K nejčasnějším jedlým druhům patří velmi chutná kačenka česká (Ptychoverpa bohemica), při příznivém roku vyrůstá koncem března, doba růstu končí v polovině května. Plodnici tvoří volný klobouček, veliký až 60 mm, který je přirostlý jen k vrcholku třeně, klobouček je nepravidelně kuželovitý nebo zvoncovitý, paprsčitě zvrásněný, žlutohnědý až nahnědlý. Třeň je dutý, válcovitý, dlouhý až 200 mm, bílý, nebo bělavý. Kačenky rostou nejčastěji pod růžokvětými dřevinami jako je třešeň, švestka, hloh, trnka atd. Má ráda i jasany a osiky, upřednostňuje vápenité podloží, opuku, ale i zásadité půdy. Kačenky jsou chutné jedlé houby, které najdou v kuchyni, různorodé uplatnění, do polévek, omáček, salátů, směsí třeba na toasty, lze je i sušit nebo zamrazovat. Narazíme-li na stanoviště, kde rostou, bývají na místě desítky i stovky plodnic.
Podobná kačenka náprstkovitá (Verpa conica) má klobouček téměř hladký, tu ovšem nesbíráme, je zařazena v Červeném seznamu jako zranitelný druh. Kačenkám jsou velmi podobné smrže, které začínají růst od poloviny dubna do května. Od kačenky jdou lehce rozeznat, zatímco kačenka má přichycený klobouček jen na vrcholu třeně, smrže mají klobouk srostlý s třeněm, výjimku tvoří jen smrž polovolný (Morchella semilibera), který je zařazen v Červeném seznamu jako ohrožený druh, ten nesbíráme, ale chráníme.
Kačenka náprstkovitá. FOTO: Sava Krstic, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia
Na území České republiky roste kolem 10 druhů smržů, nejhojnější je smrž obecný - Morchella esculenta. Jeho plodnice tvoří bílý dutý třeň, spojený s hnědým kulovitým, vejčitým, tupě kuželovitým kloboukem, který je pokrytý dutými nepravidelně tvarovanými jamkami, velikost plodnic až 150 mm. Velmi podobný nehojný smrž jedlý - Morchella vulgaris má klobouk černý. Smrž kuželovitý - Morchella conica je drobnější, štíhlý klobouk kuželovitý až homolovitý, často zašpičatělý, v mládí zbarvený tmavě okrově, později až černohnědý. Jemu je podobný nehojný smrž vysoký (Morchella elata), který bývá mohutnější vysoký i přes 200 mm. Smrž pražský (Morchella pragensis), který popsal poprvé český mykolog Miroslav Smotlacha (otec populizátora hub a mykologa Miroslava Smotlachy), můžeme často najít doma na záhonech, kde jsme navezli mulčovací kůru a kde často vyrůstá po stovkách plodnic. Tento druh má rád ruderální stanoviště (stanoviště ovlivněná člověkem), roste na továrních dvorech, areálech pil, městských záhonech atd. Nejnovější mikroskopické výzkumy a DNA analýzy ukázaly, že se nejedná jen o jeden druh, ale na mulčovací kúře roste i smrž zahradní (Morchella hortensis), smrž žebernatý (Morchella costata) atd. Tento smrž bývá velmi mohutný někdy až 300 mm.
K mohutným smržům patří i smrž tlustonohý - Morchella crasipes, který je opět v Červeném seznamu jako druh, o kterém chybí informace o jeho výskytu, proto jej nesbíráme. Všechny smrže jsou jedlé, a patří k nejdražším houbám hned po lanýžích. Velmi populární jsou ve Francii, ceny se pohybují podle kvality v několika desítkách až stovkách EU za 1 kg.
