Jdu podle hlasu
Ilustrační foto :pixabay. com

Jdu podle hlasu

21. 6. 2020

Mé oči vidí
to, co by vidět chtěly,
mé rty se stydí,
že líbat zapomněly,
barevné květy
vábí jak touhy zbylé,
a tiché věty
jsou trochu pošetilé.

Mé ruce cítí
tvé dlaně rozžhavené,
podstatu bytí
vyrytou do kamene,
vnímám dech času,
bez lásky, která bolí,
jdu podle hlasu,
jenž zbloudit nedovolí.

Moje poezie
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.