Blížil se konec prázdnin. Na naši babičku Majku skočilo klíště a ona dostala tu klíštěcí nemoc. Užívala léky a nesměla chodit na sluníčko. Přestala plánovat naše výlety a jeden naplánovaný na zmrzlinu do Poruby jsme museli i zrušit. Konečně se dostal ke slovu i děda Mirek. Začal vzpomínat na mládí, jak spával s trampama pod širákem. Neměl tehdy žádný spacák ani karimatku, spal na jehličí pod celtou a pod ledviny si dával k ránu ruce, aby si je nenachladil.
Najednou dostal nápad, že si to s ním znovu zopakujeme, a půjdeme bivakovat na Skalný nad Rusavou nedaleko Hostýna. To se nám docela zalíbilo, spacáky i karimatky máme, nebyl to žádný problém. Nějaký problém si ale našla naše maminka, a rozhodla, že když má tu dovolenou, půjde na výpravu s námi. Asi se bála, že nás roztrhá medvěd nebo sežere vlk.
V úterý ráno po snídani, s plnou polní, nás přivezla autem k babičce a dědovi. Vyrazili jsme lesem směr Rusava, a bylo nás šest. V lese je stín, tak mohla pochodovat i babička. Měli jsne namířeno na koupaliště uprostřed rusavských lesů, kam občas s rodiči zajedeme, a kde se nám to moc líbí, hlavně tobogán. Po 7 km cestě jsme byli na místě. Napřed jsme ale v lese nad Rusavou spořádali na oběd pečené maso s chlebem a okurkami. Docela nám vyhládlo.
Na koupališti jsme si našli místo pod stromy v chládku, aby si babička mohla číst a surfovat na mobilu. My ostatní jsme celé odpoledne řádili ve vodě, na tobogánu a odpočívali ve výřivce. Dopřáli jsme si hranolky se sýrem a zmrzku. Potom už nastal čas na další pochod. Ze začátku jsme trošku bloudili okolo rusavského kopce Pardus, ale nakonec jsme se vyhrabali na Klapinov, který už byl kousek od našeho cíle - Skalného, kde jsme měli bivakovat mezi skalami. Jenže zavolal nám na mobil náš tatínek, že v noci příjde silná bouřka. "Co teď? " Naše babička s dědou byli připraveni na všechno. Zamířili jsme si to k jedné opuštěné chatě uprostřed lesa, jejíž majitelé nechávají stále otevřenou prosklenou verandu, kde se můžou pocestní před deštěm schovat, popřípadě přenocovat. Měli jsme štěstí, byli jsme tam sami. Než jsme si na ohýnku ohřáli klobásky a připravili si ležení, byla úplná tma. Zapsání do knihy návštěv jsme museli nechat na ráno. A potom to začalo. Musíme přiznat, že bouřka v horách je úplně jiná, než doma. Docela jsme se i báli, když se nám nad hlavou blýskalo mezi stromy a pořádný liják bubnoval na střechu chaty. Potom jsme ale usnuli jak dudci a ani nám nevadili myši, které slyšela v koutě naše maminka.
Ráno nás probudilo probleskující sluníčko a velký hlad. Zapálili jsme si ohýnek, uvařili čaj a maminka nám konečně ukázala, co táhla na zádech v batohu. Byly to tři krabičky muffinů, které pro nás upekla. Na každého vyšlo pět. To nám bohatě stačilo na posilnění před sestupovou cestou k autobusu do Slavkova pod Hostýnem. Napřed jsme si ale trošku polozili po skalách, kde jsme našli " kešku " a v ní žvýkačky. Vzali jsme si ale každý jen jednu. Potom jsme pokračovali směrem k Hostýnku. Před ním jsme odbočili dolů do údolí. Autobus jel chvilku po desáté a za půl hodiny jsme byli doma. Výlet se vydařil, nikdo se neztratil, neutopil a ani nezmokl. Ještě, že děda měl tak výborný nápad.
Andrej, Michal a Marek
