Před vchodovými dveřmi jsem si uvědomila, že jsem v noční košili, honem jsem na sebe hodila moji kuřáckou vestu a otevřela. Přede dveřmi stál člověk, chlap v nejlepším věku a povídal mile: Jdu vám měnit vodoměr. Povídám, vždyť máte přijít až zítra, on, že dnes, tak jsem ho pustila dál. Omluvila jsem se za mé zvláštní odění, šla jsem pozdě spát, a tak z toho byla ranní devítka. Naštěstí jsem si ráno v tom kvaltu tu noční košili natáhla, froté ponožky nosím v posteli a v chodbě jsem na sebe hodila tu vestu. Představte si, kdybych měla jen tu vestu a froté ponožky! Tak to by mě takhle vezli i s infarktem. A možná instalatéra také.
A teď, prosím, přijde to kouzelné! Ten vodochlap na mě pohlédl a řekl: Vypadáte dobře! Dvě slůvka. Dvě milá slůvka. Mazala jsem za ním do sklepa, pak na zahradu na podružný vodoměr, pak jsem mu podepsala papíry o výměně a s úsměvem jsme se rozloučili.
Utíkala jsem se podívat do zrcadla, jak vypadám dobře. No, ušlo to, tváře zapálené, na lýtka jsem si nevzpomněla. No vidíte, kdyby přišel až zítra, třeba bych se na něho lépe připravila. Vypadáte dobře. Ta dvě slůvka mi dodala dobrou náladu, ba dokonce pozvedla mé sebevědomí. Děsné probuzení a milé probrání se k životu. Vodochlap byl galantní, milý a šikovný. Uměl. Tedy vyměnit vodoměr. Jak málo stačí k dobré náladě - stačí dvě slůvka. Vypadáte dobře. To mi bude dnes celý den znít v uších.