Zmiňovaný smrž pražský se nejčastěji vyskytuje na záhonech s mulčovací kůrou, ostatní druhy smržů mají podobná stanoviště jako kačenka česká, kde je často můžeme najít spolu pohromadě. Dobré jsou i opuštěné staré třešňovky, sady, okraje listnatých hájků, remízků atd. Využití smržů v kuchyni je všestranné. Podélně rozříznuté plodnice se plní masem, nasledně zapékají, výborné je z nich ragú, přísada do salátů, směsi na toasty, topinky, dají se sušit, nejlépe v celku. Plodnice dopuručuji před použitím spařit vařící vodou, plodnice zpružní a nedrolí se komůrky klobouku, takto spařené plodnice používám do salátů.
Čirůvka májovka. FOTO: Strobilomyces, CC BY-SA 4.0, commons.wikimedia
Po jarních deštících vyrůstá již od půlky dubna do poloviny června chutná "omáčková" houba čirůvka májovka - Calocybe gambosa. Klobouk má až 100 mm masitý v mládí plokulovitý s podvinutým okrajem, později vyklenutý až plochý, krémově bílý, okrový, nažloutlý ve stáří až nahnědlý. Lupeny husté ke třeni zoubkem připojené. Třeň až 80 mm válcovitý, zbarvený jako klobouk někdy na bázi nahnědlý. Dužnina masitá, bělavá na řezu a po omaku barvu nemění, vůně moučná, chuť příjemná. Velmi ceněná pro časný výskyt, v kuchyni se používá nejčastěji do omáček, polévek, rovněž různé směsi saláty atd. Patří i mezi léčivé houby, snižuje hladinu cukru v krvi, tlumí alergické projevy. Čirůvku májovku lze najít v početných skupinách i čarodějných kruzích v sadech, zahradách, parcích, pastvinách, loukách, prosvětlené okraje hájků remízků atd.
Pozor, na jaře rostou i jedovaté houby
V literatuře bývá uváděna záměna za smrtelně jedovatou vláknici začervenalou (starší název vláknice Patouillardova). Plodnice vláknice začervenalé po omaku slabě červenají, vůně je ovocná až nepříjemná, roste v listatých lesích nejčastěji pod duby, lípami, buky habry,vyrůstá od května do června. Smrtelná dávka je 40-50 g u dospělé osoby.
U jedovatých hub ještě zůstaneme, další druh je drobná závojenka jarní (starší název zvonovka jarní) - Entoloma vernum. Klobouk má až 50 mm, výrazně zvoncovitý, později kuželovitý, v dospělosti až rozložený s tupým hrbolkem na středu, šedohnědé barvy. Lupeny řídké u třeně vykrojené, v mládí našedlé později až hnědošedé. Třeň až 70 mm válcovitý, na bázi rozšířený podélně vláknitý, křehký, dutý, tmavě hnědý na bázi s bělavou plstí. Dužnina našedlá bez výrazné vůně i chuti. Vyrůstá již od konce března do konce května na okrajích listnatých i jehličnatých lesů, podél lesních cest, pastviny , travnatá místa atd.Způsobuje vážné otravy, které končí i někdy smrtí, což hrozí u starších osob a dětí. Otrava nastává poměrně brzo po pozření pokrmu, úporné průjmy, dehydratace organismu, poškození ledvin.
Další dvě závojenky, které rostou zjara, jsou jedlé a výtečné. Je to závojenka podtrnka - Entoloma clypeatum a závojenka sadovka - Entoloma sepium oba druhy jsou si velmi podobné a praktičtí houbaři je nerozlišují, od jedovaté závojenky jarní jsou lehce rozpoznatelné, jsou mohutnější klobouk až 100 mm, v mládí kuželovitý, později ploše rozložený na středu s tupým hrbolkem, klobouk podtrnky je šedý, šedohnědý až hnědý, u sadovky špinavě bílý, šedobílý až našedlý. Lupeny mají oba druhy zoubkem připojené ke třeni, v mládí jsou bělavé později narůžovělé od výtrusného prachu. Dužnina bělavá s příjemnou okurkově moučnou vůní u podtrnky, sadovka voní moučně až slabě ovocně. Oba druhy těchto závojenek jsou velmi chutné vhodné do polévek, omáček, směsí pod maso. Rostou od konce března do poloviny června nejčastěji pod růžokvětými keři a stromy např, trnka, hloh, třešeň, švestka, jestliže na ně narazíme rostou většinou jako májovky v početných skupinách. Oba druhy by měli sbírat už zkušenější houbaři a opravdu jen v sadech, zahradách a pod jmenovanými stromi keři, v lesích nerostou. V červnu už vyrážejí další závojenky, mezi kterými jsou i jedovaté, rod závojenka - Entoloma je velmi početný je zde přes 80 druhů rostoucích na území ČR.
