Chleba s máslem
Všechny fotografie: Věra Ježková

Chleba s máslem

11. 5. 2022

Zvu vás na výstavu s neobvyklým názvem do Národopisného muzea v Letohrádku Kinských v Praze. Mám toto muzeum velmi ráda. Při každé návštěvě mě vtáhne do minulosti, odpoutá na chvíli od běžných starostí a vyvolá ve mně pocity nostalgie. Také se dozvím spoustu zajímavých věcí.

Mléko a mléčné výrobky se staly součástí jídelníčku v důsledku domestikace hospodářských zvířat, k níž došlo v mladší době kamenné. Získávání mléka ani jeho konzumace nebyly samozřejmostí. Člověk mohl pro svou potřebu zpočátku využívat pouze část mléka, které primárně sloužilo k výživě mláděte. Pro uvolnění mléka při dojení byl nezbytný kontakt matky s mládětem. Schopnost trávit laktózu v dospělosti se u člověka vyvinula později; proto se zpočátku předpokládá především příprava pokrmů a nápojů vznikajících kvašením. Stopy pokrmů na keramických nádobách v Irsku svědčí o používání másla v pravěku. Římské prameny se zmiňují o konzumaci másla Germány.

 

 

Příprava mouky se rozšířila v době neolitu. K drcení obilných zrn především pšenice využívali první zemědělci kamenné zrnotěrky. Z mouky připravovali kaši nebo nekvašené placky pečené na ohni, rozpálených kamenech nebo v popelu. Předpokládá se, že od pravěku se využívaly jednoduché pece, jejichž podoba se příliš nezměnila až do středověku. Mletí mouky usnadnil a urychlil vynález rotačního mlýnku, na našem území doloženého od mladší doby železné. V následujících obdobích se používání žernovu téměř vytratilo a jeho zvýšený výskyt byl zaznamenán až v době raného středověku.

 

„Máslo, máslo, kaj si zašlo? Zašlo-li si do sušeda, hybaj do dom, bo tě třeba.“ Máslo se v hospodářství stloukalo 2–3krát týdně. Kvůli zachování čistoty hospodyně vypařovaly máselnice a dřevěné nádoby horkou vodou a natíraly je vápenným mlékem (směs hašeného vápna a vody). Máslo se připravovalo z odstátého mléka, z něhož se sbírala mírně nakyslá smetana. Stloukalo se v máselnicích. Stlučená hmota se propírala studenou vodou, aby se vyplavilo podmáslí. Pokud bylo máslo určeno na prodej, vtlačovalo se do ozdobně vyřezávaných dřevěných forem. Uchovávalo se v kameninových nádobách, zalité vodou. Když mělo vydržet delší dobu, muselo se nasolit. Máselnice si hospodáři většinou vyráběli sami. Na konci 19. století při sběrech na Národopisnou výstavu jich prý na venkově napočítali až 125 druhů.

Brynda – obvyklý snídaňový pokrm, zvaný také „kafe“. Silně slazená bílá káva (obvykle pouze obilná kávová náhražka) s nalámaným tvrdým chlebem.

Cmour – nasládlá sedlina vznikající při rozpouštění másla.

Hlídač – první bochník chleba sázený do pece, který se však jedl jako poslední.

Kyška – kysané mléko.

Podplamenice – placky z chlebového těsta, jimž se zkoušelo, zda je pec dostatečně vytopená.

Putra – „syrové“ máslo, tedy nepřepuštěné. Takové, jaké si mažeme na chleba.

 

 

Chleba namazaný máslem nebyl v minulosti samozřejmostí. Podíl mléčných výrobků ve venkovské stravě stoupal od 18. století, kdy došlo ke zdokonalení ustájení dobytka. Základem potravy se tak stala černobílá strava – chléb a mléko. Máslo se konzumovalo téměř výhradně přepuštěné. Čerstvé máslo představovalo spíše luxusní potravinu, která se uchovávala k prodeji na trhu.

 

 

Ve venkovském prostředí představoval chléb nejdůležitější pokrm. Slovo chléb původně označovalo veškeré pečivo z kynutého těsta; stávající význam získalo v 16. století. V těžkých dobách neúrody či válek se jedl nedobrý chleba ze směsné mouky nebo různých náhražek, např. žaludů nebo sena. V 19. století chléb ve stravě nejchudších postupně nahrazovaly brambory.

 

„Hundrbundr švec, zahnal babu preč, že neumí šišek vařit, ani chleba péct.“ Chléb býval chloubou každé hospodyně. V domácnostech se pekl zpravidla jednou za 14 dní. Příprava těsta a následné pečení byly poměrně časově náročné. V dřevěné díži, v níž zůstalo těsto od minulého pečení, připravila hospodyně nový kvas. Rozdělala suché těsto vlažnou vodou a přes síto do něj přesela mouku. Vzniklé řídké těsto se přikrylo plátnem a v teple kamen nechalo kynout. Ráno se do tohoto kvásku přidala další mouka, sůl a kmín. Těsto se kopistí důkladně mísilo, dokud se nezačalo odlepovat od stěn díže. Rozdělilo se na pomoučené ošatky, kde se nechalo kynout podruhé. Mezitím se roztápěla chlebová pec. Řádně rozpálená pec se vymetla a lopatou se do ní sázely bochníky chleba (2–3kilové). Domácí pečení chleba se na venkově udrželo téměř beze změny postupu až do první třetiny 20. století.

 

2

 

Výstava trvá do 28. srpna. Kromě ní najdete v muzeu i výstavy další, stálé expozice a zajímavé programy.

Omlouvám se za horší kvalitu vitrínových fotografií. Fotit předměty za sklem je náročné. A to jsem ještě odmítla nabídku paní kustodky, že mi rozsvítí.

 

Zdroje:

www.nm.cz
Informační panely

 

 


 

kultura výstavy
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.