Ujala se nás historička Renata Mauserová, která se průzkumu tohoto objektu a jeho dávných obyvatel věnuje řadu let. Její nadšení a zápal se přenesl i na celou naši skupinu. Není proto divu, že jsme se při odchodu toužili vrátit večer zpět a zamávat zdejší bílé paní.
Dokskému zámku se po právu říká Valdštejnský, neboť tomuto rodu patřil po dobu tří set let. Ke svému frýdlantskému vévodství ho přiřadil Albrecht z Valdštejna, který však tuto svoji nemovitost nikdy nenavštívil. Po Albrechtově zavraždění roku 1634 v Chebu připadl zámek jednomu z jeho vrahů. Získal ho irský generál Walter Buttler, ale radost mu nepřinesl. Necelý rok po jeho nabytí generál umírá. Po krátkém střídání majitelů v roce 1680 znovu zámek připadl Valdštejnům, v jejichž majetku byl až do roku 1945.
Počátkem dvacátého století si Valdštejnové vybrali zámek za své trvalé sídlo, a tak všude zavedli elektřinu, vodu, vybudovali dvě koupelny a uskutečnili další stavební úpravy. Upravili také čtyřhektarový anglický park. Na základě Benešových dekretů došlo v roce 1945 k odsunu Valdštejnů. Jedna část rodiny odešla do Německa a druhá do Rakouska. Uskutečnila se konfiskace a veškerý mobiliář byl odvezen do různých památkových institucí. V padesátých letech zde byl vojenský výzkumný ústav. Od 60. let 20. století do roku 2012 sídlila na zámku střední odborná škola, učiliště s internátem. Místnosti zámku se přeměnily v učebny, dílny, v jednom salonu byla dokonce tělocvična. Interiér zámku tak byl výrazně změněn, někde poničen, ale důležité bylo, že byl zámek stále obýván.
Město zámek převzalo v roce 2015, ale předtím takřka tři roky o něj Doksy usilovaly, aby ho získaly, neboť Liberecký kraj, kterému objekt patřil, ho nabídl k prodeji za 45 milionů korun. Město nakonec nemovitost získalo za symbolickou jednu korunu, avšak s tou podmínkou, že ho do deseti let zrekonstruuje a otevře pro veřejnost.
Byla navázána přeshraniční spolupráce s německým městečkem Bad Muskau, díky níž vznikl společný projekt nazvaný Od Valdštejna k Pücklerovi. V rámci projektu byly představeny osobnosti obou regionů – na německé straně to byl kníže Hermann Pückler a na české hrabě Arnošt Antonín František de Paula Valdštejn-Vartenberk. Doksům byla na projekt přidělena evropská dotace okolo padesáti milionů korun. Vlastní rekonstrukce zámku trvala pouhé dva roky a celková renovace byla hotová za pět let. Závazek, že prostory budou sloužit veřejnosti do deseti let, byl bohatě naplněn. Slavnostní otevření se konalo v červnu 2020. A protože zámek byl prázdný, vytvořil architekt Stanislav Kopecký z Písku ve spolupráci s historičkou Renatou Mauserovou návrhy, jak by mohlo vybavení vypadat. Veškerý nábytek je soudobý, ručně vyrobený. Vyrobila ho firma Mirland z Bělé pod Bezdězem a návštěvníci přivítají, že během prohlídky si mohou na něm i odpočinout.
Vzhledem k absenci původního zařízení šli v Doksech cestou moderní techniky. Na světelných panelech je mnoho informací a v každé místnosti je QR kód, za jehož pomoci se návštěvník svým tabletem či telefonem dostane k dalším zajímavostem. Expozice obsahuje také mnohé interaktivní zábavy.
V interiéru je velmi zajímavé malé divadlo, kde se mohou konat komorní akce. V Modrém salonu si návštěvník může prohlédnout malou galerii Valdštejnů, kde je možné se seznámit s nejzajímavějšími osobnostmi tohoto rodu. Jedním z nich je například Vincenc Ferrerius, který založil jedinečnou hudební sbírku. Kristián se zase zasloužil o záchranu hradu Bezděz. Vyhnal všechny hledače pokladů a pustil se do jeho rekonstrukce. Arnošt Antonín František prosadil, aby přes Doksy vedla železnice, pomohl k vzniku Škodových závodů v Plzni, neboť Valdštejnům patřily na panství ve Šťáhlavech železárny. Bohužel, rozsáhlá zámecká knihovna vzala za své po znárodnění, kdy se zejména beletrie poskytla místnímu knihkupci a ten knihy prodával po kilech a ne za cenu jednoho kusu. Naštěstí nejvzácnější tisky jsou dnes uloženy v historické knihovně Akademie věd ČR.
Návštěvníka jistě zaujme tzv. Grafický kabinet, místnost, jejíž zdi byly pokryty 300 obrázky – grafikami především ze 17. a 18. století. Protože zde nemohly být umístěny originály (původní zrekonstruovaný kabinet lze vidět na státním zámku v Duchcově), poradili si na zámku v Doksech opravdu v duchu moderní doby – na zdi je ukázková tapeta z grafik a na velkém tabletu si návštěvník může detailně prohlédnout jednotlivé grafické listy s promítnutím na stěnu.
Za zmínku stojí i zámecká kaple sv Kříže, v níž se dochovala část původních výmalby. Rozlehlý objekt poskytuje prostory různým výstavám. Pozornost si rozhodně zaslouží letos nově otevřená expozice historických motocyklů. Neopominutelnou součástí je také muzeum komiksu Čtyřlístek, který vychází již od roku 1969.
Znovu probuzenému zámku dodává lesk legenda o bílé paní, která se neslyšně pohybuje temnou nocí po chodbách zámku. Je pěkné vidět jak citlivě a atraktivně se podařilo vdechnout život památce, které hrozilo ukrytí před milovníky historie.
