Zámek Štěkeň – diamant v zeleni
Všechny fotografie: Marie Doulová

Zámek Štěkeň – diamant v zeleni

11. 9. 2023

V obci Štěkeň nacházející se mezi Strakonicemi a Pískem leží v rozlehlém anglickém parku stejnojmenný zámek. Na jeho prohlídku je dobré se domluvit na mailové adrese, protože zde žijí a pracují řádové sestry a část objektu se využívá k ubytování.

Naší skupiny se ujala sestra Brigita, která nám zasvěceně vyprávěla o historii zámku.

První informace o tvrzi pochází ze 14. století. Založil ji Bavor ze Štěkně. Následovala plejáda majitelů, jichž prý bylo celkem 32. V roce 1648 sem přichází hrabě Jan Antonín Losy z Losinthalu, který původní tvrz přestavěl do současné podoby zámku. Za zmínku stojí jeho syn Antonín, hudebník a loutnista evropského významu. Ten nechal vymalovat většinu fresek na stropech velkých sálů. Zámek poté před sto lety od knížete Windischgräze odkoupil řád sester. Nyní patří Congregatio Jesu.

Zakladatelkou kongregace je Mary Ward, žijící v severní Anglii v letech 1585 až 1645. Ona převzala pro ženy spiritualitu jezuitů. Jejím posláním bylo umožnit ženám získat patřičné postavení ve společnosti. Pokusila se v roce 1628 během své návštěvy Prahy založit i zde řád, ale v té době jí to nebylo povoleno. První sestry přišly do Prahy v roce 1743 z Rakouska. Na Malé Straně založily školu pro dívky, v níž se ještě vyučovalo německy, studentky se věnovaly výuce jazyků a dovednostem vhodným k vedení domácnosti. Po rozpadu Rakouska-Uherska musely sestry z finančních důvodů dům v Praze prodat a koupily mimo jiné zámek Štěkeň. V Praze pak jejich zázemí zůstalo do dnešních dnů v kostele sv. Josefa v Josefské ulici.

Ve Štěkni v roce 1922 vzniká internátní škola řádových sester Ústavu Anglických panen. Vyučovaly se cizí jazyky, ruční práce, etiketa, zpěv a hra na klavír či housle. Tentokrát se již učilo v češtině. Během druhé světové války na zámku sídlil Hitlerjugend. Po skončení války sestry znovu otevřely školu. V padesátých letech byl dům zestátněn a využit na domov důchodců. Sestry se o starší spoluobčany staraly až do roku 1985, kdy musely odejít do pohraničí do Dobré Vody u Nových Hradů. V roce 1990 proběhla restituce, sestry se vrátily a domov důchodců tu byl ještě do roku 2001, kdy jeho obyvatelé odcházejí do nového zařízení ve Strakonicích.

Od té doby se ve vícelůžkových pokojích, z nichž má valná část sociální zařízení, střídají turisté. Jednoznačnou předností je stravování, které může být po objednávce i celodenní. Zázemí tu najdou individuální turisté i větší skupiny, které mohou pořádat různé akce ve velkých sálech. Nacházejí se v prvním patře a ten největší z nich má výšku stropu devět metrů. Jsou zdobeny krásnými freskami a návštěvník může obdivovat překrásnou obrazovou výzdobu. Na obrazech jsou především výjevy ze života světců. Ve stejném patře se nachází i kaple Panny Marie Královny, v níž pravidelně probíhají bohoslužby.

Řád se podobně jako ostatní uskupení potýká s velkým úbytkem sester, především kvůli věku. Česká větev je součástí slovenské provincie. Noviciát je v Rakousku, kde se nyní na svůj život v kongregaci připravuje jedna Češka. Odhad říká, že na světě je zhruba dva tisíce řádových sester této kongregace.

IMG_2619.jpg

PHOTO-2023-08-01-19-01-58 (2).jpg

 

Návštěvníci si také mohou prohlédnout pokoj spisovatele Karla Klostermanna, nejznámějšího autora knih ze šumavského prostředí, který zde před sto lety zemřel. Rakev s jeho ostatky pak putovala po železnici do Plzně, kde je pohřben.

Zámecké chodby zdobí nástěnky ze života bývalé zdejší studentky Dagmar Šimkové, která se tady učila dva roky anglicky. Za komunismu byla 14 let vězněna, stejně tak jako její matka. V roce 1968 emigrovaly do Austrálie. Tam napsala knihu z prostředí komunistického kriminálu nazvanou Byly jsme tam taky. Pražská rodačka, která prožila dětství v Písku, v Austrálii vystudovala dvě vysoké školy. Zajímala se o umění a živila se různými profesemi, z nichž to nejzajímavější bylo asi filmové kaskadérství a terapeutka ve věznicích.

Prohlídku impozantní budovy je takřka povinné zakončit v anglickém parku, kde je možné obdivovat více než tři století staré duby plazivé. Pod jedním z nich měl údajně odpočívat i císař František Josef I v roce 1905 během vojenských manévrů. Při pohledu na zámek nás sevře vděčnost, že měl velké štěstí a že nikoho v pohnutých dobách nenapadlo udělat zde třeba sklad obilí nebo zemědělské techniky či ještě lépe stáje pro hospodářská zvířata. Inu, to my v našich krajích přeci umíme. Je dobře, že diamant v zeleni těší naše zraky dodnes.

 

 

cestování hrady a zámky
Hodnocení:
(4.3 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.