Pláž pod skalním převisem a jeskyně Mořského vola (8. díl)
FOTO: Jaroslava Handlová

Pláž pod skalním převisem a jeskyně Mořského vola (8. díl)

14. 3. 2021

Na Sardinii jsou místa, kam se nedostanete jinak, než lodí. Tentokrát nás čekala plavba menším rychlým člunem k další úžasné pláži Cala Luna, kterou jsme si opravdu vychutnaly.

Pokud vás příhody naší čtveřice zajímají, pak se podívejte na osmou, závěrečnou část. Na konec jsem si nechala další turistickou lahůdku, snad se bude líbit i vám.

Z našeho letoviska Budoni jsme se vydaly autem opět jižním směrem. Projížděly jsme po klikaté silničce malebným krajem vinic, střídajících se s olivovými sady a dubovými háji. Naším cílem bylo letovisko Cala Gonone. Jeho přelidněnost nás docela zaskočila. S autem jsme sice dojely až k přístavu. Jenže zde se nenašlo žádné volné místečko ani při dvojím obkroužení centra. Po domluvě zde vystoupila Jana s Hankou a já jsem pokračovala s Mílou zařadit se na konec fronty dovoleného parkování aut při okraji silnice. Byly to skoro 2 km od přístavu, které jsme pak my dvě šlapaly zpět.

Jana nám již v předvečer tohoto výletu sdělila něco, o čem jsem já při plánování programu neměla ani tušení. Dozvěděla jsem se, že plavba lodí jí nedělá dobře a raději se tohoto zážitku vzdá. Překonala se, když s námi před pár dny nastoupila na trajekt na souostroví Magdaléna (v 6. dílu). To byla velká loď, tak to ještě šlo. I když již tam jsme viděly, že z plavby nemá takový požitek, jako my ostatní. Jana je však mírumilovná, pohodová, bezkonfliktní. Řekla bych ošlehané děvče z hor, přivyklé vrtochům počasí a větrů, ať již z Krkonoš, či Jizerských hor, na jejichž rozhraní trvale bydlí. Jen tak něčeho se pro nic za nic nevzdá. Tady jsem pochopila, že nemá cenu ji k lodnímu výletu přemlouvat.

Cala Gonone
Hanka přišla s tímto šalamounským návrhem: „všechny bychom mohly dojet do toho letoviska Cala Gonone. Pak se rozdělíme." Tak se také stalo.Hanka šla s Janou na jinou blízkou pláž a oželela plánovanou jeskyni. Jen Míla se mnou vyplula na moře a v podvečer jsme se všechny sešly v přístavu. Možná vás zajímá, co se událo během celého dne?

Když jsme dorazily ke kiosku, abychom si zakoupily lodní lístky, dozvěděly jsme se, že volná dvě místa jsou nejdříve na lodi, která vyplouvá až za dvě hodiny. Dobře, koupily jsme je a uvědomily si, že to lépe vyřešit v dané chvíli nešlo. Hanka s Janou už okupovaly některou z pláží a Míla a já jsme se zatím kochaly překrásnými výhledy na hradbu vápencových skal, tyčících se nad bývalým rybářským přístavem. Časem se přístav rozrůstal, vzniklo zde vyhledávané středisko s čilým turistickým ruchem. Vyplouvají odsud malé i větší lodě na krátké, ale i delší celodenní výlety.

Čekaly jsme v restaurační zahrádce pod slunečníky, přímo proti přístavu a konzumovaly pěkně naservírovaný tuňákový salát. Čerstvých kousků tuňáka bylo hodně, ale hodně bylo i zeleniny na krásně obloženém talíři. Pochutnal si nejen žaludek, ale i oči. Barevně to působilo neodolatelně. Nikoliv však pro Mílu. K mému překvapení prohlásila, že je to sice krásné, ale ona rajčata prostě nejí. Všechno ostatní sice slupla s chutí a udivenému číšníkovi pak vrátila dokonale vyjedený talíř s výjimkou všech rajčat. Kupa rudých řezů nepřehlédnutelně zaplnila okraj velkého bílého talíře. Ještě jsme zde stačily v pohodě vypít kávu. Zásluhou Míly jsme k ní, kromě vody, obě obdržely drobnou sladkost. Prý pozornost místo těch rajčat. Všimla jsem si, že jiní, co zde pili kávu, automaticky k ní dostávali pouze vodu, nic víc. To nás potěšilo, nešetřily jsme úsměvy. Příjemně jsme tak vyplnily celý čas, než byla přistavena naše loď.  

