Mých 30 let
ilustrační foto: pixabay.com

Mých 30 let

30. 11. 2019

"Mých 30 let"? Usmívám se, když řeknu větu "Mých 30 let".Je to téměř polovina mého života. Ta lepší polovina.

Vstupuji do archivu své Hlavy a pokusím se pozotvírat některé šuplíčky posledních třiceti let. Najednou zjišťuji, že nejde otvírat jen šuplíčky posledních třiceti let. Bylo by to příliš schematické. Musím otevřít i šuplíčky, které do archivu mé Hlavy vstoupily už dříve. Je nutná konfrontace, abych si naplno uvědomila význam posledních svých třiceti let. A to ještě v různých liniích svého žití.

Tak třeba mé děti.  Narodily se o pár let dříve než před třiceti lety, ale až posledních třicet let jim dalo schopnost "roztáhnout křídla a letět". Záleží jen na nich kam doletí. Na jejich aktivitě, schopnostech, vkladu z výchovy, prioritách...ony jsou aktivními strůjci své budoucnosti. Hned se mi do myšlenek vloudí " Mých prvních třicet ( +4) let". Let, kdy jsem zdánlivě měla právo snad na všechno, ale ve skutečnosti na nic. Let, kdy jse nemohla vystudovat to, na co v hlavě i rukou byly nejlepší předpoklady.  Nepochopitelné mrhání lidský potenciálem. Let, kdy jsem se ztráty snažila nahrazovat nálezy v rodině, přátelích, dětech... Izolovat od marastu zdravé jádro!                                                                                   

Mám pokračovat? Teď už musím a vlastně i chci! Dál se mi do hlavy vloudí práce. Či zaměstnání?  Rozdíl mezi těmito slovy je těžko uchopitelný, ale kdo chce, uchopí.  Pracuji ve zdravotnictví. Ve virologické laboratoři v mých prvních třiceti letech ( +4) kolovalo rčení..." Při dodání virologického výsledku je pacient zdráv, nebo mrtev". Ano ano, čtete dobře. I já se otřesu, kdyč slova čtu. K nám se v mých prvních třiceti letech nedostaly technologie, které v té samé době rozvíjelo zdravotnictví v západní Evropě. A my jsme to věděli. Frustrující situace, kdy si člověk uvedomuje, že jeho práce je nesmyslně bržděná a naprosto zkresluje vklad lidí, kteří by chtěli, ale nemají potřebné podmínky. V posledních deseti letech do zdravotnictví vstoupily technologie, které jsou pro zdravotnické pracovníky výzva a sami se zapojují do jejich rozvíjení. 

V naší zemi je velmi velký a tak trochu i nedoceněný potenciál ve schopnostech lidí. Zdravotníkům narovnané možnosti daly trochu opožděně křídla a uspokojení z práce.

Kde pokračovat? Zkusím širokospektrý přístup k tomu, co nás obklopuje. Jsem plzeňská náplava. Už dlouho. Musela jsem si k Plzni získat vstah a ten dál rozvíjet. V mých prvních třiceti letech byla Plzeň šedivé město na pokraji rozkladu. V sedmdesátých letech se uvažovalo o zbourání starých domů v centru města. Domů zdobených freskami z maleb Mikoláše Alše. Nebyly peníze na opravy. To, proč nebyly, vím.  Příčina? Všichni, ať jsme dávali nebo brali, jsme měli právo na všechno. Na práci ( ať jsme pracovali či ne), na zdravotnictví ( ať jsme byli nemocní či ne).... a státní kasa není a nebyla bezedná!  Není a nebyla!  Moc dobře si uvědomuji, že ne vše, co se dnes odehrává, je tak, jak by si většina z nás obyvatel ČR přála. Lidé a jejich mnohotvárnost nesou i své trpké plody. Bohužel!

Všichni v naší zemi bychom si měli položit otázku " Kdo jsme a kam chceme dojít" a tu naplnit při volbách.  Při nejbližších volbách.  V neposlední řadě i dívat se kolem sebe s otevřenýma očima. V každé chvíli svého života. To proto, abychom byli schopni hodnotit " prvních třicet let" a srovnat je s "druhými třiceti léty" svého života. A jen tak na okraj... zkuste se pro jednou soustředit na celek. Ne pouze na své "já"!

Hodně dobrého na cestě dalších, třetích "třiceti let"! 

Hodnocení:
(4.5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Děkuji za to, že autorka připomněla, v jakém absurdním státě jsme žili. Škody to nadělalo víc, než si umíme představit.
zuzana šišková
Omlouvám se všem, kterých se můj příspěvek dotkl. Je to pouze můj náhled a srovnání 2x30 let. Nic víc, nic míň! Ale těší mne, že mohu otevřeně vyslovit svůj náhled na běh dění a to je pro mne osobně hodně! Myslím , že pro většinu z nás. A to je dobře!
Věra Ježková
Nemám ráda, když mi někdo říká, co bych měla dělat, pokud jsem ho o radu nepožádala. Vzkazovat lidem našeho věku, že by měli srovnávat prvních a druhých třicet let svého života, mi připadá poněkud nemístné. Bylo by divné, kdyby to nedělali sami od sebe, v proudu událostí.
Dana Puchalská
Velice zajímavý příspěvek, myslím že zdravotnictví bylo vždy jako na houpačce.
Zuzana Pivcová
Nepracovala jsem na tak exponovaném pracovišti, na kterém bych cítila tak výrazné nedostatky, jako Vy ve zdravotnictví. Vím jen, že mi v roce 1981 zachránili život. Ano, mnohotvárnost. V celých těch 30 letech, ve společnosti i v jedincích.
Soňa Prachfeldová
Ano věda a výzkum velmi pokročily, , zajímaly by mě statistiky , kolik lidí umíralo na ty nejrozšířenější dnešní nemoci , dožíváme se delšího věku, ale jaké jsou starosti s nemocnými seniory , kteří čekají na smrt. Je to smutný závěr života. Finance se pořád jen přelévají z jednoho hrnce do druhého s výsledkem, že vždy to na sobě nejvíce pocítí běžný občan. Celý ten systém se nedá vyléčit jedněmi volbami, ale snad ty první správné krůčky od správných politiků by daly naději. Takže my všichni jsme odpovědni za svůj život a za další vývoj.