Vedlejší účinky – zaručeně vymyšlený příběh, ale i přes to u zvláště citlivých osob může způsobit alergickou reakci, která ale v 85% odezní v devíti případech z deseti s poslední tečkou mého vyprávění.
Nejen o očkování, ale i o všem platí, že co pozřete, nebo co jenom vdechnete doma, nebo venku, že všechno má v sobě vedle toho dobrého i něco špatného. Když si ale přečtete příbalový leták jakéhokoli léku, který vás má léčit, tak se tam dovíte i takové věci, že když jste jemnější nátury, tak vás to vyděsí až skoro k smrti, ale o tomto nebezpečí v tom samotném letáku není ani slovo.
Na lécích k zamezení infarktu se dočtete, že mohou ten infarkt i způsobit, na lécích proti bolení hlavy se dočtete, že mohou způsobit těžké migrény, na lécích proti depresím se dočtete, že v tom a v tom promile prý mohou způsobit úzkostné stavy, na lécích proti průjmům se dočtete, že mohou způsobit zácpu, ale mohou být i tak účinné, že můžete v 0,01 promile snad i rozrazit záchodovou mísu. To je sice malá pravděpodobnost, ale kde budete pak s kalhotami dole hledat instalatéra?
Všechno se zdá totiž tak nelogické, jako kdyby vás někdo varoval, že když podáte člověku, který bloudil tři dny pouští vysílen žízní, konečně třeba jen panáka vody, že jeden z milionu na to může i umřít. Proč se vystavovat takovému nebezpečí, mít někoho na svědomí, ty tahanice na úřadech, si řekne průměrný Čech a tři z deseti se raději budu koukat na druhou stranu, až se kolem nich bude ten ubožák plazit.
Když jsem si začal léčit cukrovku a vysoký krevní tlak prášky, tak mne tyto letáky vyvedly na čas z mé optimistické nálady. Měl jsem pocit, že jsem paradoxně skutečně onemocněl až po přečtení všech těch příbalových letáků, když jsem se dozvěděl, co mi hrozí, když je začnu polykat a budu tvořit ta procenta a promile, kterým se po nich přitížilo.
Doktorka mi na to řekla, že patřím k těm mužům, kteří, když se v tom letáku dozvědí, že vedlejším účinkem může být onemocnění vaječníků, že i to je hrozně vyděsí a že ona si ty vedlejší účinky raději přečte vždy sama za mne a já abych je vůbec nečetl.
Povídám jí „Ne - nemáte pravdu, paní doktorko, já jsem výjimka, mne to nevyděsí, já naprosto v klidu ten zánět vaječníků i dostanu a budu na to brát poctivě všechny léky, které mi předepíšete, moje důvěra ve vás kladená je na takové výši, že i anatomie půjde stranou.“
Jo – je to taky srandistka. Kdykoli mi jinde v nějaké ordinaci měřili krevní tlak, tak jsem ho měl mnohem vyšší, než doma, ale u této doktorky se po čase a prášcích srovnal do normálu. S mou doktorku mohu i vtipkovat, posuďte sami. Ptá se mne: „Chcete ty nebo ty prášky?“, já odpovídám? „To je jedno, dejte mi ty, za které vás ta farmaceutická firma pošle na lepší lékařské sympozium – tedy na dovolenou k moři.“ :)
Té doktorce jsem vyprávěl na setkání diabetiků, že pozitivní šok jsem zažil i u jiné lékařky. Když jsem k ní šel poprvé se objednat na sono, posadil jsem se otráveně do čekárny, tam bylo asi 10 lidí. Jeden starší pán asi o 15 let než já, zrovna vyšel z ordinace a já si říkám, to asi takto budu vypadat i já, pokud ještě na světě budu. Měl mou výšku, byl i štíhlý, držel si taky figuru a vypadal, že mu to i myslí. Nemůže se ale trefit do rukávu, znáte to, točíte se za ním a ten vám za zády stále uniká. Tak jsem vyskočil, abych mu do kabátu pomohl. Chlap se mne ale lekl a ucukl, že málem upadl, asi si myslel, že mu chci vytáhnout peněženku – jo - už mu to tak nemyslelo – ne – opačně – ještě mu to myslelo – svět je fakt krutý – i to je totiž možné, ale už bych nechtěl být jako on – v jeho bázlivé kůži.
