Známý český spisovatel, buřič, mystifikátor i anarchista. To byl Jaroslav Hašek, který zemřel přesně před 90 lety, 3. ledna 1923. Jeho nejslavnější dílo s hlavním hrdinou, dobromyslným vojákem Josefem Švejkem, patří k nejpřekládanějším a nejčtenějším knihám české literatury.
Satirický a protiválečný čtyřdílný román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války přinesl Haškovi posmrtně celosvětový úspěch, i přesto, že své dílo nestihl dokončit. První díl románu s názvem V zázemí vyšel v roce 1921 a celá tetralogie si bere na mušku žalostné poměry panující v rozkládajícím se Rakousku-Uhersku a chaos panující v atmosféře počínající války. Hlavního hrdinu představuje zdánlivě prostoduchý voják Josef Švejk, jemuž vtiskl nezaměnitelnou podobu svými ilustracemi Haškův přítel, malíř Josef Lada. Švejkovy příhody se také vícekrát ocitly na filmovém plátně i na divadelních prknech. Téměř klasikou se již stal dvoudílný snímek Karla Steklého z roku 1956, v němž postavu Švejka ztvárnil Rudolf Hrušínský.
Stovky povídek ze šantánu
Postava dobromyslného Švejka údajně Haška napadla již v roce 1911, poté, co se vrátil domů z hospody. Haškův hlavní hrdina se tak poprvé objevil již v knize Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, která vyšla v roce 1912.
Hašek se narodil 30. dubna 1883 v Praze v rodině profesora matematiky. Po nedokončeném studiu na gymnáziu se učil drogistou a poté vystudoval obchodní akademii. Nastoupil do banky Slavia, ale brzy jej zlákala pražská bohéma a toulky monarchií. Živil se psaním povídek, jež vznikaly často v některém z jeho oblíbených pražských lokálů a od roku 1902 je publikoval v Národních listech i v řadě časopisů.
Ještě před první světovou válkou vyšly knižně například povídky Trampoty pana Tenkráta (1912) nebo soubor Průvodčí cizinců (1913). Další knižní vydání některých z jeho mnoha stovek povídek a textů se objevila až po jeho smrti (Fialový hrom, 1958; Moje zpověď, 1968). I dnes literární badatelé nacházejí dosud neznámé či nevydané Haškovy texty. Jako autor byl prý mimořádně plodný.
Anarchista i rudoarmějec
Hašek se však nezabýval jen literární činností. V roce 1911 se svými přáteli založil recesistickou Stranu mírného pokroku v mezích zákona, v níž zesměšňoval volební poměry a stranický boj. Předtím jej nakrátko zaujalo anarchistické hnutí. Později se začal přiklánět spíše k myšlenkám socialismu.
„Počestné“ zaměstnání našel v roce 1909 na chvíli jako redaktor časopisu Svět zvířat, z něhož ale poté, co na jeho stránkách objevil „nová“ zvířata, musel odejít. Ještě předtím se stačil oženit s dcerou štukatéra Jarmilou Mayerovou, brzy po narození syna Richarda v roce 1912 ale rodinu opustil. Pobýval pak většinou u přátel a psal.
Začátkem roku 1915 narukoval do armády a už v září se ocitl v ruském zajetí. Vstoupil do československých legií, ale po četných sporech s jejich vedením se v roce 1918 přidal k Rudé armádě. Stal se dokonce členem bolševické strany, politickým pracovníkem a dotáhl to až na pomocníka velitele města Bugulma.
Dva roky po skončení války se Hašek vypravil zpět do Čech. Přivedl si s sebou i novou ženu Alexandru (Šuru), aniž se ovšem předtím rozvedl. Po návratu do Prahy se vrátil k bohémskému stylu života. Přestěhoval se do Lipnice nad Sázavou na Havlíčkobrodsku, kde v devětatřiceti letech zemřel.
V lipnickém domku, kde Hašek na sklonku života pobýval, byla po jeho smrti vytvořena pamětní expozice. V současné době je v Lipnici dokončován 2,65 metru a 18 tun vážící žulový pomník Jaroslava Haška, který by měl být slavnostně odhalen 27. dubna příštího roku, tedy při příležitosti 130. výročí spisovatelova narození.
