O tom, jak jsem s velorexem nahradil záchranku
FOTO: Ze svého archovu poskytl Jaromír Šiša

O tom, jak jsem s velorexem nahradil záchranku

21. 12. 2023

Příběh je to letitý, ještě z doby, kdy vozidlem záchranky byla dvanáctsettrojka, která se současnými vozidly záchranné služby měla srovnatelnou snad jen barvu majáku, a kdo neměl doma pevnou linku, stejně pomoc nepřivolal, natož ztracen kdesi v prostoru.

Za městem máme rybník Rosničku a u něj hulící parkoviště. Toho dne jsem s cigárem v bezpečné vzdálenosti od karoserie velorexu chytal zrakem na hladině uklidňující vlnky, když tu se najednou rychle přibližoval charakteristický zvuk kočárku zvaného hrkáč a z lesíka vyšla zoufalá paní. Jednou rukou vlekla kočár a druhou v náručí svírala zakrvácené a už zjevně pláčem vysílené dítě.

V té době se začala odvíjet moje éra vzdělávajícího se hypochondra a rozdíl mezi tepenným a žilním krvácením už byl v mých rozlišovacích schopnostech. Převoz na odbornou zdravotní péči byl však nezbytný.

Okamžitě jsem zželel kouřku, s pozoruhodnou vynalézavostí oba nasoukal do vozidla a vyrazil rychle za lékařskou pomocí. No rychle. Prvním úskalím bylo prudké stoupání. Vyřval jsem ho na jedničku. S vjezdem na hlavní silnici už problém nebyl. Po zapnutí světel, tehdy to ještě nebylo povinné, a za krátce přerušovaného trvalého troubení, byla trajektorie záchranné mise nepřehlédnutelná. Aby také ne, velorex s takovou projevem byl přinejmenším podezřelý a vyhodnotit u vozidla pro invalidy, co se právě děje v kabině, vyžadovalo spíš fantazii než rozumný úsudek. Ve hře mohla být i náhlá duševní příhoda.

Na hlavní jsem vmžiku naházel všechny zbývající rychlosti, velorex poskočil, kdyby zafoukalo i vzlétnul a s patřičným osvětleným rámusem profrčel městem. Samozřejmě za patřičné pozornosti spoluobčanů. Nikdo netušil, co se děje. Jen ti, kteří poznali řidiče, nemohli z nevědomosti uvěřit, páč jsem byl doposud veden jako solidní persona.

Naštěstí se po celou dobu záchranné mise dařilo paní držet šátkem krvácení pod kontrolou. S efektním smykem zadního kola jsem malinko na štorc zastavil na místě vyhrazeném pouze pro rychlé sanitky. Ještěže tam byli dva vrátní. První se při pohledu ze služebního okýnka ihned zhroutil a druhý vyběhl evidentně verbálně a fyzicky připravený. Stačil však pohled do kabiny, a pak už se odvíjelo vše, jakoby přijela regulérní záchranka, případně přistál vrtulník. Hrkáč jsem před špitál dovezl napodruhé už jako běžný účastník provozu.

Znáte to, někdy hodně krve ještě neavizuje fatální zranění, což byl naštěstí tento případ. Ale i tak, představte si, že paní měla dítě jen na hlídání....uf to musely bejt nervy.

Je důležité, stát ve správný čas na správném místě s libovolným vozidlem. I nejmodernější záchranky na celém světě byly v tuto chvíli k ničemu. Na parkovišti jsem hulil sám a do civilizace by paní stoupala ještě 100 metrů. Ne vždy platí, že kouření škodí zdraví.

Že o hrůzostrašné příhodě píši zvesela a ještě před Vánoci? Protože k nim patří pohádky, které mají vždy šťastný konec, a tak ze zraněného batolete vyrostl chrabrý princ, vybojoval si na zábavách krásnou princeznu a žijí spravedlivě mezi námi.

 

Nemocnice v době příběhu Mezi těmi sloupy jsem přistál. Běžné parkoviště bylo na místě stojícího spartaku. Při pohledu na tuto fotku jsem si na příběh vzpomněl.

Současná podoba nemocnice.

Ono záchranné vozidlo s rodiči, švagrovou a neteří. Bylo to ostré vozidlo, všimněte si blesku na dveřích a maják na střeše by mu slušel, jen by se tam musel přišít.

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(4.7 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.