Z deníku britského šlechtice (1)
FOTO: Zuzana Zajícová

Z deníku britského šlechtice (1)

10. 7. 2023

Jmenuji se Finn Dea Fėlés. Pro přátele Finn. Narodil jsem se, ač je to k nevíře, v české kotlině. V Liberci.

Moje rodina je ovšem úplně nejvíc britskou, jak jen si lze představit. Maminka a tatínek mají rodokmen dlouhý jako žížala a stejně tak i já. Jenom nechápu, co děláme zde, proč jsem se nenarodil na britských ostrovech, což by bylo zcela přirozené. Narodil jsem se v prosinci, a to je jistě znamení, že jsem něco jako Ježíšek, stejně roztomilý a kouzelný. Maminka s tatínkem se snažili, a tak jsem se nenarodil sám. Mám ještě bratříčka a dvě sestřičky.

Když se mi otevřely očička, první, co jsem uviděl, byla moje maminka a hned potom sourozenci. Tatínka jsem neviděl, protože se od naší výchovy distancoval, což je ovšem pochopitelné, když je tak ušlechtilý a nemá na starosti jen nás a maminku, ale taky několik tet.

Maminka se o nás starala příkladně, jak se sluší a patří v pravé britské šlechtické rodině. Když jsem se malinko rozkoukal, zjistil jsem, že se o nás ještě někdo stará. Personál! Dnes vím, že je samozřejmé, aby o nás šlechtice někdo pečoval. Personál má různé nedostatky; kupříkladu je na rozdíl od nás jenom dvounohý, ale má horní packy, které mu pomáhají při starání, aby nám nic nechybělo. Maminka pomoc potřebovala. Personál jí plnil misky, čistil záchůdek a my děti jsme se brzo začaly učit, jak to všechno taky používat.

Maminka z nás už byla celá unavená, protože jsme jí tak nějak přerostli přes hlavu. Dvounožka často říkala, že jsme pěkná partička, a že je nejvyšší čas, abychom šli do světa.

Rostli jsme jako z vody, tedy mlíčka. Byli jsme všichni nádherní, ovšem ve vší skromnosti musím škrábnout, že já samozřejmě nejnádhernější. Proto je mi záhadou, že moje dvě sestřičky a bratříček se odstěhovali do daleké ciziny, jen já ne, nejkrásnější kocourek! Naštěstí jsem nezůstal na venkově, to by bylo příliš ponižující, ale bydlím ve velikém městě, největším, a tudíž hlavním. Ale popořádku…

Jednoho dne jsme spinkali po obědě v pelíšku. Najednou se nad námi někdo sklonil a mě vytáhl ven! Násilně jsem byl probuzen, zatímco ostatní spokojeně v pelíšku spinkali dál.

Ocitl jsem se ve vzduchu. Držela mě v rukou jakási dvounožka, kterou jsem neznal. Začal jsem plakat. Dvounožka mě hladila a promlouvala ke mně tichým hláskem. Co vám budu povídat…bylo to strašné. Ocitl jsem se v jakési bedýnce, a to bylo naposledy, co jsem viděl svoji maminku, bratříčka a sestřičky…

 

 

domácí mazlíčci kočka
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%