Letos naposledy píšu zážitky z výletu. Byla sobota 18.12.21 a kam jinam jít v prosinci, kdy svítí slunce jako na jaře? Ano, na Střížák, je to kousek od nás, žlutá koule na nebi asi letos naposledy ukazuje, co umí, a já se potřebuji konečně pořádně protáhnout. Nebyli jsme sami, kdo měl podobný nápad. Ale lidiček bylo jenom pár, většinou měli s sebou pejska tak jako my.
Samozřejmě, že foťák jsem měla v kapse a nic nebránilo tomu, abych se s ním rozběhla, no rozběhla, rychlejším krokem pobíhala po loukách. Bylo sice trochu zamlženo, ale to nevadilo, ke koukání toho bylo docela dost. Došli jsme až k rybníku, ten musím vyfotit vždycky, protože má pokaždé jinou podobu. Dokonce se tam objevili i rybáři, i když si myslím, že je ve vodě všechno, jenom ne ryby. Čas rychle ubíhal a pomalu se už začínalo smrákat, tak jsme se vydali zpátky k autu. Cestou jsem někde v zápalu focení potratila své sluneční brýle. Trochu mě to mrzelo, nerada ztrácím věci, které jsem si oblíbila, ale na jaře si koupím ty samé, vím, kde je mají.
Jako vždycky mi tahle procházka udělala moc dobře, radost jsem měla z toho, že jsem se zase mohla, jak se u nás říká, vyblbnout s mým oblíbeným foťáčkem. Máme sice před sebou zimu, Vánoce budou za chvíli za námi, ještě nás čeká Silvestr a Nový rok, ale pak už to zase půjde rychle a jaro se bude blížit. Na to se vždycky těším už od prosince. Abych nezapomněla, Ježíšek mi přinesl novou SD kartu, to se to bude fotit.
Přeji všem, aby ten příští rok byl lepší než tento, aby ten neřád, který nám všem otravuje život, ztratil svou sílu a my se mohli zase z plných plic nadechnout a plnit si svá přání a sny.
