Helenka Polívková, později manželka Zdeňka Mastníka (vedoucího redaktora české sekce vysílání britského rozhlasu BBC, též významného londýnského podporovatele exilových vydavatelství československých emigrantů ve světě a zasílatele zakázané literatury do zemí za železnou oponou, který byl vyznamenán prezidentem v roce 1998 Medailí Za zásluhy o republiku), těsně před válkou v roce 1939 ve svých devatenácti letech utekla z Československa do Jugoslávie, odtamtud do Palestiny, kde vstoupila do Pomocných technických služeb britské armády. Naučila se řídit nákladní auta a vozila jimi zásoby pro vojáky z Haify do Alexandrie.
Do Československa se vrátila v dubnu 1946. Studovala na Vysoké škole sociální a právní, ale po únoru 1948 ji komunisté označili za reakční živel a vyhodili ze studií. Na Slovensku se pokusila o útěk do Rakouska, ale jí doporučená žena, která údajně převáděla přes hranice, byla agentkou Státní tajné bezpečnosti. Soud ji za pokus o útěk poslal na 18 měsíců do vězení. Po propuštění na svobodu v roce 1950 získala od dobrých přátel tajnou informaci o chystaném únosu tří dopravních letadel piloty RAF. Koupila si letenku do letadla, které odlétalo 24. března 1950 do Prahy, a jím byla „unesena“ do Západního Německa. Tam brzy dostala vízum do Británie, ale v Německu ještě rok zůstala pracovat pro Americký fond pro československé uprchlíky.
V dubnu 1951 odjela do Londýna, kde ji na doporučení jednoho přítele očekával Zdeněk Mastník. Hned při prvním setkání se mu velmi líbila. Postaral se jí o ubytování a nabídl jí místo ve své zásilkové službě. V červenci 1952 potom nastoupila do československé sekce britské výzvědné služby. Bydlela v bytě Zdeňka Mastníka a v lednu 1958 se za něj provdala. Byla stejně stará jako on, narodila se 22. října 1920 v Křivoklátě. Díky ní se i Zdeněk Mastník dostal do bezprostředního kontaktu s britskou výzvědnou službou MI 6 později i kontrašpionáží MI 5. Oba se potom zúčastňovali akcí pro ztěžování činnosti československých vyzvědačů, kteří úřadovali na ambasádě v Londýně. V roce 1967 po reorganizaci československé sekce MI 6 tam Helenka skončila a pracovala jako překladatelka a učitelka jazyků na londýnském ministerstvu zahraničí. Kromě češtiny a angličtiny ovládala ještě němčinu, francouzštinu a srbochorvatštinu.
Helenka zemřela 15. března 1996. Je pochována v československé části vojenského hřbitova v Brookwoodu u Londýna. Letos by se dožila 100 let.
