Fascinující je už příjezd na Rifugio Giovanni Sapienza, výchozí bod, odkud se mohou turisté dostat lanovkou pod vrchol této stále činné sopky. Klikatá cesta na parkoviště se táhne asi 20 km od města Katánie a je lemována vyvřelou lávou. Tu a tam jsou vidět střechy domů, které láva v minulých letech pohltila. Ale k vidění jsou na úpatí Etny i vinice a ovocné sady, kterým se právě na vyvřelé hornině náramně daří.
Dechberoucí je i jízda lanovkou do horní stanice ve výšce cca 2500 metrů, zhruba 800 metrů pod nejvyšším vrcholem Etny. (Její výška v roce 2021 dosáhla 3357 metrů nad mořem. Po erupci v roce 1981 zde bylo naměřeno 3350 metrů, avšak následkem uvolnění magmatu došlo k poklesu sopky, takže v roce 2018 její výška činila jen 3326 metrů - zdroj Wikipedia). Vypadá to, jako by se kabina lanovky vznášela nad nekonečnou skalkou - vidíte trsy zelených, žlutých či červených mechů a skalniček. Nádhera.
Trsy skalniček na svahu pod lanovkou. FOTO: Jan Raška
Když pak vystoupíte z lanovky, ocitnete se v "měsíční" krajině. Všude kolem vás kilometry vyvřelé lávy, není tam jediný strom, keř, trs trávy, ani obyčejný kámen. Pod nohama vám křupou kousíčky vyvřelé lávy, jako byste chodili po škvárovém hřišti. A pak ji vidíte. Vysoký, vznešený a neustále doutnající vrchol Etny. Tedy přesněji - vrchol Etny v současnosti tvoří čtyři hlavní sopečné krátery, a to asi 250 metrů vysoký Bocca Nuova, který vznikl po erupci v roce 1968, Voragine vzniklý v roce 1964, Severovýchodní kráter, jež se vytvořil v roce 1911 a Jihovýchodní kráter vzniklý v roce 1971. Předpokládá se, že tyto sopečné krátery jsou vzájemně propojeny systémem sopečných žil, ale často v dobách jednotlivých erupcí se ukazuje, že se každý kráter umí chovat zcela samostatně.
K jedné z nejmohutnějších erupcí došlo na Etně v roce 1669, kdy láva dosáhla města Katánie (italsky Catania), které částečně poničila. Od roku 1600 se na Etně odehrálo minimálně 60 sopečných erupcí, skoro polovina z nich se odehrála od začátku 20. století. Od začátku třetího tisíciletí došlo na Etně již k 5 erupcím, naposledy v roce 2008, kdy byla erupce doprovázena rojem 200 menších zemětřesení a také deformací povrchu v oblasti vrcholku sopky. Protože Etna patří mezi nejaktivnější sopky na světě, hlídá ji systém včasné výstrahy, který má upozornit obyvatelstvo na blížící se erupci. Výstup pod vrchol Etny je tak údajně bezpečný (mimochodem, v zimě se na Etně dokonce lyžuje, jsou tu tři lanovky!), přesto to ale člověku nedá a neustále sleduje vrchol sopky, zda kromě bílého dýmu nechrlí i něco jiného...
Všechny fotografie: Jan Raška
My jsme se z horní stanice lanovky vydali pěšky na planinu Torre del Filosofo ke kráteru Barbagallo. Po vyšlapané cestičce jsme vylezli až k vrcholu kráteru, odkud byl krásný výhled do okolní krajiny (kvůli oparu se ovšem nedalo fotit, viditelnost nebyla dobrá). I tento kráter byl "živý", na několika místech jsme mohli pozorovat vycházející dým. Pak jsme ještě vystoupali o cca 300 metrů výše k bývalému vyvřelému lávovému proudu, kterých tu jsou desítky. Méně zdatní turisté se na tato místa mohou dostat i autobusy.
Pokud někdy budete na Sicílii, rozhodně se na Etnu vypravte, stojí to za to i přes vysokou cenu za lanovku (50 euro na osobu). Zážitek je ale k nezaplacení. My jsme si Etnu užili i z jiného důvodu - foukal tu příjemný větřík a teplota se pohybovala kolem 25 stupňů, což oproti více než čtyřicetistupňové výhni dole v Katánii byl doslova balzám na tělo i duši.