Dalším jedovatým druhem je ucháč obecný (Gyromitra esculenta), na který můžeme narazit od března do května v jehličnatých lesích, ponejvíce pod borovicemi, ale i v areálech pil, na kůře, na mulči v zahradách,nebo na místech kde byl spalován dřevní odpad.Jde o velmi dobře poznatelný druh, klobouk až 80 mm mozkovitě zprohýbaný, kaštanově až tmavě hnědý, třeň až 70 mm, nepravidelně válcovitý bělavý. Celá plodnice je dutá, dužnina je tenká a má příjemnou vůni i chuť. Pozor však ucháč obecný je prudce až smrtelně jedovatý, obsahuje několik jedovatých látek jako gyromitrin, amatoxiny, falotoxiny. Při otravě dochází k selhání krevního oběhu, otoku mozku, jaterní kóma a následně exitus. V minulém století byl ještě uznáván jako jedlý, vždyť i jeho druhové latinské jméno esculenta znamená jedlý. Nebezpečný Gyromitrin se podařilo izolovat až v roce 1966, kdy se i v tomto roce otrávilo v ČSSR 10 lidí. Velmi podobný je ucháč obrovský (Gyromitra gigas), rostoucí od dubna do května ve vlhčích jehličnatých i smíšených lesích, nejčastěji u tlejících pařezů, kmenů. Klobouk až 120 mm s nepravidelně mozkovitými laloky, okrově hnědý, žlutohnědý. V atlasech je uváděn jako jedlý, ale obsahuje rovněž menší množství gyromitrinu, musí se vařit minimálně 20 minut a voda po vaření vylít. Osobně ucháč obrovský nesbírám, jen se pokochám jeho krásou a zajímavou plodnici nafotím.
V jehličnatých lesích se můžeme rovněž setkat s jedlou desticí chřapáčovou (Discina perlata), rostoucí od března do konce května. Plodnice mají tvar okrouhlých mističek hnědé barvy velikost až 80 mm. Vyrůstá hojně často ve skupinách na pařezech tlejících kmenech smrků, borovic. Plodnice jsou tenké, dužnina je křehká bez výrazné chuti i vůně, v kuchyni se hodí jen do polévek nebo směsí, třeba na topinky, osobně také tento druh nesbírám, je moc křehká, v té době rostou jiné kvalitnější druhy.
Šťavnatka březnovka. FOTO: Hans Walda, wikimedia.org
Z našich lesů skoro vymizela díky velkoplošné těžbě, necitlivým používáním mechanizace jedlá šťavnatka březnovka (Hygrophorus marzuolus), která je v současné době na Červeném seznamu jako ohrožený druh, je v současné době známá jen z 10 lokalit v ČR a na její výskyt by měla být upozorňována mykologická pracoviště. Osobně jsem se ještě s touto nádhernou houbou nesetkal a foto mi zapůjčil Mgr. M. Kříž, profesionální mykolog, se kterým úzce spolupracuji a provádíme spolu často mykologické inventarizační průzkumy. Vyrůstá od března do května v jehličnatých i smíšených lesích, v silné vrstvě opadu. Klobouk až 130 mm v mládí vyklenutý, zprohýbaný, nejprve bílý, jak se vynoří z opadu černohnědý s modravými tóny. Lupeny husté bílé, ve stáří našedlé. Třeň až 60 mm válcovitý, často pokřivený bílý. Dužnina masitá našedlá, vůně příjemná medová, chuť jemná. Ještě před několika desítkami let byla na kodexu tržních jedlých hub.
