Dnešní dopoledne jsem jako každé úterý strávil ve wellness plaveckého stadiónu "Jedenáctka". Po třech porcích saunování a nezbytném odpočinku, spojeným s doplňováním tekutin, končím svůj pobyt v relaxačním bazénu. Rád souhlasím s prosbou pí. učitelky o příchod dětí, které ukončily plavecký výcvik ve velkém bazénu.
Je to velká radost, pozorovat ty školou povinné špunty, jak zde dovádějí. Nikdy bych jim nepřál to, co vidíme denně na obrazovkách všech TV stanic na Ukrajin ! Pokud, nedejbože, vznikne konflikt mezi Ruskem a NATO v Evropě, nedovedu si představit tu hrůzu, která by je čekala!
Co se týká mě, odešel bych hned v počátku dobrovolně z tohoto světa. Nešel bych nikam do krytu nebo do metra, protože ze všeho nejvíc nesnáším chaos, který by bezpochyby vypukl. Nevydržel bych stát někde ve frontě na jedno sociální zařízení, nechtěl by ubírat mladým lidem potraviny a vodu a vůbec, necítil bych se tam z hlediska mého věku dobře!
Psychicky bych nevydržel to trápení mých nejbližších a lidí vůbec. Nejednal bych ukvapeně a ve spěchu. Odchod z toho světa beru jako druhý nejdůležitější den vedle svého zrodu.
Po vzoru otce a syna z filmu "Titanic", bych se hezky oblékl a provedl vše tak, aby po mně nezůstal žádný nepořádek. Ten "smrtící koktejl" bych zapil celou lahví nejlepší skotské whisky, kterou doma mám, a snad by mě brzy našli s úsměvem na rtech a s fotografií mé krásné vnučky v ruce.
Nebude to z mé strany žádná zbabělost, nýbrž ztotožnění se s názorem velkého německého filosofa Fridricha Nietzsche, který napsal před mnoha lety že "v jistém stavu je neslušné žít ještě déle. Je lepší hrdě zemřít, není-li možné hrdě žít."
Stále bych chtěl věřit, že moje obavy nebudou naplněny, ale velký optimista nejsem.
