Malá předzahrádka mezi domem a silnicí dělá co může, aby upoutala kolemjdoucí. Svým způsobem je atraktivní i nepravidelně členěná prostora lokálu. Stále ještě mírně připomíná atmosféru let slávy meziválečného pohostinství. Pokud vás však interiér na první pohled neuchvátí, může se to stát. Ovšem jestliže při úvodním soustu nezasténáte blahem nad představením tamní kuchyně bude patrně něco špatně u vás. Protože jídla jsou magnetem, který sem jako lampa můru přitahuje všechny mlsné, kteří vědí.
Pouhý pohled na nabídku vám hned řekne, proč tomu tak je. Krmě ustrojená zde podle výběru tradičních receptur doporučených značkou Czech Specials je v ní bohatě zastoupena. Veliký prostor je věnován zvěřině. Když se ve víkendovém lístku objeví třeba daňčí gulášová polévka, jelení kýta se šípkovou omáčkou, variací knedlíků (perníkový a karlovarský) a brusinkami - konfitovaného zaječího stehna na smetaně či báječného kančího guláše na černém pivu - mají milovníci „divokého masa“ poplach. Sjíždějí se do hotelu a vkrátku zlikvidují všechny podávané speciality. Navíc tu připravují divočinu pouze čerstvou, takže zvlášť živo je tu v sezóně honů .
Není to však jen o divokém mase. Vyhlášené jsou tamní burgery, překvapivě široký je druhový sortiment pizzy.
Z českých opor jsou pak všechny připravené tak, aby jasně pečetily konečný dojem. Výsledná chuť pak není přísně jako podle norem. Vykazuje drobné odchylky, které dávají jídlům větší či menší dotek domácího provedení. Vepřové výpečky třeba se jen rozpadají, vlastní výpek navíc umocní jejich lahodnost. Zelí možná není pro někoho tak důrazné v kyselosti, ale má patrnou stopu chuti po maminčině způsobu.
To jsou důvody proč, ať se vracíte z hub nebo se připravujete zdolat ostrý výstup k samotnému hradu, měli byste Restauraci Sýkora navštívit. Nabrat sil a povýšit náladu o prožitek z báječného jídla. Díky nepřehnané familiárnosti přívětivé obsluhy vlastně celého pobytu tam.
Milan Ballík