Vzácných druhů na jaře roste více, zmíním se o dvou houbách, které považuji za nejkrásnější. Jednou z nich je krasočíška žlutá (Caloscypha fulgens), vyrůstající velmi vzácně od dubna do května. Plodnice tvoří kulovité až vejčité kalíšky veliké až 40 mm, vnější strana je citronově žlutá, vnitřní olivově nazelenalá nebo namodralá. Roste na vápenitém podloží, nejčastěji v jedlinách nebo pod břízami. Opět Červený seznam - ohrožený druh. Druhá krasavice je baňka velkokališná (Sarcosphaera coronaria), pro kterou mají Slováci krásný název tulipánovka fialová, když se baňka otevře připomíná květ. Plodnice je v mládá kulovitá až ledvinovitá, z části ponořená v substrátu šedé barvy, v dospělosti rozpukává v několik nepravidelných cípů, které jsou fialové. Plodnice jsou po otevření mohutné až 150 mm. Je rovněž v Červeném seznamu ohrožených druhů a mimo jiné je jedovatá.
V Červeném seznamu je i terčovnice síťnatá (Disciotis venosa), tuhle houbičku najdete jen ve vlhčích porostech devětsilu lékařského na vápencovém podloží. Plodnice tvoří nepravidelné hlubší misky, s nepatrným třeněm veliké až 150 mm, na vnitřní straně žlutohnědé na vnější bělavé.
Sírovec žlutooranžový. FOTO: Doug Bowman, CC BY 2.0, commons.wikimedia
Poslední jarní druh, který už jsem přinesl domů minulý týden, je houba pro začátečníky, nelze zaměnit a jedná se o sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus). Jde o jednoletou dřevokazní houbu sytě žluté barvy. Plodnice jsou zpočátku hlízovité, později polokruhové často konzolovitě nad sebou bokem přirostlé k hostitelské dřevině, vytvářející až několika kilogramové trsy. Konzumují se jem mladé šťavnaté plodnice, do kterých zajede nůž "jako do másla", starší tvrdší plodnice nezměknou ani po hodinovém vaření. Sírovec má příjemnou houbovou vůni, slabě nakyslou chuť, která vařením mizí. Nejčastěji se konzumuje uvařený a nakrájený na tenké plátky, obalený v trojobalu jako řízek, mají jemnou chuť, připomínající trochu kuřecí maso. Výborné jsou řízky zavařené v láku jako pečenáče, další úprava je guláš ze sírovce na kari, přidává se pro svoji barvu do salátů, aspiků atd.
Sírovec je kosmopolitní houba, roste po celém světě. Má i léčivé účinky, byly v něm zjištěny látky s antibakteriálními, antioxidačními, protizánětlivými, protirakovinnými, imunostimulačními účinky. Sírovec hraje i velkou roli v čínském lidovém léčitelství, při regulaci činnosti lidského organismu. Z rozdrcených usušených plodnic se v minulosti pekl chléb. Usušené zapálené plodnice se používaly k odhánění moskytů a jiného hmyzu. Tuto houba nelze prakticky zaměnit, podobný je jen jediný sírovec horský (Leatiporus montanus), který roste vzácně v horských lesích na kmenech smrků a modřínů. Sírovec roste od dubna do září ponejvíce na kmenech vrby, topolů, kolem vodních toků, ale i na ovocných stromech v sadech, na akátech, dubech atd.
V článku jsem uvedl jen pár druhů, kdo se chce dovědět více, doporučuji knihu M. Mikšíka - Poznáváme Jarní druhy (Grada 2013), kde je podrobně popsáno 86 druhů, do knihy jsem přispěl několika fotografiemi. Léčivé účinky hub a pokrmy z hub jsou v knize Zázračné houby - M. Kříž, D. Marounek (BVD 2016), kde jsou popsány léčivé účinky 70 druhů hub a pokrmy z nich, obě knihy jsou bohatě ilustrovány. V příštím povídání něco o prvních hřibech, které se objeví v lesích již během 14 dnů.
