Tragický příběh
Ilustrační foto: Pixabay

Tragický příběh

24. 9. 2022

Tento příběh je moc smutný, ale přesto si je nutné i takové příběhy přečíst a poučit se z nich, aby se neopakovaly. Jak už víte z jiných příběhů, dělal jsem i vedoucího hospodářské správy a investic na Oblastním závodě, tedy s působností pro středočeský kraj jednoho velkého podniku.

Na jednu pobočku nastoupil nový ředitel a do podniku si vzal s sebou z bývalého zaměstnání řidiče a aby měl ten řidič snad ještě větší plat, tak mu přidělil dělat ještě i topiče.

Jméno si už nepamatuji, stejně bych ho zde neuvedl, jako neuvedu to jméno města, kde se to událo. Ale všichni jsme mu říkali “Líbal”. Tento soudruh byl velice kamarádský a měl ve zvyku se s každým líbat. Jeho polibku se nedalo zabránit. Já byl ve výhodě, on byl malé postavy a já naopak jsem velký.

Když někdo nový nastoupil do podniku, tak prošel takovým kolečkem, kde mu každý vedoucí dal základy své profese, aby se rychleji zapracoval. Dotyčný pak musel složit zkoušku z toho minima předpisů

A tak jsem se jednoho dne odebral na tu pobočku, od jiných už upozorněn na jeho soudružskou úchylku, abych nedostal nečekaně od něj toho “francouzáka”. Měl jsem už připravený seznam nejdůležitějších předpisů o majetku a o investicích v kufříku a odhadl jsem to tak na dvě tři hodinky a že pak z toho vytěžím nějakou hodinku pro sebe a že budu ten den l dříve doma.

Vše probíhalo ale jinak, on byl ještě ukecanější, než já a vyprávěl a vyprávěl, ale kdyby jen to, sekretářka nanosila chlebíčky a koňak a bylo to opravdu příjemné. Já jsem to s alkoholem nepřeháněl, ale i tak se to protáhlo až do odpoledne. Vše potřebné jsme si vysvětlili a on se svěřil, že kdysi dělal v nějakém podniku stejnou funkci jako já.

Když pak za měsíc on přijel na podnik a já ho viděl zaparkovat na dvoře, tak jsem mu řekl, aby se u mne zastavil. Tak se i stalo a já se od něj dozvěděl, že s ním do podniku nastoupil i ten jeho nový řidič a že bude zároveň dělat na pobočce topiče kotle na uhlí. Tak jsem se hned na oba vytasil s tím, že než vleze do kotelny, že musí složit zkoušky u odborné komise.

"Líbal" ještě předal holkám vedle v kanceláři nějaké oplatky, políbal je tam všechny a odjel. Pak se zase u nás objevil asi za měsíc a já na něj hned udeřil, zda ten jeho nový topič má už tu zkoušku. On jen odseknul, že to byla formalita, že ji složil přímo u něj, že on takové oprávnění k tomu má a abych se už nestaral.

Jenže já se staral a za dva dny jsem tam přijel na kontrolu pokladny a zároveň jsem chtěl vidět ty papíry o složené zkoušce toho topiče. Začala topná sezona, on už topil a zkoušku neměl. Mne to tak naštvalo, že jsem s okamžitou platností vydal příkaz k zastavení provozu kotelny a topení vypnul.

Než jsem stačil autobusem dorazit do Prahy, tak on s tím svým řidičem mne předjeli  a on si na mne stěžoval u mého ředitele, že jsem tím vlastně zastavil provoz pobočky a že na to nemám právo. Přišla i předsedkyně KSČ a snažila se nás nějak usmířit a abych se uklidnil a povolil ten provoz kotelny. Padala tam i slova o mé důležitosti - já se zasekl a řekl, že pokud s tím náš ředitel souhlasí, tak ať jim ten provoz povolí, ale že já s tím nesouhlasím. Byl slyšet po celém baráků křik a všichni o tom věděli.

Ten ředitel pobočky nechal tedy topit toho topiče bez zkoušky přes můj zákaz a pak se stalo něco hrozného. Našli toho kotelníka v té kotelně mrtvého, otrávil se. Pak nastoupila policie a vyšetřovalo se, kdo to zavinil, kdo to povolil a přišli i experti na kotle a zase vyšetřování. Já mělv ruce papír z tamní podatelny s razítkem té pobočky, kde jsem ten provoz zastavil a díky tomu křiku v celé budově 20 svědků, že jsem to zakázal i na tom jednání dvou ředitelů. Mezi tím proběhl pohřeb a došlo i tam k incidentu, kdy si všiml ten místní ředitel "Líbal", že jeden z řidičů, bývalý i topič, ale s řádnou zkouškou, má špinavé boty a vytkl mu to. Ten si to nenechal líbit a na něj v tom stresu zařval nahlas v té smuteční aule: “Kdybyste se staral spíše dříve o to, aby Jirka byl náležitě proškolen, jak se čistí kotel, než dnes o mé špinavé boty, tak tady s námi ten Jirka mohl být!” 

Pak asi za měsíc po mnoha výsleších na policii jsme se dozvěděli, že se ten líbající ředitel oběsil. Příští rok jsem nechal na pobočku zavést plyn a vybudovat plynové topení. To nebyla jediná tragická událost na té pobočce v mé pracovní kariéře, také se jednalo o sebevraždu oběšením.     

 

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.