Ten název je samozřejmě nadsázka, ale myslím že určitě dokáže zaujmout víc než pouhé zkonstatování, že už jedeme domů, chachacha.
V sobotu nás čekal na večer odjezd domů. A sbalit se musíme asi hned ráno, ale to mi snad ani nevadilo. Docela už jsem se po tom týdnu domů těšila. S Evou je to někdy fakt náročné, já neříkám, že se mnou ne, ale sebe znám a vím co od sebe můžu čekat...
Ráno jsme došly na kostelík k Ivanovi, podívat se na hrob "zakladatele turismu v Bašce" pana Emila Geistlicha a české "slečny doktorice" Zdenky Čermákové. Dokonce jsme si tam i koupily a zapálily za ně v kostele svíčku a pak jsme se odebraly na naší oblíbenou nudistickou pláž Jablanova a povalovaly se tam celý den.
Jelikož jsme tady byly poslední večer, byla by asi vhodná na ukončení pobytu, jako každý rok, nějaká slavnostní večeře. Ta by sice možná byla zajímavá, ale bohužel ne v tomhle našem komorním obsazení. Když nás jezdilo víc, tak jsme na společnou rozlučkovou večeři i s paní bytnou vždycky chodily. Z dosavadních sedmi dnů jsme byly 3x na pržených lignjích (z toho já jsem si jednou aspoň dala krevety - Eva změnu odmítla), 2x jsme byly na rybí paštice v Konobě (jednou samy a jednou s paní bytnou Gordanou). Eva sice navrhovala, že bysme tam mohly spolu ještě jednou zajít, ale já byla zásadně proti), 1x po návratu z Vela Luky jsme si daly jen zmrzlinu a 1x jsme byly v Amadeovi (Eva měla rybí polívku, já noky a celou dobu než nám jídlo přinesli jsme spolu řešily, proč jsme šly tak daleko a že jsme si tu polívku mohly dát v Saloonu u bývalého tlusťocha, což by bylo při cestě domů ). V pátek teda místo toho, abysme si někde hezky poseděly jsme šly z pláže skoro v půl sedmé. Chápu, že Evě se tam navečer, když už odejde většina lidí, nejvíc líbí. Nikdy prý nerozuměla tomu, proč jsme my s Janou odcházely tak brzo. Řekla jsem jí, že to bude asi tím, že "my dvě s Janou" zřejmě máme úplně jiné nastavení, protože "my dvě s Janou" jsme chodily na pláž brzo:
1) proto, že jsme aspoň neměly problém s tím, že nám někdo zabral zrovna to místo, co jsme vždycky měly, protože tohle Eva řeší vždycky. Ona si i u Gordany myslí, že všechny apartmány jsou lepší, než ten co má každý rok ona. K tomu jsem jí řekla, že teď po rekonstrukci jsou všechny apartmány určitě na stejné úrovni a navíc že si myslím, že paní bytná jim dávala tenhle, protože s sebou Eva mívala dvě děti, vnučky a taky si možná myslela, že k tomu má už za ty léta vztah a může si tam připadat jako ve svém.
2) Že "my dvě s Janou" jsme se za dopoledne vždycky hezky nakoupaly a naopalovaly, a když po poledni dorazili ti, co se jim nechtělo ráno vstávat nebo si mysleli, že zachrání svět vydatnou snídaní a uvařením zdravého oběda (jako třeba ona s dětma) "my dvě s Janou" už taky pojedly svůj nezdravý mastný "burek sa mesom", co jsme si ráno koupily v pekárně a zatím co jsme si chtěly po obědě tiše poklimbávat, tak ti co teprve dorazili halekali a hledali místo pro čtyři lidi, lehátko a stan a ten klid nám rušili.
3) Jelikož jsme tam "my dvě s Janou" byly už třeba od devíti, tak je jasný, že jsme toho slunění měly ve čtyři nebo v půl páté dost.
