Teď, když nás zima zebe,
plula bych po cestě srdcové,
tam, co by vedle tebe,
byli třeba i rackové.
Co ostrov Santorini,
kde vše je krásně bílé,
uprostřed naší zimy,
prožít zas krásné chvíle.
Moře je azurové a nás
nejen tmavý písek hýčká,
kopule modré jak čepice
na bílých kostelíčkách.
A ty jsi také jako vulkán,
najednou ruce tvé pálí,
jako bys nakazil se
pravdivou místní bájí.
Tak pojď, poletíme,
uprostřed naší zimy,
kde západy slunce jsou
nejkrásnější, tam na Santorini.
