Pan Zelenka, neformální a uznávaný "leader" Íčka, mě svým hezkým článkem o Dalmácii naladil do vzpomínek na mé cesty po svérázné části Evropy - Balkánu. Svoji první cestu s batohem na zádech jsem nasměroval do Puly, kde se v době mé návštěvy loučili obyvatelé toho přímořského města s vojáky, kteří odjížděli na frontu. Za 10 marek na den mně jedna rodina pronajala polovinu jejich vily s radostí, že "ulovili" prvního turistu od začátku válečného konfliktu. V restauracích za mě platili přes mé protesty kávu i víno jenom proto, že jsme Chorvatsku rychle poslali velkou zásilku tzv. lehkých zbraní.
Letecký týdenní zájezd na Korčulu jsem pozdějí v rámci last minute pořídil s polopenzí za neuvěřitelných 7 tisíc v kategorii single. Užil jsem si to tam báječně, kamarád Branko mě denně doprovázel na "domače crno vino" mezi místní muže, kde jsme se báječně bavili. Ptali se mě s dětinskou upřímností, proč je už teď "ta česka cholka" nechce. Nechtěl jsem je zranit informací, že teď už mají velkou konkurenci v Italech, Francouzích i Španělech, a tak jsem to svedl na strach z AIDS. Ale "ja ima gumy", byla jejich legrační, ale upřímná odpověď.
Brzy nato obnovila naše firma vlakové spoje do Řecka, Rumunska, Bulharska, Chorvatska a Černé Hory. Nejlépe jsem se cítil mezi bratry Slovany ve Splitu a v Baru. Rád jsem si po odpoledním plavání v moři přisedl mezi místní chlapy a připojil se do jejich debat. Jsou to sice "strašní mačové", zejména v Černé Hoře bylo tehdy zvykem, že žena nikdy nechodila vedle muže, a zatímco on popíjel svá kafíčka, zdržovala se doma nebo na poli při práci. Schválně jsem je "štengroval" povídáním o tom, že u nás se klidně kamarádky rozjedou samy do Španělska či Itálie, zatímco muži zůstanou doma a starají se o děti.
To byste měli slyšet ty jejich reakce! České ženy se líbí na Balkáně všem, ale kdybychom my Češi projevili, byť jenom letmý zájem o jejich dívky, se zlou bychom se potázali. Nikdy jsme se nabavili na tzv. vážné téma a hlavně ne o válce! My nikdy nemůžeme plně pochopit jejich složitou historii, ve které bylo tolik násilí a nenávisti.
V Bulharsku, Řecku a zejména v Rumunsku jsem se tak dobře necítil. V Athénách ani v Soluni se o náš vlak nijak nestarali, neuklidili a nedoplnili nám vodu. Ve dvou zbývajících zemích po nás policisté požadovali zdarma zboží a řádili tam vlakoví zloději. Personál na odstavných nádražích byl líný a neustále chtěl na nás něco "vyžebrat".
Nelíbí se mně, jak se teď EU otočila k Balkánu zády. Přes všemožné ujišťování byly například přerušeny rozhovory se Severní Makedonií a s potížemi se setkává i Srbsko. Neměli bychom zapomínat, že v době válečných tažení Osmanů na Evropu, to byly právě tyto národy, které ve válkách s Turky utrpěly velké ztráty na životech i majetku. Svým statečným odporem brzdily a oslabovaly sílu nájezdníků do té míry, že před Vídní utrpěly zdrcující porážku.
Mohl bych psát ještě dlouho o krásných pobytech v Bečiči, Rijece a dalších místech, ale raději skončím s tím, že všem těm, kteří mají na zahraniční dovolenou dost odvahy, peněz a zdraví, vřele doporučuji ten "pupek Evropy" navštívit!
P.S. : Jdu si pustit na youtube píseň "Tamo daleko", která mně vždy pohladí srdce a vžene slzy do očí.
