Rouškování
Ilustrační foto :pixabay. com

Rouškování

22. 3. 2020

Tak už jsme všichni orouškovaní. No, doufám, že všichni, protože neorouškovaní jsou nebezpeční . Můžou nám uškodit, protože vrius se k nim dostane lépe a můžou ho lépe roznášet. Od těch musíme utíkat, nebo je nahlásit a oni dostanou mastnou pokutu a dobře jim tak.

Já jsem také zdárně a poslušně orouškovaná. V lékárně ani jinde řádně roušky nedostanete, a tak jsem si jednu musela ušít. No, moc to neumím, a tak je tak příšerná, že bych v ní mohla vyloupit banku, kdyby byla nějaká otevřená. Další dvě jsem obdržela  od dobrých duší, které doma roušky šijí. Jedna je hodně veselá, zelená s puntíčkama. Ale asi byla ušitá na jinou hlavu. Když si dám totiž  gumičky za uši, tak mi ty uši odstávají, a když s nimi nedej bože zastříhám, gumička vyskočí a praští mě do nosu.Ta druhá je bílá, ale z nějakého pevného materiálu. Její ostré okraje se mi snaží dostat do očí a způsobit mi slepotu.

Moje kamarádka nosí brýle a povídala, když jde náhodou s rouškou ven, tak dýchání jí zarosí brýle tak, že chvílemi nic nevidí..

Když jsem ve vymezeném čase pro důchodce šla nakoupit trochu potravin, potkala jsem tam známé lidi, které jsem nepoznala.Rouška způsobuje, že potkáváte samé cizince a vlastně pořádně nevíte, kdo se v roušce skrývá.

Roušky ale začaly vládnout modě, a tak už vidíte roušky z různých materiálů a některé dokonce velmi slušivé. Zvláště ty s motýlkama a kytičkama starým lidem sluší velmi a rozjasňují jim zamračené obličeje. Dívám se na roušky pečlivě a závidím. Za touto modou zaostávám velmi. Jenom je nevýhoda, že starší lidé nemůžou v rouškách pořádně dýchat. Já se  po třech krocích začínám dusit, musím se zastavit a snažit se trochu nadechnout.

Řeknu vám, že se mi po této modě stýskat nebude, a těším se, až bude ukončená. Možná, že potom konečně zase uvidíme své tváře  a budeme se z toho radovat. Doufám, že to bude hodně brzy.

Teď ale přišel zákaz vycházení, a tak můžeme doma roušku odložit. Když  už jsme všechno, co šlo, udělali, já ani roušku šít neumím, a tak v malém bytě chodíme ode zdi ke zdi ,aby nám snad stálým sezením nohy neztuhly a připadáte si jako ve vězení.Lépe jsou na tom ti bohatší, co vlastní vily se zahradou. Vycházejí na své zahrady bez roušky a můžou se nadechnout čerstvého vzduchu. Nesmím být závistivá, ale jsem.

No, a tak si žiju já a těším se, že se možná dožiju těch časů bezrouškových.

PS. Právě jsem se dočetla, že se mají psát články s veselejší a jinou tematikou. Bohužel jsem už napsala toto. Myslím ale, že je to alespoń v rámci možností, trochu humorné  i v nynější ošklivé situaci. Asi mám v archivu i něco veselejšího, a tak, když něco najdete, použijte to.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.