Vrtbovská zahrada
Foto: autorka

Vrtbovská zahrada

2. 10. 2019

Předtím, než se v Písecké bráně v úterý 24. září 2019 odpoledne rozběhly po červeném koberci zralé modelky, udělaly jsme si se strakonickou Hankou a místní průvodkyní Jitkou vycházku do Vrtbovské zahrady. Čas nám poněkud ukrátil můj pozdější příchod na smluvené místo.

Můj plán vystoupit z vlaku v Holešovicích, sednout na dvanáctku a po chvíli vystoupit na Malostranském náměstí, lehce narušila výluka zrovna té mojí dvanáctky. Se dvěma přestupy se pražské dopravy neznalé návštěvnici výstup z tramvaje o něco protáhl. Moje společnice pro toto odpoledne už na mě čekaly a Jitka nás zavedla do Vrtbovské zahrady.

Vchod do ní leží v Karmelitské ulici, jen pár kroků od stanice tramvaje, takže jsme tam byly coby dup. Vrtbovská zahrada je opravdovým barokním skvostem. Vzhledem k tomu, že leží na svazích Petřína, nečekala nás poklidná procházka parkovou úpravou, ale stoupání po schodištích až do nejvyššího bodu zahrady s vyhlídkou na Prahu. Jak jsme jednotlivými terasami vystupovaly výš a výš, měnily se nám pohledy na totéž, pražské věže a věžičky vykukovaly víc a víc. Všude je plno laviček a zákoutí, lákajících k odpočinku, ale nejsem si úplně jistá, jestli bych tam chtěla chodit jen tak odpočívat za seniorské vstupné 70 Kč. Pro tuto návštěvu a seznámení s tímto nádherným dílem z počátku 18. století jsem samozřejmě ráda zaplatila a splnila si jedno z mých přání, na vlastní oči vidět zahradu, na jejímž zrodu se podíleli architekt František Maxmilián Kaňka, sochař Matyáš Bernard Braun a malíř Václav Vavřinec Reiner. Nahoře na vyhlídce jsme se pro vzpomínku na tento den také zvěčnily.

Vyprávěla jsem cestou, jak si pokaždé, když jedu kolem tramvají, říkám, že příště vystoupím a půjdu se konečně podívat na Pražské Jezulátko. Jsem ostuda, mnoho let toužím se s ním pozdravit a nikdy mi to nevyjde. Sošku Pražského Jezulátka darovala klášteru karmelitánů v roce 1628 Polyxena z Lobkovic. Ta ji od své matky dostala v roce 1603 jako dar k její druhé svatbě. A protože jsme měly času tak akorát a Jezulátko bydlí jen o kousíček dál ve stejné ulici, zašly jsme se na něj podívat. Mělo na sobě právě zeleno-zlaté šaty. Pokud byste do kostela s Pražským Jezulátkem zašli, nezapomeňte se jít podívat i na sbírku dalších šatů, jejíž část je v kostele vystavena.

A nastal čas sednout na dvaadvacítku a vyrazit směr Písecká brána - připravené modelky už byly přichystány představit se početnému publiku.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.