Mých 30 let - Klíče
ilustrační foto: pixabay.com

Mých 30 let - Klíče

15. 11. 2019

Co se týká listopadu 1989, tak musím říct, že já jsem klíčema  nezvonil. Samozřejmě jsem rád, že zmizela nesmyslná ideologie a vše, co s ní souviselo.
Ale to, co se stalo potom, kdy se zlikvidovalo naše dobře prosperující hospodářství, prostě neberu. To, co se stalo se společností, kdy zmizela úcta mezi lidmi, starost a úcta ke stáří, k rodině, a kdy celých 30 let vládne mamon, je do nebe volající.
Odešlo mně za tu dobu mnoho přátel na nemoc, která kosí většinu lidí a vzniká hlavně ze stresu, rakovinu. I já ji mám. To jsou změny, které já cítím a vnímám jako důsledek takzvané sametové revoluce. 

Hodnocení:
(4.8 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslav Charvát
Pane Smrži, i mně manželka před několika roky zemřela na rakovinu slinivky, prožil jsem to s ní celé, prakticky až na posledních pár dnů, nebyla v nemocnici. Byl jsem s ní 24 hodin denně. Chemoterapie, ozařování, atd... ale o tom to není. Ani já jsem nezvonil klíči. Nešlo mně to. Když jsem viděl v okolí některé, kteří křičeli a provolávali hesla, tak jsem se otočil a odešel. Změna musela přijít. Změnu jako Česko jsme zvládli dobře. Nezvládli jsme prvních cca 10 roků po revoluci. Havel měl skončit jako prezident v r.1993 v té jeho největší slávě a dál dělat to co ho bavilo. Měli to veslo chytit právníci a ekonomové. K vedení se dostalo velké množství lidí, kteří ucítili "dobrý vítr" a nikoliv zájmy lidí a státu. A tak končím s příslovím francouzské revoluce" Děti revoluce umírají"....
Marie Měchurová
Pane Jiří, taky jsem okolo padesátky po revoluci přišla o práci, těžko jsem hledala novou - ale našla zajímavou a dobře placenou. Musela jsem pro to ale něco udělat. Rok po nástupu do důchodu mi diagnostikovali rakovinu. Naše špičkové zdravotnictví mě ale dokázalo vrátit do plnohodnotného života !! Přeji Vám ze srdce, ať to máte také tak !!
Jitka Caklová
Paní Růženo Kuželková, ráda Vám odpovím. Jako rodina soukromě hospodařícího rolníka jsme žili, bez koupelny, či WC v bytě a na rozdíl od mnohých, bez jakýchkoliv sociálních výhod, v pastoušce, do které nás komunisti vystěhovali ze zavedeného hospodářství, které si rodiče vybudovali vlastníma rukama, 24.12.1949. Po Pražském jaru, kdy i my jsme konečně, po 20ti letech měli nárok na důstojné bydlení, jsme si, 4 sourozenci s rodiči, z pastoušky vybudovali bytovku o čtyřech startovacích bytech a postupně, jak jsme se vydávali každý do svého života, založili rodiny, jsme si svépomocí postavili vlastní domky. Nikdy jsem v zaměstnaneckém, či OPBH bytě nebydlela, ale vím, jak mnohé rodiny v těchto bytech bydleli. Měla jsem zrak, abych viděla, sluch, abych slyšela, ruce, kterými jsem tvrdě pracovala a naštěstí nežila ve vzduchoprázdnu.
Růžena Kuželková
Oprava - na vlastních nohou už stojím po dovršení plnoletosti - tak je to správně
Růžena Kuželková
Paní Jitko Caklová - nikdo si mě nekupoval - byt jsem dostala od zaměstnavatele,to ano,ale později jsem si ho musela odkoupit,tak se věci mají,nevím,jak jste se k bytu dostala Vy a na vlastních nohou stojím již 70 let!
Jitka Caklová
Ještě stojí za zmínku, že veškeré opravy a výměny komponentů, vztahující se k bytu, šly na vrub majitele, ať to bylo OPBH, nebo fabrika. Z toho vyplývá, že bydlení v osobním vlastnictví bylo podstatně dražší.
Jitka Caklová
Kolem těchto fabrických činžáků jsem v roce 1960 chodila 6x týdně do měšťanky, čtvrtina spolužáků ze školní třídy v nich bydlelo a o 7 let později jsem s rodiči těchto spolužáků ve fabrice pracovala, tak o tom asi něco vím. Zřejmě vám ve vašich zápiscích chybí informace o ceně vody, elektřiny, uhlí v té době, neboli procentuální náklady na bydlení v poměru k příjmům a jaké že "služby", v té době, byly.
