Těžký život hypochondrů
Ilustrační foto: ingimage.com

Těžký život hypochondrů

11. 10. 2019

Ačkoliv se většina z nás bojí chodit k doktorům, je mezi námi velmi početná skupina lidí, která navštěvuje lékaře ráda, často, pořád dokola a mnohdy zbytečně.  

Nejdříve si poslechněme slova uznávaného lékaře Jana Hnízdila: „Mám dvě atestace. Když jsem nastoupil na kliniku, začal jsem dělat klasickou vědeckou medicínu. Postupem času jsem zjistil, že hodně léčím, ale i když jsem posílal lidi na vyšetření, ordinoval léky, operace, psal neschopenky, všiml jsem si, že ti lidé se vracejí. Léčil jsem je, ale oni ne a ne se uzdravit. Vraceli se nejen ke mně, obcházeli neurologie, ortopedie, gastroenterologie.“ Později pochopil, že tato nekonečná kola vyšetření mnozí podstupujeme proto, že prostě neumíme nacházet příčiny svých nemocí. Že raději chceme slyšet složité latinské výrazy a nechávat se zkoumat moderními přístroji, než abychom nad svými obtížemi nejdříve zapřemýšleli.

„K čemu je, když pacient přijde k doktorovi, stěžuje si, že ho pálí žáha, a je okamžitě odeslán na gastroskopie, sonografie a nastane kolotoč vyšetření? Odchází s papírem, kde je latinsky napsáno gastro-ezofageální reflux. A drží se za hlavu: Tak, už mi to našli, mám reflux,“ říká.

Jan Hnízdil se snaží s pacienty mluvit srozumitelně. Místo latinského výrazu, který vzbuzuje hrůzu, v takovém případě vysvětlí, že jde o pálení žáhy. A že je to zpráva o tom, že dotyčnému někdo nebo něco leze krkem, že se v životě setkává s něčím, co nemůže strávit. Že má změnit životosprávu, chování, případně se přestat stýkat s lidmi, kteří mu takzvaně leží v žaludku. Přestat se nervovat věcmi, které stejně neovlivní. A tak dále. Příliš jednoduché? Pro někoho ano, však má také tento lékař spoustu příznivců i odpůrců.

Tady je diskuse tří seniorek odposlechnuta v ordinaci jedné ostravské praktické lékařky. Takto mluvily na její adresu: „Minule mi řekla, že jsem na svůj věk v podstatě v pořádku, chápete to? Jak můžu být v osmasedmdesáti v pořádku?“ „Máš být ráda, že jsi zdravá. Otázka je, jestli nás neodbývá. Já sem chodím pokaždé, když se mi špatně dýchá. Naposledy mi řekla, že bych se už konečně měla smířit s tím, že když je smog, tak se hůře dýchá.“ „No protože sem za ní chodíš každý týden a zabíráš jí tak čas na pacienty, kteří jsou opravdu nemocní.“ „Ale mně se opravdu špatně dýchá.“ „Ale když jsi byla na velkém vyšetření v nemocnici, říkala jsi, že srdce i plíce máš v pořádku.“ „No to jo, ale může to být něco jiného, co by měla vyzkoumat. Od toho tady je. A já sem chodím ráda, aspoň se vidíme, holky, ne?“

Ano, dělíme se na dvě skupiny lidí. Jedna nejde k lékaři, ani když se dusí kašlem a má v moči krev. Druhá se k němu vypraví hned při prvním kýchnutí či píchnutí v zádech. Ta druhá skupina si rovněž potrpí na to, když lékaři používají odborné výrazy, posílají je na další vyšetření, zkrátka dělá jim dobře, když se na ně zaměří různé supermoderní přístroje.

„To byla krása. Připadala jsem si jako ve sci-fi filmu. Koukala jsem do něčeho, tam běhaly takové světelné body a oni mi při tom nějaké měřili zrak,“ pochvalovala si nedávno jedna pětasedmdesátnice. Lékařka jí sdělila, že má vyšší tlak v oku a za půl roku ji pozvala na další vyšetření. „Představte si, tlak v oku, to může být klidně i příznak rakoviny v mozku,“ vyprávěla dotyčná doma. Zděšená dcera volala na oční. Ptala se, proč maminku ihned neposlali na onkologii, proč má půl roku čekat na operaci. Lékařka nechápala, na co se jí ptá. Nakonec si vše vyjasnily. Ale pacientka je přesvědčená o tomto: „Doktorka se dohodla s dcerou, že mi tu závažnost diagnózy budou tajit, ale já si na internetu často čtu diskuse týkající se zdravotnictví, tak už o tom něco vím. Taky mám doma lékařskou knihu, ve které jsou přesně vysvětleny latinské názvy.“ 

To, že si latinské názvy občas poplete, je jiná věc. Ze statistik českých zdravotních pojišťoven jasně vyplývá, že nejčastěji chodí k lékařům senioři. Což je logické, stárnutí přináší nemoci. Praktičtí lékaři věnují celé čtyři pětiny své pracovní doby právě pacientům v seniorském věku, mnohdy jde o případy, které by příslušely spíše do péče geriatrů. Nejde totiž o takzvaně klasické nemoci, ale o zdravotní potíže, které jsou ve vyšším věku přirozené. Navíc ty, kteří chodí k lékařům často a rádi, poměrně výrazně podporuje současný systém zdravotnictví. Čím více vyšetření, tím více takzvaných výkonů, tím více peněz plyne zdravotnických zařízením a praktickým lékařům z pojišťovny. Čím více předepsaných léků, tím lepší byznys pro farmaceutické firmy.

„Samozřejmě, že ve chvíli, kdy lékař zjistí, že problém pacienta je závažný a sám ho nezvládne, je na místě naordinovat léky. Antibiotika, antidepresiva, analgetika, kortikoidy. Ale dočasně, aby mu pomohly odrazit se ode dna a efektu léku využít k životní změně,“ vysvětluje lékař Jan Hnízdil.

Bohužel v mnoha ordinacích zaznamenávají spíše tyto debaty:

„A vy mi, paní doktorko, tedy nic nepředepíšete?“
„Podívejte, zkusme nejdříve ten ekzém pořádně promašťovat. Vysaďte všechny kosmetické přípravky, které používáte, a promašťujte postižená místa vazelínou nebo sádlem. Uvidíme, co to udělá, a pak bychom postupovali dál.“
„Ale to jsem sem nemusela chodit. Já myslela, že jste od toho, že mi na to něco dáte a vyléčí se to.“
„Samozřejmě vám můžu napsat kortikoidy, ale ty řeší akutní stav, ne příčinu problému. Lepší by bylo nejdříve zjistit, co ekzém způsobuje.“
„Tak mi je předepište. Sousedka je používá pořád.“
„Ale to není vhodné řešení. Kortikoidy se nemají používat dlouhodobě.“
„Ale jí to dělá dobře. A já si myslím, že mně to udělá dobře taky.“ 

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
judita lišková
Problém je,že hypochondrie je stav, kdy pacient opravdu cítí problémy,potíže, bolesti. Většina potíží možná může být i problémem psychiky. Starší lidé obcházejí ordinace možná i kvůli pocitu, žer aspoň tam se jim někdo věnuje a vyslechne jejich stížnosti a nářky. Ale mohou být skutečně nemocní...projde-li člověk hromadou různých vyšetření., nic závažného se nenajde, může klidně dostat nálepku hypochondra...pokud stále vyžaduje další a další vyšetření. Je to těžké... svádět vše na psychiku taky nelze, vždyť někdo, kdo trpí tělesnými obtížemi, např. letitými, nemůže mít psychiku nedotčenou...
Věra Halátová
Hypochondrie, z řeckého hypochondrium, je psychická porucha. S tím se asi nedá nic dělat. Ten příspěvek paní Alžběty Kusé, to bude zase projev jiné psychické nemoci.
Alžběta Kusá
Ó, těžko se vyjádřit k hypochondrům! Kdo to je? Člověk který má objektivní či subjektivní potíže? Který dokonce nemá potíže vůbec žádné, ale vymýšlí si, že jich má mnoho? Lékařům je třeba se vyhýbat, nevyhledávat je, neb jak praví přísloví, neexistuje člověk zdravý, jen špatně vyšetřený... je v oběhu poučka, že každý lékař má nárok na 30% zmýlení se v diagnoze! Při návštěvě třech lékařů je to náš konec! Takže bych radila při přečtení katastrofických zpráv typu - musíte přijít na neodkladné vyšetření - hrozí vám rakovina - nereagovat! Vše je jen makreting a hlavně vydělávání peněz na vašem "neštěstí!" Lékaři se staví do pozice zachránců světa, zachránců vašeho zdraví! Ale, nedejte se mýlit, vše je jen jejich byznys! Byznys a velké příjmy! Známý ,průměrný lékař v oboru plicním, co vše vlastní a má vybudované! Z toho se dá usoudit, že se lékaři na tom nemají v žádném případě špatně! Takže - buďme zdraví a veselí - lékařskou péči nepotřebující!!
Margita Melegova
Lekaru se nebojim ale zasadne je nevyhledavam, obcas divim, ze si na mne vzpomenou s nejakou kontrolou, dostanu zpravu mobilem a potom se divim s otazkou... uz zase, no jo do roka a do dne.. tem jejich pocitac ma ale pamet.
Věra Lišková
Vzpomněla jsem si na svojí babičku z maminčiny strany. Dožila se téměř devadesátky. Poslední roky bydlela s námi v domku. Lékař za ní chodil domů, babička vždy honem běžela do svého pokoje a lehla si do postele, aby si doktor nemyslel, že je snad zdravá.. Měla celou sbírku různých skleniček s léky, ale vyzkoušela každý jen párkrát a pak jej uložila do svých zásob. Asi jsem trochu hypochondr, vždyť geny se dědí.
Elena Valeriánová
V dnešní době, kdy se všechno dozvíte na internetu může být každý polovičním doktorem a nebo hypochondrem, sloučenina je katastrofa. Když jsem se před třemi lety dozvěděla diagnózu, tak se mě lékařka ptala při další návštěvě, jestli jsem si informace vyhledala na netu. Při mé záporné odpovědi mi nechtěla věřit.
Danuše Stočesová
Oprava:hlavně..,lékař...,Děkuji
Danuše Stočesová
O mém dědečkovi všichni příbuzní říkali, že je hypochondr, nikdo mu nevěřil, že má psychické potíže. Tak, jak skončil nebudu psát, ale byl to smutný konec. Domnívám se, že lékaž by měl umět rozeznat, zda pacienti chodí pouze, aby "nějakým" způsobem strávili tolik cenný čas nebo to jsou pacienti, kteří potřebují chlavně psychickou podporu.Já osobně nejsem úplně zdravá, ale k lékaři se mi nikdy nechce. Po cestě k lékaři si vždy čtu nebo se učím. Nikdy nesedím v čekárně nečinně.
Věra Ježková
MUDr. Hnízdil je prima. Hypochondr je v podstatě člověk věčně nespokojený. Nejdřív s tím, že mu lékaři žádnou nemoc neobjevili, a pokud mu nějakou najdou, radost z toho nejspíš nemá. Takové neustálé sebepozorování musí být strašně vyčerpávající.
Zdenka Soukupová
Díky Bohu žádné zdravotní problémy nemám,(nebo o nich dosud nevím), a toho si moc cením. Snažím se chodit na všechna preventivní vyšetření, kam se předem objednávám, abych se pak v čekárně dlouhým čekáním nezbláznila. A taky znám pár lidí, kteří ani nestačí pozdravit a už na mě hrnou, co zase mají za problémy, u kterých doktorů byli, co dostali za léky... To se vždycky omluvím, že hrozně spěchám (a cítím se při tom provinile) a odejdu. Každý to holt máme nastavené jinak.
olga skopanova
Někteří lidé, když začnou myslet tak by to měli oznámit dlouho dopředu, aby ti ostatní měli čas utéct co nejdál.
Mirek Hahn
Hypochondrii si schovávám na důchod, kdyby mně náhodou začala bavit... Zatím návštěvy lékaře odkládám na neurčito. Leze mi nervy ta snaha udělat ze mne pacienta. A to poslušného pacienta, který bude vysedávat hodiny po čekárnách, protože nějaké objednávání na hodinu u nás nefunguje a nechá na sobě zkoušet řadu farmak, když náhodou lékař podlehne přesvědčování agenta farmakologické společnosti. Praktická lékařka se mi snaží vnutit, že mám vysoký tlak a odmítá vzít v úvahu za prvé: že je ve druhém patře bez výtahu, a za druhé: že se rozčílím vždycky, když tvrdnu v čekárně hodinu a půl, zatímco sestra přednostně volá do ordinace nějaké své kámošky. Nevím jak si v takovém prostředí, může někdo vypěstovat hypochondrii....
ivana kosťunová
Opakem je bagatelizování prvotních signálů, které vyžadují léčení, taková ta snaha, překonat vše silou. Já chodím k lékaři s krajním sebezapřením, to už musím, jak se říká , lézt po čtyřech. V papírech mám napsáno " syndrom bílého pláště, protože jakmile vstoupím do ordinace, stoupne mě krevní tlak. Těžko říci, co je horší.
Jana Kollinová
Hypochondr je již diagnóza. Znám lidi, kteří s urputností sobě vlastní navštěvují lékaře s každou indispozicí a dokážou si vydupat okamžitá odborná vyšetření na která čekají skutečně nemocní dny nebo i více, a to vše zaklínají formulí, že se o své zdraví musí starat. Mají to v sobě. Chlubí se výčtem lázeňských pobytů, speciální léčbou.
Jarmila Komberec Jakubcová
Chodím pravidelně na všechny preventivní lékařské prohlídky a to, že zatím žádné léky neberu bude buď tím, ž je nepotřebuji nebo můj praktik.lékař je lakomý. To ale samozřejmě nemyslím vážně. Nedávno jsem byla na setkání přátel ze střední školy, kde se všichni předháněli kdo bere více léků a jak je víc nemocný. Raději jsem se nezapojovala do vášnivých diskuzí okolo vysokého tlaku, bolení kloubů atd.