No tak jsme teda dneska šly naposledy na lignije a potom jsme se šly podívat, kam že se máme přemístit s těma zavazadlama ke Corinthii, když tam zítra máme být a autobus nám odjíždí ve 20.50. My jsme si totiž nenahlásily při koupi jízdenky, že bysme potřebovaly vystoupit a zpátky nastoupit u Gordany. Cestou tam jsme si o to řidiči řekly a on sice řekl, že jo, ale pak když už jsme byli na Krku, tak za nima šla Eva ještě jednou a když pak hlásili, kde bude kdo vystupovat, tak nakonec povídal pan řidič, že tak už máme všechno vyřízeno, všichni ostatní již jedou až ke Corinthii, až na tu paní s tím "zvláštním požadavkem". No zastavili nám u Gordany, ale řidič se při vykládání zavazadel Evy ptal, jestli jsme schopné se v sobotu dostavit ke Corinthii a ona mu řekla, že jo. No a dneska začala, že neví kde to je, že to musíme zjistit a když jsem jí teda před ten hotel odvedla, tak zase povídala, jestli je to skutečně ono a že to tam nevidí nikde napsaný. A jestli se teda nedojdeme zeptat do recepce, odkud tady ty autobusy odjíždí. Řekla jsem, že myslím, že to snad stačí zítra, ale tím to neskončilo. Vážně už jsem nevydržela poslouchat ty její řeči o tom, že až bude psát hodnocení, které po ní od dopravce chtějí, tak to budou koukat, že jim tam napíše, že řidič měl nevhodné poznámky, ačkoliv s jinýma zajížděl do mnohem hůře přístupných míst. A to už jsem teda řvala, ať se probere, jestli si uvědomuje, co říká a jestli je vůbec normální. Tak kvůli tomu, že my jsme debilní a nenahlásily jsme to při nákupu jízdenek a řidič to tím pádem neměl v rozpisu, tak kvůli tomu si na něj ještě budeme stěžovat? Navíc když někdy v úterý přišla zpráva s časem odjezdu a měla se té paní od dopravce potvrdit, tak tam jsme taky mohly napsat, že se omlouváme za komplikace, ale že prosíme, jestli by nebylo možné nás vyzvednout u Aventury Baška, ne? A paní by buď napsala, že ano nebo ne. Ale to jsme to jen potvrdily a Eva teď začala rozvíjet teorie, že oni by nás tady snad nenechali, když jsme přece na seznamu cestujících... A to snad chce, aby to, že nejsme normální, věděl celej autobus? Jako když vždycky měla problémy s časy odjezdu paní Magdalena? Ta byla vyhlášená tím, že chodila pozdě k odjezdu v Praze i v Bašce. A vždycky se omlouvala, že jí nedošla informace o odjezdu...
Nakonec mi řekla, že jsem naprosto konfliktní a netolerantní k jejím názorům a nechápe, jak mě to může tak vytočit. No může, vždyť já se celej tejden držím a snáším ty její výlevy o dceři, zeti a jejich třech ubohých dětech a docela jí chápu, že na to chudák musí myslet a proč zoufale rozvíjí nejrůznější teorie a katastrofické scénáře co bude a nebude ale dneska, jsem pochopitelně taky trochu nervózní z toho, že se musíme sbalit, že nám paní bytná, která se sice tváří jako kamarádka neřekla, že si můžeme věci nechat na pokoji do večera, ale naopak povídala, že klíč od pokoje máme odevzdat zítra do desíti hodin a zavazadla že si budeme moc nechat někde asi v recepci. Takže tohle jsme si trochu nahlas vyříkaly a ona se tvářila dotčeně, ale aby to nebylo všechno, šly jsme ještě tady do toho nového obchoďáku koupit něco domů. Já jí říkala, že Babeta, nebo to byla Lola? prostě jedna z jejích vnuček si vždycky hrozně přála ty vážené želé bonbóny, co prodávají v Bašce. Jenomže jak chodily dlouho z té pláže, tak už v tom obchodě vždycky měli zavřeno. Na to mi odpověděla, že to jim koupit nemůže, protože by jim je cestou snědla, že musí koupit jedině zavařené pytlíky... A před obchoďákem zjistila, že si zapomněla roušku a tak se pro ní musela vrátit...
Když jsem tohle všechno večer napsala Janě, odpověděla mi:
Nojo, no... Eva už jiná nebude, takže jedeš domů se svatozáří, co? hlavně, ať se vám zítra nepřihodí nic zvláštního a úspěšně nasednete na správném místě na správný autobus a šťastnou cestu domů pa
No není zlatá, kdyby tak chtěla jet příště se mnou, to bysme si to užily.