Tak jsem si sedl a chlapa jsme všichni nechali trápit - povedlo se mu to asi až na desátý taneční pokus po celé čekárně. Jo – fakt bych nechtěl tak dopadnout - přepadly mne chmury a mlčel jsem, i když to bylo malé tragikomické vystoupení smutného klauna hodné děkovačky minimálně na tři opony. On odešel a ještě na chodbě hledal ztracenou rovnováhu z toho tance dervišů – pak jsem ho viděl za okny pomalu kráčet za mírného sněžení k ohradě vánočních stromků na prodej.
Jo – taky bych měl nějaký koupit – přemýšlím. Zvuk rolniček v mé hlavě přeruší energické otevření ordinace a přes sesternu a čekárnou ven vyběhla svižně paní kolem čtyřicítky s mobilem na uchu v tmavých krásných přiléhavých koktejlových šatech s výstřihem, který toho nadlimitně pro sterilní zdravotnické prostředí dost ukazoval, byla i krásně upravená a navoněná. Říkám si, tak se to konečně pohnulo, to půjdu brzy na řadu. Ale najedou se ta dáma vrací zpátky do ordinace - asi tam něco zapomněla…. Ne - omyl – zůstala tam, byla to doktorka, ten taneční klaun si tam jen zapomněl legitimaci a ona mu vyběhla naproti, byl to prý její příbuzný, to jsem se dověděl až později.
Tak zpátky v ději. Pak na mne ukáže sestra magicky prstem a významně si mne tím posledním článkem k sobě přisune před svůj stůl a zašeptá: „Tak na kdy to budete chtít – paní doktorka dneska už končí, má tři týdny zimní dovolenou a od zítřka tu bude jiná, ale ta už je také obsazená až do 15 ledna“. Mezi tím vidím od sestry až do ordinace a že ta pěkná žena, co jsem ji měl za pacientku, je krásně vyparáděná doktorka. Tak povídám, já nikam nepospíchám – mám trpělivé, ale vybíravé ledviny, a tak si počkám, až se tato paní doktorka vrátí. Sestra se zasekne, vtip se jí evidentně nelíbí, asi narušil její integritu, jak se dnes nesrozumitelně všemu říká, a vnucuje mi mu tu svou – tedy jinou – já ji na to oponuji: „Víte, my starší muži máme na výběr mezi krásnými ženami už jen u lékařek, já si na ni fakt raději počkám.“ Pak, když to slyší jak čekárna, tak i ta doktorka, tak to úplně změnilo tu pochmurnou atmosféru – venku v mlze sněží a vánoce vešly teprve i s mou poznámkou k nám. Všichni se rozesmáli.
Doktorka vykoukla, zamávala mrkačkami jako motýlími křídly a povídá: “Tak pojďte rovnou, když máte tak trpělivé a vybíravé ledviny, tak se vám na ně kouknu hned zblízka.“ Za deset minut mi už ta sexy doktorka jezdila po namazaném břichu. Znáte to, to vyšetření sonem jen šimrá, kéž by to tak bylo i u zubaře, a tak jsem si jen mlsně prohlížel její krásně namalované oči a rty. Byla bez toho bílého pláště moc pěkná. Říkám ji: „Nemocnice už dávno nemají jen tu bílou strohou barvu, co kdyby chodily doktorky tak oblečené a upravené a pěkně nalíčené, jako vy?“ To, že by mohla mít i černé síťované punčochy a podvazkový pás, to si už nechávám pro první návštěvu jen pro sebe ve své fantazii.
Ale takový úbor by určitě ozvláštnil jinak nepříjemně potupnou chvilku, kterou jsem protrpěl nedávno na kolonoskopii. Směl jsem si připlatit jen za šortky s dírou na zadku za 200 Kč, za ten sexy personál bych byl ochoten přidat i víc. :) Nejen studená voda, ale i strach vás udělá menšího, než obvykle. :) Hrozně trapná chvilka – jen dobrý výsledek to zahladil. To si také nechávám tam jen pro sebe.
I taková lichotka i od tak starého chlapa ji evidentně potěšila a slíbila se smíchem, že můj námět ve změně v oblékání u soukromých doktorů pro lepší vztahy „pacient – lékař“ možná přednese na nejbližší lékařské konferenci, ale určitě už za dvě hodiny na svatební hostině své kamarádky, čímž i vysvětlila své nekonvenční oblečení. Dostavila se do práce jen na skok kvůli vyšetření toho svého příbuzného – toho tanečníka a my ostatní jsme byli jen nad plán.
