A málokdo o něm ví tolik, jako Heinrich Vik. S karavanem zbrázdil Evropu, a především založil a léta vedl úspěšnou firmu Caravan Metropol.
Vzpomenete si, kdy jste si pořídil svůj první karavan? A kam jste se s ním vydal?
Karavany se mě vždy líbily, ale pořídil jsem si ho rok poté, co jsem emigroval do Rakouska. Tedy v roce 1969. První cesta vedla k Neziderskému jezeru, kam rád jezdím dodnes. Podíval jsem se mimo jiné do Beneluxu, kde už tehdy nebyly žádné hranice, jezdili jsme sem a tam a nemohli jsme se toho dostatečně nabažit. Někdy v roce 1973 nebo 1974 jsem se objevil na srazu karavanistů Donau Camping Rallye, kde byli i Čechoslováci, takže jsem tam i tlumočil. Přihlásil jsem se do pořádajícího rakouského Camping a Caravaning Clubu Austria, kde jsem členem dodnes. Nadšením a zájmem o věci karavaningu jsem se z pouhého člena stal nakonec místopředsedou vídeňské větve klubu.
Po roce 1989 jste se vrátil do Československa a začal karavany půjčovat. Jaké byly začátky?
Představoval jsem si to jinak. Po karavanech byla velká poptávka, asi jako po všem ze Západu. Nejdřív jsem si myslel, že prostě udělám půjčovnu. Hodně zákazníků ale zapíralo poškození i navzdory záznamům a přišly další trable. Vzpomínám si třeba na karavan, který mi vrátili a zapáchal jako rybárna. Udělali si s ním dovolenou v Norsku a přívěs přivezli plné ryb. Po většině takových zážitků jsem chtěl půjčovnu už úplně pověsit na hřebík, pak jsem si ale zjistil, že velké filmové produkce si půjčují karavany v Německu. U nás nic takového nebylo. Tak jsem zaplnil díru na trhu, přikoupil velké karavany a firma Caravan Metropol byla na světě.
Jak vypadá takový karavan pro herce? A kdo v těch vašich na place bydlel?
Herci používají karavany jen k přestávkám mezi záběry, bydlí vždy v hotelu, kam je většinou i vozíme. Menší modely mají méně významní herci, ty největší pak opravdové hvězdy, jako třeba Sean Connery nebo Anthony Hopkins. Jsou to pak americké obytné návěsy s vysouvacími arkýři na obě strany. V posledních letech máme i takzvané produkční karavany jako kanceláře pro štáb.
Prodej a půjčování karavanů a obytných vozů prošlo dvěma krizemi. Tou ekonomickou v roce 2008, a pak tu samozřejmě byl covid. Jak se obor, který jste v Česku spoluzakládal, proměnil?
Tady mohu mluvit jen za sebe, neznám čísla od konkurence. Po roce 2008 se trh celkem rychle oklepal. V době covidu samozřejmě vše ustalo a trvalo dlouho, než se to podařilo nahodit zpět. V těchto dobách bylo nutné firmu z vlastní kapsy dotovat, aby se předešlo bankrotu. Určitě se změnily preference. Ze začátku jasně vedly přívěsy, kterých se prodávalo i třikrát více než obytných vozů. V poslední době se to překlopilo a karavany jsou naopak v menšině. Kromě klientů se ale změnili i obchodníci. Dřív to byli opravdoví nadšenci, kteří vyrostli na kultuře karavaningu. Lidé si vzájemně pomáhali, znali se, zdravili se. To teď mizí. Nedávno se mě na veletrhu dokonce jeden dealer s vážnou tváří ptal, zda v tom fakt jezdím na dovolenou. To mě tedy trochu zarazilo. Jasně, že ano!
Firmu jste loni přenechal synovi. Co vás k tomu vedlo?
Když mi loni bylo 80 let, uvědomil jsem si, že bych si měl trochu užít života, dokud všechno ještě funguje. Můj nevlastní syn se mnou skoro od začátku byl společník, tak to bylo jednoduché. Tenhle typ byznysu nemůžete dělat jen jako kšeft, musíte své nadšení předat zákazníkovi, nabídnout mu své zkušenosti. Za ta léta podnikání jsem neměl pořádně nikdy na cestování čas. Teď konečně mám čas vytáhnout obytňák a jezdit po Evropě.
A kam se vydáte?
Pořád rádi jezdíme k Neziderskému jezeru, kde máme i jachtu. Jenže v poslední době bylo málo vody, takže se s ní skoro nedalo vyplout. Rád jezdím do jižní Evropy, třeba taková Itálie je stát s velmi dobrou infrastrukturou pro obytňáky. Super destinace je samozřejmě Rakousko. Můžete tam jezdit do hor, k jezerům, a to i v zimě. Na zimní pobyty je Rakousko jako dělané. A o to jde. Protože když máte svůj domov na čtyřech kolech, chcete ho využívat naplno.
Blahoslav Hruška pro Újezdský zprvodaj
Heinrich Vik (80) – vystudoval fotografickou školu, v roce 1969 odešel do Rakouska. Vybudoval a řídil úspěšnou firmu Caravan Metropol, která se specializuje na prodeje karavanů a půjčovnu pro film.