Pláž Cala Luna
Na pravoboku se blízko lodi míhala skaliska, končící ve vlnách. Vlny zde vytvářelo také množství člunů, plavících se tudy  v obou směrech. Náhle se objevil obrovský skalní převis a pod ním pláž se zlatým pískem. Všichni pasažéři včetně nás mohli na tom obrazu oči nechat. Na konci v zátoce loď zakotvila a my jsme si šly najít vhodný prostor k odpočinku, i s dokonalým výhledem. Bylo to místo snů, přesně dle mých představ! Dopadaly tam sice ostré sluneční paprsky, ale přesto jsme mohly být schovány ve stínu pod skálou. Moře tady rozehrálo pestrou škálu všech modrých a zelených odstínů, které jen moře může mít. Koupání bylo příjemné a užívaly jsme si sportování i lenošení. Jediným mínusem se ukázala vyšší koncentrace lidí. Ale s tím se musí počítat, když je něco tak krásné. Vydržely bychom tam ještě dlouho, ale musely jsme se odebrat k poslední lodi, která se nevracela přímo. Ta nás dopravila ke vstupu do jeskyně, jejíž prohlídku už jsme měly zaplacenou.

Grotta del Bue Marino = jeskyně Mořského vola
Ten podivný název vznikl od zvláštního druhu tuleňů středomořských, kteří jeskyni využívali k vyvádění svých mláďat. V roce 1940 byly jeskyně zpřístupněny a tuleni se odsud bohužel postupně vytratili.
Jeskyně jsou zajímavé tím, že nejprve se prochází jemným pískem a pak po dřevěných lávkách nad mořskou vodou. Po chvíli cesty do nitra jeskyně má voda najednou jinou barvu. Průvodce nám vysvětlil, že tam před námi se stýkají vody moře s vodami horské řeky. Barevné rozhraní bylo vskutku velmi nápadné. Stropy jeskyně se zrcadlily na hladině řeky i moře a bylo to opět něco zcela ojedinělého. Procházka po dřevěných lávkách nad vodou byla naprosto bezpečná a těšil nás tento opravdu nevšední zážitek. Po skončení prohlídky jsme všichni opět nastoupili do člunů a odplavili se do přístavu.

Tam jsme se shledaly s Hankou a Janou. Vzájemná radost byla veliká. Cestou k autu jsme si líčily příhody odlišně prožitého dne. Míla nás dovezla k „našemu“ domečku k plné spokojenosti všech. Pak už následovalo balení a poslední noc. Příští den jsme musely opustit ubytování do 10. hodiny. Povedlo se odjet včas a před odletem jsme strávily poslední hodiny na pláži L´Otiollu v blízkosti St. Theodor. Pak už jen dojely do Olbie, natankovaly plnou nádrž, vrátily auto a odletěly zase do Mnichova.

Sardinie nám zůstala v srdcích. Zbylo tam mnoho míst, kam bychom se ještě rády vypravily. Tak třeba někdy příště. Možná se podaří, možná ne. To ukáže čas.

Předešlé díly najdete zde: 
1. díl: Nápad na poznávání Sardinie
2. díl: Naše první kroky na ostrově 
3. díl: Testování východního pobřeží
4. díl: Sardinie je nazývána Karibikem Středomoří
5. díl: Jeskyně a další přírodní krásy
6. díl: Velký trh v Arzacheně a výlet za Magdalénou
7. díl: Po stopách historie a jiné zážitky

Děkuji svým milým kamarádkám Míle, Hance a Janě, bez nichž bych bývala putování po Sardinii neuskutečnila.

Hodnocení:
(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA