Když mizí ze vztahu úcta, vzniká problém
Ilustrační foto: ingimage.com

Když mizí ze vztahu úcta, vzniká problém

11. 11. 2019

Jsi nemožný. Jsi pitomá. Tomu nerozumíš. No jasně, zase jsi to zvorala. Takové věty se poměrně často objevují v komunikaci partnerů.

Zajímavé je, že mnozí lidé je klidně řeknou své blízké osobě, ale nikdy by je nepoužili při mluvě s cizími lidmi, s kolegy v práci, s obchodními partnery. Vyjadřují tím jediné: K tomu, kde je nám nejbližší, paradoxně často máme nejmenší úctu.

„Když se zvyšuje averze na partnera a nic s tím neděláme, je to podobné, jako když necháváme narůstat své dluhy tak, až to skončí exekucí,“ říká psycholog Petr Šmolka. Právě tak se ovšem řada párů chová. A najednou, třeba po odchodu do penze nebo po několika letech v ní, zjistí, že si lezou na nervy tak, že jim spolu už vůbec není dobře. Přitom se vlastně nic zásadního nestalo. Nikdo nic neprovedl, nikdo nikoho nepodvedl. Žijí pořád stejně, jen nechali svou averzi jeden na druhého bobtnat, bublat, vyrůst do obludného rozměru.

„Obdivovala jsem celý život moje prarodiče, s jakou úctou se k sobě chovali,“ vypráví šedesátiletá Jana, která je dvakrát rozvedená. „Moje partnerské vztahy jsou jedno velké selhání a vůbec nepomohlo, že jsem se chtěla chovat jako moje babička a děda. Prostě to neumím. Když se mi na mužském něco nelíbí nebo mě štve, řeknu na rovinu. Nejsem křehká květinka, takže jsem snášela, když muži kritizovali i mě. Jenže časem to pokaždé došlo do fáze, kdy jsme si běžně říkali hnusné věci a vůbec nám to nepřipadalo divné. Další partner a časem to byla ta samá situace. Babička s dědou se doma taky občas hádali, ale před lidmi se k sobě vždy chovali hezky, s úctou. Děda byl galantní a babička mu při každé příležitosti dávala najevo, že to oceňuje. Nikdy se navzájem před někým nekritizovali, neponižovali, nezesměšňovali. Když měli nějaký problém, vyřešili si ho doma,“ vysvětluje Jana.

Psychologové mají zkušenost, že ponižování a zesměšňování ve vztahu často nastává v situaci, kdy partneři zestárli, tráví spolu hodně času, jeden z nich je slabší, nemocný. „Stává se, že ženy dávají mužům takzvaně vyžrat to, že to s nimi v životě neměly snadné. Stává se to, když muž zestárne, onemocní. Když se z takového vztahu vytratí úcta, je to špatné,“ podotýká psychiatrička Tamara Tošnerová.

O tom, že se ze vztahů mezi lidmi vytrácí úcta, se v poslední době hodně píše a mluví. Jako příklad jsou dávány různé internetové diskuse, ve nichž jsou lidé schopni se urážet a vzájemně ponižovat, nerespektovat názor druhých. Mluví se o tom, že lidé, kteří se takto chovají na internetu, ze zřejmě těžko dokáží chovat jinak v reálném života. „Je to kráva pitomá,“ prohlásil nedávno jeden muž o své manželce, když s kolegy mluvil o politice. Šlo o to, že jeho žena volí jinou politickou stranu.

„Proč říkáš o své ženě, že je kráva? Jednak se tím shazuješ sám, jednak ukazuješ, že nejsi schopen respektovat jiný názor. Každý si může volit, koho chce,“ řekl mu kolega.

„Jenže ona tomu vůbec nerozumí a myslí si, že jo. Je prostě pitomá a nedá si poradit.“

Dotyčná žena půl roku od této debaty požádala o rozvod. Její muž dodnes nechápe, proč. „Měli jsme se dobře, slušně vydělávám, nepiju, nebiju ji, jezdili jsme každý rok k moři. Jí není nic dost dobré a pořád mele něco o tom, že k ní nemám úctu. Asi si představuje, že jí muž má líbat ruku a oslovovat ji madam,“ říká teď kamarádům.

Možná, že ten příklad vypadá jako přehnaný, ale podobné se v rodinách odehrávají poměrně často. Psychologové přitom mají poměrně jednoduchou radu, jak předejít tomu, aby se člověk součástí takového příběhu stal. Ta rada zní: Chovejte se ke svému partnerovi, k partnerce stejně, jako by šlo o kolegu v práci, nadřízeného, klienta nebo obchodního partnera, zkrátka někoho, s kým spolupracujeme a koho ve své práci potřebujeme. Protože takovému člověku přece nikdy neřekneme, že je pitomý, nemožný a podobně. A když už si to myslíme, tak to spolkneme, protože víme, že ho nemůžeme urazit.

Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miluše Havlová
Jsem s manželem více než 40 let, ne vždy je sluníčko, občas se přižene sem tam mráček, ale dlouho nevydrží. Manžel mi i po letech přinese jen tak květinu. Všímá si co mám na sobě a pochválí, že mi to sluší. Bohužel dost mladých párů, jak je vidno z mého okolí, se k sobě chová velmi hrubě a to i před dětmi. Běžně se oboustranně oslovují vole - vole, i dítě takto oslovují ! Jak se asi k sobě chovají v soukromí, nechť si každý domyslí.
Marcela Pivcová
Po létech se stále setkávám s jednou spolužačkou a také s jednou bývalou kolegyní ze školy. Myslím, že obě žijí v pohodovém manželství - ta první už přes padesát roků, druhá asi dvacet roků. Nikdy jsem od nich neslyšela špatné slovo o partnerovi a jsem přesvědčena, že mezi nimi stále panuje vzájemná úcta. Myslím, že ani ve vztahu, kde si partneři nadávají, a pak řeknou, že to jsou jen slova a za chvíli na ně zapomenou, není jejich vztah v pořádku.
Andrea Macháčková
"Chovej se ke své ženě jako k princezně, protože jedině na vola čeká doma kráva". Platí samozřejmě i naopak.
Marie Doušová
Svého muže si velmi vážím a stále ho mám ráda a věřím , že nám to ještě dlouho vydrží. Je to člověk na kterého se vždy můžete spolehnout.
Eva Mužíková
Také jsem se nikdy k takovýmto výrazům směrem ke svému partnerovi nesnížila. Ve společnosti, zvláště společných přátel jsem se vždy chovala tak, aby bylo znát, že je náš vztah hezký.
Danka Rotyková
Naštěstí jsem žila s milým a laskavým mužem, proto jsem nikdy nic vulgárního na svojí osobu neslyšela. To samozřejmě vyžadovalo pěkné chování i opačným směrem ode mne. Na mém synovi je to znát, což jsem strašně ráda. A za to všechno mohou moji rodiče, kteří na sebe křičeli po celý život. Nemohu si vzpomenout, kdo na tom měl větší vinu.
Zdenka Soukupová
Měla jsem v práci šéfa o dost mladšího než já. Pro jeho pracovitost, vizi, chování k nám podřízeným, jsem si ho velmi vážila. Po jedné pracovní poradě jsme ještě chvíli všichni poseděli (asi 6 osob) a povídali o všem možném, i o rodině. A šéf začal podobně, jako v článku: ta moje kráva.... Nevěřila jsem svým uším a úcta byla ve vteřině pryč. Absolutně nechápu, jak se chlap takto může před cizími lidmi vyjadřovat.
Dana Puchalská
Manželství, které není založeno na úctě a toleranci obou partnerů, je přímá cesta k rozvodu.
olga skopanova
Manželství mých prarodičů bylo harmonické a stačilo málo, babička uznávala dědovu autoritu a děda se nikdy nesnížil k tomu, aby babičku za něco peskoval.
Zuzana Pivcová
Zažila jsem dva takové páry a autorkou "láskyplných " oslovení typu Debile a pod. byla v obou případech žena. Muži to však snesli.
Jana Šenbergerová
Být svědkem takové partnerské "výměny názorů" je velmi nepříjemné. Bohužel pár takových párů znám.