek z vás s sebou až do konce života. Zasejete tím semínko naděje, lásky a štěstí, které dřív či později vyklíčí, vyroste v rostlinu a ta se bude pnout jako ten Babiččin potos světem i dlouho poté, co už na světě nezbude nikdo, kdo by si vás pamatoval. A ruku na srdce, kdo z nás by nechtěl žít věčně?

Závěrem jen přidám takové své motto, které říkám každému kdo se mě zeptá na některou z těchto nejhloupějších otázek co znám: Proč to děláš? Proč jsi hodný? Proč se pořád ohlížíš na ostatní, když oni na tebe ser**?

Víš proč? Protože pokud svým přístupem nebo chováním zlepším život jen jednomu jedinému člověku z těch, které jsem potkal, mělo to všechno smysl!

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(4.7 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%