Přespání v hytláku je příležitost pro nenapravitelné romantiky, říká Štěpán Macháček, zachránce starého nádraží
Všechny fotografie: Štěpán Macháček

Přespání v hytláku je příležitost pro nenapravitelné romantiky, říká Štěpán Macháček, zachránce starého nádraží

3. 8. 2023

V Česku je mnoho technických památek, které si zaslouží naši pozornost a také to, aby našly své zachránce. Stopadesát let stará nádražní budova v Kovářské v Krušných horách svého obnovitele již našla.

Stal se jím zpravodaj Českého rozhlasu v Egyptě Štěpán Macháček, který devět let postupně obnovuje zapomenuté nádraží. Peníze na potřebné práce získává z pronájmu železničních vagonů upravených na krátkodobé ubytování.

Co stálo za vaším nápadem zachránit nádražní budovu Kovářská v Krušných horách?
Nápad zachránit krásné, ale totálně zchátralé nádraží Kovářská byl takovým hecem. To místo a vůbec tuhle horskou železniční trať jsem měl rád už dávno, znal jsem ji od mládí. A najednou se buldozery pustily do jednotlivých nádražních objektů a z kdysi pěkných nádraží zůstaly jen plochy s betonovou budkou zarůstající plevelem, úplně nezajímavé, bez ducha, bez historie. A totéž čekalo i Kovářskou, která je navíc zasazená v krásné přírodě kousek za obcí, na kraji lesa. A když jsme šli jednoho dne s dnes už mou ženou kolem na houby, a já viděl tu krásnou, skoro 150 let starou práci tehdejších kameníků a zedníků, a tu zkázu v podobě spadlé střechy a stropů, tak jsem řekl: hele, já na Správu železnic napíšu, že to chci koupit. Tehdy to byl takový lehce vyřčený plán, jenže on vyšel, a to nám trošku zatrnulo. Protože to nádraží vůbec nebylo malé, a bylo v příšerném stavu. Když se ale ohlédneme těch devět let zpátky, tak naše činnost místo i budovu hodně změnila. Už to nejsou zarostlé ruiny, kde se objevovaly jen pochybné existence, nebo kam lidé z obce zaváželi odpadky. Už je to místo, kam lidé z obce chodí na procházky, podívat se, jak jsme zase pokročili, a kde se zastavují turisté prohlídnout si zajímavost. Zdá se nám také, že tu z pravidelných víkendových vlaků vystupuje čím dál víc lidí, s koly i s batohy. Nová střecha, nová okna, upravené okolí, neboli žulové nástupiště udělalo hodně. A třešničkou na dortu jsou letos umístěné červené lavičky. S rekonstrukcí zdaleka nejsme u konce. Ale to nám nevadí. Nikam nespěcháme a baví nás to.

Co v této budově bude?
Plány, jak tuhle velkou budovu využít, se vyvíjejí. Teď už víme, že bychom příští rok - k desátému výročí našich snah - rádi otevřeli veřejnosti krásnou vstupní halu, se zachovalou dlážděnou podlahou typickou pro budovy Buštěhradské dráhy, s výstavkou historických fotografií a záběrů z průběhu prací, a o rok později i malou expozici výpravní kanceláře se snahou připomenout, jak služba na nádraží vypadala. Hala a prostory nad ní by pak mohly sloužit jako galerie. V dalších částech budovy bychom pak rádi měli vlastní bydlení, a některé bývalé pokoje zdejšího železničního personálu bychom nabídli i k ubytování pro veřejnost.

A co je tak zajímavé v okolí, aby se tam turisté měli vydat?
Tak to je jedna veliká nádhera. Tahle část Krušných hor je totiž relativně málo turistická, takže na výletech moc lidí nepotkáte. Jen kilometr od nádraží je v lese nedávno zrekonstruovaná historická kamenná Vápenka. O pár kilometrů dál pak zaniklá obec Königsmühle, kde propagátor Krušných hor Petr Mikšíček pořádá umělecká sympozia a hudební festivaly. Na pěší výlet se můžete vydat třeba na Vysoký Špičák s krásnými výhledy, nebo popojet vláčkem do nedalekého Měděnce a prohlédnout si tamní štoly, kterými je vrch Mědník doslova prošpikovaný. Vlakem to jde ale jen o víkendech svátcích od dubna do října, jindy musíte pěšky. Anebo na kole. No a v zimě, když je sníh, můžete přímo u našich vagonů nasadit běžky a vydat se po trati, která má jen velmi mírné sklony a občas prošlápnutou stopu.