Tak jsme se zase chvíli bavili a zdržovali provoz a já jí řekl, že ona má na mne vedlejší pozitivní účinky a že budu mít určitě hezký celý den. I ona řekla, že ji můj smysl pro humor potěšil, a tak jsme se všichni rozloučili optimisticky naladěni, i když mi zjistila na ledvině nějakou drobnou anomálii. Řekl jsem jí, že to nic není, že některým při podobném vyšetření tam v břiše zjistí i dítě, že jsem to někde vyčetl z lékařských novin a že to já bych ze svého důchodu už asi neutáhl. :) Rozcházíme se všichni v dobré náladě s přáním hezkých svátků.
Ano! Naprosto všechno na nás působí. Ano - dokonce i lidé vzájemně na sebe, tak se těm špatným vyhýbám, pokud to jen trochu jde a poznám to. A tam byli všichni lidé tehdy bezva – nebo to bylo jen těmi vánocemi?
Uvažuji nejdříve o tom, proč si lidé v sobě nedrží to kouzlo vánočních svátků po celý rok, a pak i o tom, že je škoda, že i lidé na sobě - na viditelném místě, nemají napsané ty možné vedlejší negativní účinky, když se s nimi potkáme, tak jako je to na těch příbalových letácích u léků. Někdy by se ti lidé, kteří se k sobě nehodí, mohli jen minout a bylo by oběma lépe. A než by chlap nějakou ženu sbalil, tak by si nejdříve rozbalil její příbalový leták, aby věděl, do čeho jde, a pak teprve rozbalil ji. Samozřejmě by to platilo i opačným směrem. Pak by si neměli lidé právo na co stěžovat u rozvodových soudů, jen by se zkontrolovaly ty „příbalové letáky“. A tak by tam třeba zaznělo: „Jo - paní, máte smůlu, rozvod je z vaší strany, tady čtu, že pan Opička má v příbalovém letáku napsáno, že je jeho věrný kamarád alkohol, a i to jméno mělo být pro vás varováním, když vás balil. Zvláště, když tady čtu, že vy jste za svoboda rozená Mazaná. Končíme . . . další pár na rozvodové holení.“
Ano, tak je to přesně i s těmi léky. Ty vedlejší účinky tam jsou popsány z důvodů, aby se pak ty farmaceutické firmy mohly nějak bránit u soudů, že vás varovaly. To samé už začíná platit i v gastronomii. Oni jsou lidé s nastupující dobou ve skutečnosti v průměru asi opravdu stále hloupější – nebo snad „vyčůranější“? Někdo se vykrmí u nějakého rychlého občerstvení nejmenované značky na 360 kg živé váhy a pak žádá u té firmy odškodné ve váze zlata podle sebe - kolik váží, jako kdyby to tam do něj snad prali násilím pod tlakem 200 atm. Jo – už i tam mají v USA napsáno v příbalovém letáku, že přejídání se tím a tím produktem může způsobit i morbidní obezitu.
Jo – a jak je to s vámi, čtete opravdu příbalové letáky? Nemáte si také občas chuť někdy říct, tak jako já: „Tak to si raději nevezmu, vždyť mne to má léčit a ne snad zabít, ale nakonec si to vezmete, ale pozorujete se v zrcadle, zda už neopucháte, zda vám na ksichtu neraší nějaká vyrážka, nebo dokonce, zda už nepřestáváte dýchat. Také si držíte prst na tepně s hodinkami v ruce, zda tep má správný chod, nebo máte jen vadné hodinky od Vietnamců, a také sledujete pohledem na televizní obrazovku, co dělá váš zrak – zda je ještě ostrý – napadla vám na něj mlha – a dumáte, zda končíte vy nebo obrazovka vašeho přijímače? . . . .
Pokud čtení mých článků vám dělá dobře na vaše neduhy, protože vás můj humor léčí, tak si čtěte i mé jiné články, ale o dávkování se domluvte už se svým lékařem, protože jen ten zná váš okamžitý zdravotní stav. Ono už totiž několik lidí i na humor zemřelo, protože jinak pochopili, že platí: „Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.“
Pokud však přečtení mého článku u některých z vás vyvolalo už nyní alergickou reakci, tak si jen odkašlete a rychle to překryjte lepším obkladem z jiného článku od někoho jiného, to prý v devíti případech z deseti, jako první pomoc, pomáhá. :)
