Báseň
FOTO: autor

Báseň

2. 12. 2019

 

Tulák
 

Šel tulák tiše do světa,

opřen o žebráckou hůl.

Šel do země, kam slunce odlétá,

kde žena položí na rozprostřený stůl

chléb s úsměvem a se solí.

 

Šel tulák tiše do světa.

Měl v ruce hůl a v torbě slepou víru.

Šel krajinou, kam slunce odlétá,

do kouzla končin všehomíru,

kde ani láska nebolí

 

Už léto odkvétá,

vlaštovky táhnou pod mraky.

A tulák s ptáky odlétá,

kde slunce kouzlí zázraky.

Za věčně živou nadějí.

 

Zas slunce vychází a voní Modrým květem.

Proč tedy nosíš v duši splín?

Ten marný sen, jenž provází tě světem.

Ten sen, co za tebou jde

jak tvůj stín.

 

Možná, že jednou. Kdo to ví?

Třeba se vrátí zpět i ona slepá víra,

pak znovu napneš plachtoví

na cestě  k poznání tajemství všehomíra.

Což tě už neláká vylétnout nad mraky?

 

Pak opřeš se zas o žebráckou hůl

a budeš tiše kráčet světem,

kde žena položí na rozprostřený stůl

Chléb s úsměvem, co voní Modrým květem.

Čas květy odvane, jak dávná dětská přání.

Však vůně zůstává

i když se člověk sklání.

 *

Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Líbíííííí !
Soňa Prachfeldová
Nádherné
Alena Várošová
Krásné je jít s prožiky života až do cíla,když je člověk skromný a zároveň tak trochu šťastný.Přeji Vám hodně zdraví a sil k psaní další prózy.
Jan Zelenka
Mirku, vás vidím na svých textech poprvé. Díky za návštěvu.
Jana Šenbergerová
Moc pěkné.
Jana Kollinová
Opět čtu Vaše verše, zastavuji se u dvou slok: " ... kde žena položí na rozprostřený stůl Chléb s úsměvem, co voní Modrým květem." Pozemské štěstí, které hledáme a mnohdy bláhově nevidíme, je náš Domov, Chléb a Úsměv milujících blízkých. Tam nalezneme Modrý květ. :-)
Mirek Hahn
Zajímavé.
Jan Zelenka
Věrko máš pravdu. Tedy jen krátce, neboť je to obsáhlé téma. Modrý květ je jakýsi symbol smyslu života v romantické poezii 19. století. Dánský literární kritik Georg Brandes, který žil v letech 1842 – 1927, kdysi dávno tento stav zajímavě definoval: „Květina, již lidské oko nespatřilo, ale jejíž vůně naplňuje svět. Slavík se jí zpíjí, když při měsíci pěje a kvílí, jsou jí zmámeni ti všichni lidé podivní a pošetilí, kteří k nebi vzdychají a úpí v touze bolestné.“ Toto je však až příliš expresivní vyjádření. Když to řekneme jednodušeji, tak je to touha po pozemském štěstí, pro někoho naplněná, pro jiného nesplnitelná. Modrá barva je obecně vnímána jako barva naděje. I náš literární kritik František Kvapil píše někdy počátkem 20. století v knize Modré ostrovy, která vychází až po jeho smrti v roce 1925: „Při plavbě životem k ideálu, kdy se naše loď dostane do zvířených vln trudů a strastí, ohlížíme se rádi zpět na Modré ostrovy, jež nám kdys poskytly útulku a osvěžení …" atd. Tolik na vysvětlení k pojmu Modrý květ.
Věra Ježková
Jendo, krásná báseň, jak jinak. Možná bys mohl přiblížit těm, kteří nečetli tvé webové stránky, i zopakovat ostatním, co je to Modrý květ. Protože jeho myšlenka je úžasná.
Jana Kollinová
Na rozdíl od nespokojeného, věčně se toulajícího Ahasvera, Váš tulák jde světem o žebrácké holi, přesto bohatý, s duší plnou lásky, touhy, jde za vidinou naplnění nadějí i víry. Jeho pouť má cíl.
Marie Novotná
Ta krása duše, skrytá v básni této, přináší klid i mír i lásku času adventního. Však nejen advent i doba příští........ pohodu v duši i v žití.
Dana Puchalská
Báseň je krásná. Díky za ní.
Marie Doušová
Každý někam jdeme a každý máme sen, jen vyjádřit se tak pěkně neumíme. Moc pěkná báseň.Dík.*********
Zuzana Pivcová
Vy máte opravdu bohatý citový život a duši básníka. K tomu pak širokou a cennou slovní zásobu. Nepostihujete (narozdíl ode mne) jen svůj život, nýbrž Vaše myšlenky a úvahy přesahují rámec platnosti pro jedince. Díky.