 318505710_191336383409781_2365275475522936987_n.jpg

dji_fly_20230716_155952_44_1689516000965_photo_optimized.jpg

20230201_223753.jpg

 

Nabízíte ubytování v hytlácích, což byly kdysi služební vagony, které byly součástí nákladního vlaku. Jak jsou vagony vybavené a co poskytují?
Čtyři zrekonstruované hytláky nám pomáhají s finančně náročnou obnovou nádraží. Lidé se nás často ptali, jak můžou přispět, a my jsme nechtěli jen přijímat dary a peníze. Když jsme koupili staré vyřazené vagony, připravené do šrotu, chtěli jsme je původně jen pro oživení prázdného nádraží, případně pro vlastní ubytování během prací na budově. Jelikož jsme ale pracovně ve světě, tak by vagony zůstaly prázdné. A tak jsme je nabídli veřejnosti, a zájem je obrovský. A zároveň jsme vyřešili tu nabízenou pomoc. Teď nám lidé výrazně svým ubytováním přispívají, a za to mají krásný zážitek z bydlení ve vagonu. Ty vagony jsou obyvatelné celoročně, zateplené, i v mrazech si tam v krbových kamnech krásně zatopíte, a v zimě je podle mě na Kovářské nejpěkněji. Ve vagonech je koupelna se sprchou s teplou vodou, wc, bohatě vybavená kuchyně, venku pak venkovní nábytek, gril a vybavení na opékání. Takže podle nás veškerý komfort moderního bydlení, jenomže stojí na kolejích.

Jak má zájemce o toto netradiční přespání postupovat, aby je získal?
Ubytování ve vagonech na podporu rekonstrukce nádraží nabízíme na našich stránkách www.vagonynahorach.cz. Tam jsou fotogalerie, informace, i ubytovací kalendář. Naštěstí pro nás, a ke smůle zájemců, je dost dopředu plný, ale nějaká místa se občas najdou, třeba když někdo ubytování zruší. No a samotný příjezd a odjezd z vagonů už je bezkontaktní a samoobslužný, což jen umocňuje pocit ničím nerušeného pobytu v přírodě na skoro opuštěném nádraží.

Proč je podle vás spaní ve vagonu romantické?
Všiml jsem si, že lidí, kteří mají zalíbení v železnici, je v Česku opravdu hodně. Mně osobně baví to spojení 150 let staré technické stavby v podobě lokálky s krásnou krušnohorskou přírodou. A v tom je podle mě i romantika pobytu ve vagonu. A ještě větší je, když je venku sychravé krušnohorské počasí. Což je vlastně po většinu roku. Připraveným dřevem si zatopíte v krbových kamnech, otevřete postranní vrata tak, že zůstane zavřené pouze prosklené šoupací okno, a se sklenkou nebo čajem v ruce se z křesílka díváte přes koleje do lesa na ten nečas. A když se pak třeba večer přeci jen vyčasí, můžete pozorovat hvězdy třeba skrze střešní světlíky. Otužilci se můžou s petrolejkou vydat přes koleje ke studánce, kde máme venkovní vanu plnou pramenité vody s hodně nízkou teplotou, a dát si noční koupel - a pak rychle zpátky do vyhřátého hytláku. Tohle mám já osobně rád v zimě, když je nádraží úplně pokryté sněhem, a když nejezdí vlaky a nechodí turisté. To je ve vagonech podle mě úplně nejlíp.

 

20230626_134043.jpg

Všechny fotografie: Štěpán Macháček

 

 

 

 

cestování rozhovor železnice
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.