Jitka Caklová
Názory mohou být různé, shodné i protichůdné, ale nikdy bych si nedovolila napsat, že něčí názor je nesmysl. Vím co píši a že co napíši, vypovídá o mně.
Dana Puchalská
Já se asi budu muset rozmyslet,než něco napíšu. Každá doba má svoje plusy i mínusy. Protože ona výše nájmu 120.-korun včetně služeb za 3+1..... Kde že to bylo? Žiju tady opravdu a vím že je to nesmysl.
Naděžda Špásová
Jiří, dívám se na to hodně podobně. Vadí mi ten humbuk, který teď panuje. Je mi líto, že jste nemocný, i já jsem před 10 lety z denodenního stresu a šikany v zaměstnání onemocněla. Přežila jsem, protože jsem včas odešla do invalidního důchodu. Držím palce.
Jitka Hašková
Že by naše hospodářství bylo dobře prosperující, o tom mám silné pochybnosti. Existovaly podniky, které vyráběli na plánovanou ztrátu, aby nebyla nezaměstnanost, nepotřebné výrobky se hromadily ve skladech, to, co člověk potřeboval sháněl pod pultem atd..
Hana Šimková
Jo, jo, všechno se mění, ale není jasné, že to mají na svědomí jenom lidé, tedy asi mi všichni.? Jak se říká, každý má to, co si zaslouží, tak si sáhněte do svého svědomí svědomí a představte vy jak jste přispěli a snažili, aby to nebylo tak hrozné. Každý režim nebyl dokonalý, ale opravdu ho tvoří lidé.
Hana Rypáčková
Taky si myslím, že vztahy se zkazily už před sedmdesáti lety a před třiceti se prostě nenapravily. Ale hlavně lidé nejsou stejní .
Jitka Caklová
"Vše tu nějak fungovalo", dost "dobrá" věta. Nejde jen o hornické byty viz. Bakala, ale o všechny, zaměstnanecké či OPBH byty. To se to žilo, v bezpracně, případně "za obálku" získaném třípokojovém bytě za 120.- Kčs nájemného měsíčně včetně energií. Kdo si před padesáti lety uvědomoval, že si ho režim za takzvaný blahobyt ve skutečnosti kupuje a tím ho zbavuje schopnosti stát na vlastních nohou, respektive, svobody.
ivana kosťunová
Kořeny tohoto stavu nejsou v r. 89, ale ještě o 40 let dříve, kdy nás buď dobrovolně, či nedobrovolně opustily naše opravdové elity. My, co jsme nadšeně zvonili, jsme příliš věřili. Máme na současném stavu také svůj podíl. Nedokázali jsme si tu demokracii ohlídat.
Hana Nováková
Pane Smrž, hlavně zdraví, po 30 letech se zničilo vše, co tu nějak fungovalo. Byli jsme soběstační, nikdo jsem nedovážel zmetky protože byly na potraviny vysoké a přísné normy atd. Zbytek jste napsal velmi výstižně. Dovršilo se to amnestií a od té doby to šlo z kopce. Vztahy mezi lidmi jsou špatné, jak psala JC zvonill klíčena a co např. horníci vesus Bakala? a další a další ,vydalo by to za hodně stránek. Tohle už nikdo nedá dohromady a demokracie? Tu si každý vykládá po svém. Občas mám pocit, že nejsme už ani právní stát. Někdy se nedá věřit ani tomu, jak soudce rozhodne, někdy to napálí a jindy je na první pohled vidět, že to nemůže být jen tak. A náš Parlament a Senát - škoda mluvit, jistě každý má svůj názor...
Zuzana Pivcová
Je to osobně smutné. Člověk vždy posuzuje tu kterou dobu ze svého osobního hlediska a postavení. A asi to je tak za každého režimu: jedni se mají lépe, druzí hůře.
Jitka Caklová
Pane Smrži, jasně a stručně napsáno. Největší průšvih vidím ve skutečnosti, že lidé zvonili klíči od bytů, které jim nepatřily, aniž by si, v euforii kterou před třiceti lety prožívali, uvědomili, že o ně mohou přijít. Co se pohnojilo před 70ti lety, nikdy se nedá napravit.
Soňa Prachfeldová
Je hodně pravdy ve vašem příspěvku, ale nic není a nebude dokonalé. Přeji vám , ať se zlepší zdraví, život je přes všechny vady krásný.